Písmák Tam někde
když se budíš vprostřed nocí
kdy tma bývá i vpůli léta
ptáváš se sám svého dechu
co za dveřmi je tvého světa
Neznám
bambilion básní chtěla bych znát
a neznám ani ty, které jsou o mně
mrzím tě, moje navždy malá
přesto máš vřasách kouzlo sester
Za špičkou Tvého nosu
kdybys na okamžik
pohlédla do mraků
přes ševelící listy bříz
rozfoukané vlasy
Bavlník
dnes už jsem ani neroztáhla závěsy
venku je pošmourno
a tma se ukáže dřív
než stihnu narušitkytkám vegetační klid
Teď a tak dávno
zatímco jsem dnes snila
o našich cestách, setkáních i zastaveních
noční déšť vybrečel všechny moje slzy
ty už nejsi
Stáváš se
už po třech minutách spinkáš
zachumlaná až po nos
zlehka ti odhrnu peřinu pod bradu
a tybez procitnutí zas se schováš
Právě
Venku osychá
poslední louže
po tajícím sněhu,
je třetí jaro této zimy.
Třeba
střechou se hrne mokrý sníh
tolik to rachotí a duní
jako když mnou se
prohánějí vzpomínky na to léto
Málo nic
jako bys pořád šla po barvách světaříkáš mi sjemnou výčitkou
noříš se do ledové vodypřemítáš o nirváně stvoření zohromné lásky a štěstí, co nevzniká a nezanikázdráháš se radovatabys nebyl málo nic
beztoho jsme oba stejněhoupáni na vlnách světla.
Tolik podzimu
plnou pusu štrůdlu
se skořicí a se švestkami
a v hrnečku portské
jsi trhlá, říkáš
Není čas na smutné verše
tak brzy se šeří
réva je skoro nahatá
a na větvích jabloní
poslední zvědavci
Překvapená
ráno dvakrát zahřmělo
teď
slunce sedí měkce
na vašem plotě
Šípková
Chci tušit tě zvonit u naší branky.
Cítit zas chuť
marmelády zšípků -
zalézt si spolu do komůrky
Starým básním
Jste úchvatné,
milé staré básně.
Dnes řekly jste mi víc,
než dřív jsem dokázala slyšet.
Z karet
vmalinkém pokoji
se střešním oknem
co na něj ani nedosáhneš
dumáš o důvěře
Listopsaní
dumám, co dnes napíšu
mé srdce je plné listí
zní totak banálně
tak staře
O příbězích (pod plavkami)
krásné, krásné léto
každá vlna nad zadumaným čelem Baltu
šumí věčný příběh
o putování
Všem mým říjnům
Těším se na Vás, pane,
zítra
a taky napřesrok,
a slibuji, že nebudu vzpomínat,
Moje borůvková rána
ráno jsem našla poslední borůvku
možná chtěla vyprovodit léto
a pak ten konec málem zaspala
obarvila jsem si jí rty
Třeba
Ztřetího patra
slíznout tu slupku
co zbyla po poslední
sladké lásce
Kolem dokola
Zase jsou špinavé peřiny
Léto bylo tak podivně dávno
i střapaté culíky
a rozbitá kolena zdají se
Každovečerní
až se zas vrátímez dálek a od práceaž k Tobě se přitulím(dřív než půjdem utrácet- za housky- za máslo- za sýr a rajčata)až špitnem si do uchaže jsme sví ze zlataaž v dlani Ti udělámvařilamyšičkuaž vlasy mi svážešna uzel a mašličkupak stesky a starostise rozplynou docelaa mně se zas bude zdátže země se zachvěla.
Uplískaná
mám představy od blátajak stále mží na létoa na podzima na barevné plányspláchnout je čajem z šípkůnež zatmí pod vločkami.
V očekáváních
smáli jsme se
že do hrnků dáme si
letošní zimu
a pěkně se ohřejem
Napříč
tuhle jsem večer
spatřiladuhu
napříč městem
nachová zbarev
V květináči
zapětkrát sedm korun
dnes bylo jaro kmání
uprostřed závějí
umrzlých krůpějí
Ještě
škvírou mezi nocímeluzínazakvílímožná ještě včeravěřilave zpívánía možná ještě ještě.
