Písmák Promarněný život
Mlhou je zahalený každý kout,
myšlenky si mohou bezelstně plout.
Měsíc temnotě svítí v bledém plášti,
neumím popsat ten pocit, je tak zvláštní.
Jaký to je...?
Jakou barvu ma laska bez jmena.
Jakou chut ma touha zlomena.
Jaky to je, když řekneme milovat.
Lásku bychom neměli slibovat.
Déšť
Nebe se zatahuje a. už prší. Už slétávají slzy lidstva na špinavou zem. My spolu tou mokrou krajinou jdem.
PROČ?
Proč na světě máme vlastně být.
Proč pro lásku chce každý žít.
Proč nezodpovíte mi všechny otázky.
Proč zbydou jenom smutné obrázky.
Ona umírá
Svítí už pobledle, podívej.
Ta hvězda umírá.
Ptáš se proč.
Je sama jako já.
Podzim
Listí padá na zapopílkované ulice.
Na prázdné ulice.
Padá na kanálů poklice.
Jdeš sám.
Samozřejmost
Je svět krásný, spravedlivý, laskavý, spolehlivý.
Na tohle nevěří moc lidí,
že na světě se každému líbí.
Dokažte to.