¨Nevadí
uvnitř mě hryže snad sto psů a ještě jeden
už ani nevím, zda je červen nebo leden
mozek jak pumpa vstřebává můj smutek
duše je orvaná,rozum radši utek.
Čert ví proč....
čert ví proč se špinavý prach ve víru rád točí
proč ruka ďáblova v ohni lží se vždycky smočí
proč slzy velikosti drahokamu padají z mých očí
proč blázen věřící pro pravdu ze skály skočí
To bych teda chtěla...
blízkost Tvého těla
to bych teda chtěla.
ležet Ti v náruči
dívat se do očí
Bázeň
Bojím se Tě zeptat, jestli víš
co cítím, když mé oči na Tvých spočinou.
Nevím, zda moje city pochopíš,
a tak zůstávám sopkou nečinnou.
Živel
Vítr vzívá bohy bouře
oheň v dálce jak stoh vzplál
vichr smýká s oblaky kouře
teď pohraje si pohrom král
Malinká....
Chtěla bych vykouzlit Ti úsměv na tváři
Tak nenucený a štěstím provoněný.
Vím, že jednou se Tvé oči rozzáří
Jsem totiž snílek. ,věřím na proměny
Muž...možná, snad
Tak konečně řekls mi MOŽNÁ.
Ten výrok zdá se být Tvé rozhodnutí
Podobnost prý je čistě náhodná
Další Tvé myšlenky jsou na spadnutí
Boj s eSeMeS
Tak zase Ti chci psát.
není to žádný neobvyklý jev
já s tímhle chtíèem svádím boj
a zkouším se s ním rvát.
Dopis Ďáblovi
Milý ďáble,
tak často jsi vedl kroky mé
nutils mě tvářit se tak nevinně
zpustošils má přání, zmuchlals naděje
Altánek slasti
Kdo by si to byl pomyslel
že krůček k svazku těch dvou těl
může být tak ničemný
Jako hvězda do měsíčního stánku
Můza
Dnes mì políbila mùza
to vám byla, lidi, hrùza.
Jen mi jednu vlepila,
a pak zase plachtila.