Necítím
kam ztrácí se něha
ptám se
studí mě chodidla
jak už pár dní
Víceméně II
se zavřeným pohledem
popaměti
zvedla jsem dlaň
ke sluchátku
Než přijedeš
chtěla bych umět
tvé nadšení
nevnímáš ani
jak sněží ti za límec
Už ráno nedočkavá
až se zas dnes večer
potkáme chodidly
pod prostřeným stolem
jako včera
O kocourovi divokém a jiných běsech
utíkám
já káča,
utíkám
a běžím o to víc
Zamčená
přístav plný kotvících stesků
ve světle kuchyňských oken
vidím tě
stát na chodníku
Básníkovi
na tváři máš otisk rtů
zas tě políbila múza
(umíš být nepříjemně pasivní)
šeptáš mi
Zpívání v červenci
drápky zatnout do strun
sladit se stebou vjeden tón
vjediný pohled
vezpívat se
Na dálku
hážu si kostkoubez puntíkůa pořád čekámna šťastnou dvojkuna šťastnou dvojkudlaně mě zebouv tomhle divném létětychráníš měna dálku
Než skončí léto
štětcem dnešního rána
nechám si do vlasů
pramínky živé vody
vmalovat
Na prázdnou lednici
- vynést koš
plný melounových pecek
- nakoupit
- stavit seu té staré paní
V čarách
dle čar vdlani
hravá pohlazení
něhu horkých doteků
nedospělých
V čekání na světlo
první kapku dnešního deště
chytit na jazyk
polknout včerejší dusno
horko
Tak si kývám, že spíš ne
jestli se vynořit
kdyžžbluňknu dovody
po skoku zrozhodnutí
jestli se špičkama odrazit
Zn.: V letech
asi jsem nevěřila
jak může léto bolet
asi jsem zapomněla
jak léčit rány
Dnes v červnu
až červen přijde
se dnes večer rozloučit
až touha zas rozpřede
své síťky pavoučí
Ať vidíš jako kdysi
vholčičích žabkách
celá v bílém
ať vidí mě Slunce
ať vidí mě léto
Beznadějně
konečky vlasů
vrůstám do tvého spánku
chci vidět sen
co sníš
Jako loni
a když jsme každý jinde
a když máš o život víc
stejně
mám vlasy rozvískané
Slunovratná
ještě týden
se Slunce rozutíká
a rozmaří
a zblázní vzahleděných očích
Do zítřka
pod polštář nůž
možná ze strachu
zprázdnoty
a možná
Než
pramínek
horké vody
zchladit tvými pohledy
schoulit se pod hladinu
rozmazaně
rozmazaně
v šmouhaté sukni od psích tlapek
vsandálkách ze tří provázků
s přitroublým úsměvem
Dychtivá
vrozfoukaných vodách
v nás
se slunce třpytí víc než jindy
dychtiví po paprscích
Slepá
zvednu oči ke slunci
až se mi v záklonu
dotknouvlasyzase země
zvednu oči ke slunci
Osobní
když já už jsem taková
a pak se smějem
jak ten chlápek voní
Kat, možná se ti ztratím
Nahorudolů
když nevím proč
- a nevím to častěji
než ty píšeš nové básně -
dívám se klíčovou dírkou
Zadržet dech
zTebe bylo
mé první ranní nadechnutí
bylo zTebe
na chvíli ještě zavřít oči
Za plotem
uprostřed světa
v studené náladě letošního jara
- a že studená nebývá jen chladná
tak jako vřelá někdy nezahřeje –
Sebestředná
jsem maličká
a tebe je kus mého já
vsoustředných kružnicích
se už naše kruhy
V kulisách
nepospícháš
jen hodinky tikají tolikrát rychleji
kolikrát chtěli jsme umět se vzdát
vkulisách rozkvetlýchprázdnot
Obzvlášť
vtvých štětcích
písmenkových
je pár bílých vlásků
- to když potřebuji světlo
Více cizí
nejsme sivíce cizí
okna protějšího domu
co náhodně se rozsvítí
vposlední tmě nad ránem
V medu jed
počítámkolikrát
už řekls vmedu jed
- nerada piju hořký čaj
po lžičkách odumírám
Možná že odcházím
než zaklepeš
bez zouvání zas vstoupíš
do příběhu našich já
možná zazní zvonec
Bojím se říct
když bojím se říct
láska
den mlčídlouze jako noc
a vdotecích je tisíceráblízkost
Vpitá
vypít jeden druhého
včajit se a vkávitavkapičkách vody
se do tebe vlít
a navždy užvědět
Betula pendula
dnes ráno si jarorozbilo nos
o okno kmé posteli
ve voňavé neděli
foukám mu bolístku
Počkám
počkat až otevřou ten obchod se zelenou střechou
nadechnout se vypečené vůně chleba
pousmát se: „I vám dobré ráno, pane K. “
a čerstvé kůrky hodit zlaté rybce
Postotřicátéšesté
náš benjamín má první nový list
vodtikávání jara
vdeskách vzdoru
začínámznovu
Věřím
tak tohle bych nemohl.
