miniobraz
nad stolem svítí lampička
pod ním vrní počítač
a na něm láhev chardonnay
v koutě se krčí opička
lehkost bytí
bylas červená jak růže
když přitisknutá ke mně
žárem žhnula tvoje kůže
a dech zněl výhružně a temně
podzim
krvavé listí se láme ve vichřici
kde je slunce. kde teď hřeje.
scvrklé hrozny mrznou na vinici
a skřítek podzim tmou se směje
svoboda
loď bílá mezi kopci pěny
dlouhá léta plula
svoboda ta loď slula
však říkali jí mnoha jmény
slunce
na okamžik se vrátilo
a přes chuchvalce mraků
zbarvuje peří ptáků;
svůj dluh splatilo
usínání
víčka se klíží
spánek se blíží
myšlenky kráčí
a oči pláčí
Markétce
jak lány Modrých tulipánů
jak nÁmrazu na skle
jak rudé Mraky k ránu
jak pusu kTerá mlaskne
černá
černá není černá
ale ani bílá není bílá
zůstat svému srdci věrná
zůstat klidná jako víla
šílenství
modrá jako červánky
červená jak voda
co naplňuje studánky
a zelenou jim dodá
otázky
kým jsem a s kým.
co je můj cíl.
kdo řek že smím.
kolik ještě chvil.