řekls
a vhlase ti znělodělej jak chceš
mám polámaná křídla
Slaná
šrámy
od pšeničných klasů
hojené ledovou bystřinou.
ty srpnovéchvilky
Uprostřed zimy
to z pocitu dospělosti
mám vztek na každé nedospané ráno
(a taky na ta rána
kdy spím déle než akorát)
Z hrníčku s kakaem
až slunce zazvoní
vpět čtyřicet dva
pošimrám ti dobré ráno
vlásky mezi lopatkami
Ještě moc fantazie
ještě pár nedělí
spočtených prstíků
ještě
moc fantazie
Prvoplánovitě a nebo taky ne
jako bychom se už neuměli
potkat očima
něco jsme možná nestihli říct
ve spoustě polední
Holčičí
něžně nezavřenými víčky
vidím proužkované nebe
značky Možná se tak narodila
ty však víš
Obtékáš
v snářích nečtu dnešní mlhu
a zítřek neumím si zdát
ty zdáš mi sny
ve které věřím
Neprozrazen
tuším tě vproužcích světla na podlaze
když den se dívá mezírkami rolet
daleko za okny jsi
písmeny vmých očích
Nedotčeně
nevinná skorálky pouličních lamp
mám za nehty dnešní ráno
v touháchzůstalo poprobdělé noci
nedotčeněrozestláno
V slze
možná i radost
mlha něhy mezi našimi rty
úsměvy v nadechnutích
odraz štěstí vkoutě za dveřmi
S medem a citrónem
zelenou po mátě
heřmánkově žlutou
růžovou šípkovou
červenou ze sáčku
Když vrána k vráně
Sličnou ochraptělou vránu
pozvat galantní vrána směl
na kteroukoliv lepší větev
Sraz před čekárnou OeReL
Zamrzlo
…zamrzlo…
nejprve pomalu
vkapkách vody zazvonilo
jako tuhle vpátek
Vzdušnou čarou
vteřinu vusnutí
zvuk vyplašených křídel
seslal mi dálku
kolik slov
Zasněžená
Chci tě potkat v šlépějích
natahovat krok
pravou do pravé
levou na levou
Před dvanáctou
ne vpřáních vydechnutých první vteřinou
vbublinkách
co překotně šumí khladině noci
ne vskleněných dotecích
Než usneš
peřinkou až kbradě
načechrám lásku
v culíkatém pápěří
něhu pohladím
Když noc
když noc bolí příliš dlouho
a chodidla krvácí
střepy vlastního štěstí
píšu paměti
Zima out
když včerné se shlížíš ve výkladních skříních
pýříš se špiníš kde se dá
bílá prý přidává kila
nic pro městské floutky
Bez tykadel
broučku.
voláš
(na frekvenci mého sebezapření)
chci kolíbat
Pod nulou
zamrzlá zrcadla
očima slepenýma
sní sen předloňského jara
každé ranní pospíchání
Střapatá
po lžičkách medu
snídám tvé dívání
usmíváš mě rozespalou
a čteš mě
Mrkaná
než slíbneš mi ze rtů touhu
chci ti pár slov pohledět
než slíbneš mi ze rtů touhu
zamrkám ti popaměti
Naivní
Ve vůni důvěry
vidím ti pod zavřená víčka
Vbezpočtu tvarů
úsměvů
Prázdná
Dlouhá chodba
prázdná
Němých dveří třináct do tuctu
Prostřední zlevamonotónně vlní
Upečená
stýskání schovej do perníčků
zleniví stodvaceti gramy medu
lžičkou skořice zavoní
(s)něžně
Letně
až mi slovy
co chutnají po zralých hroznech
pošeptáš
sebe
Spočítaná
počítám si tě
dnešními dotyky
násobím prsty jedné ruky
mám tě
První
vtušenívanilkové vůně
a blízkosti s velkou mašlí
zní dětské hlásky v koledách
pro první ze čtyř světýlek
Před půlnocí
vklubíčku
ve tvých pevných pažích
když dechem hladíš mi dnešní vrásky
ptám se tě přímo na tělo
Na rtu
dělíš mě
jako mandarinku
oranžový úplněk tam
kde byly ještě včera
Nevinná
Chci mít znovu metr šestnáct
botičky na suchý zip
- obouvání - radování -
- bez tkaniček - bez mašliček -
Zkřehlá
Za oknem padají kusy nebe
zase nevidím dál než na římsu
vlastně možná vůbec nepřijdeš
Mé zkřehlé konečky citů
Opilá deštěm
Být jedním zlistů
co vdivokém reji
tančí větrným rytmem podzimu
co opíjí se deštěm (nejlepší je na ledu)
Probuzená
víš
být do barevna
- s růžovou šálou
ve žlutém svetru
Cestou
na sklo se lepí tma
sžíraná
bezpočtem mokrých červotočů
cokaždouchvílizazáří
Rozfoukaná
Za každé tvé slovo
jemuž nerozumím
fouknu pampelišce
do šedin
Skoro spící
ve světle tmy
z poslední svíčky
všech skoro spících
oken
Pro Gerdu
V milionech krystalků
co už možná za pár vteřin
překvapí
mrazivou nedokonalostí
Šeptem
Už od rána pršelo
o párkrát tisíc decimetrů dál
si vkapkách hrály i vločky
(a na horách už se prý tetelí na peřinu)
Zlobivá
Už zase křičíš.
Studeně
hlasem nevrlého školníka
(co si ho pamatujiještě zprvní A)
Zadlouho
až bude za moczim šedivěji
dáme si dortík
a kafíčko
azase se budem smát
Unavená
Drkotám se cestou
zničenou
útěky a návraty
- mužských je spousta, málo je chlapů,
Snad napořád
Kousek nad lopatkami
jsou prý dvířka
k časům
které netikají
Středoevropská
Brzy se stmívá
Do adventu
ještě mockrát podzimně mrknu víčky
-ani listů, co chystají se spadnout
Prstýnková
Ještě skoro potmě
hledáš moji ruku
říct si dobré ráno
pohladit se
Nachlazená
Za oknem fouká
K podlaze se snáší
peříčko
z tvého polštáře
Šedivá
V tom dusnu se svlékáš
snad líbivě
a svůdně
Rozpínáščerné nadvěcí
Rezavě
Už nehřeje na kůži
Ipřes vrstvu beránčí
má co dělat
Už není teplem
Knížka
Jedna stránka obrázková
druhá samé písmenko
každý večer otevírá
do pohádek okénko
Krátcenedělní
Míti tak neděli
dlouhou tři neděle
alespoň jednu z nich
nevstanu z postele
Taková tvoje
Jsem ráda
že vždycky přijdeš
Neklepeš
vstoupíš rovnou tam
Malování malování
Nakresli mi koně
a usmála ses růžově
Prý mu sluší
ty nohy jako od psacího stolu
Kafe s nocí
Dám si kafe s Nocí
- výjimečně
bližší jsem si s Večery a Rány
Stýská si:
Jako já
Ticho.
I kroky po schodišti sotva šeptaly
I klíč zámkem souzněl nehlasně
Jako my dva
Já bych
Chtěla bych znovu dlouhé vlasy
poletující
nejlépe až na zem
Chtěla bych někdy pár nocí nespat
Čajová
Do hrníčku čaj
na lžičku med
citron
ti ukrást ze rtů