Písmák Tak jak je?
Pořád zamračeno. Na modrém slunci skvrnyod cukru.
Nepoznáš. Co mlčímco odkazuji
Jsi pořád stejně lepšíúdivmezi prsty proplétám
(z)dáš mi sebe.
Probuzení
Probudils mědo prázdného světaa komu si stěžovat. komu lhát.
nevadí, že nejsi rytířodejdu samaránorádasvé pískové hradbyubráním
podezíravěnebudu se ohlížeti když zůstanuosaměláještě dlouho
Můj drak lítal
Můj drak lítal. Bodejť by ne, měla jsem na tom nemalou zásluhu.
Už když byl ještě nedochůdče, vyprávěla jsem mu o větru, výšce a volnosti. Popisovala jsem, jak krásné je dívat se na lidi, auta a stromy shora, jak je všechno menší, hezčí a mnohem méně ostré a kruté.
Najdeš
Najdeš mě ještě
mezi křiklouny
v už jiném světě
kde já tak zoufale stejná
Hraju ti
Hraju ti
na city
už drahnou dobu
vláčím se za Tebou
Výkřik do tmy
Je to hrozné, být sama v úplně prázdném bytě a vědět, že se dnes večer nevrátíš. Ani zítra. Pustila jsem si Carmen. Ještě si pamatuju jak jsme na ní byli v Národním divadle.
Proč se...
. pořádmarně snažímvecpat tě do slovJa vím, něco se nepíšea některé věci se nemají čístŽe nestravuju tvé (c)hutné básněstihne mě trestv podobě podzimuschovaného pod stolem
Zatím s ...
Pryč. a radši potmě
Hrábnout do vody
chytit zlatou rybku
a něco si přát
Co teď?
Povídáme si spolu
povídáme si zvlášť
propadáme se dolů
smutek nebo zášť.
Černokotě
Černokotě nad ránem
schované pod piánem
laplo myšku hrabalku
Černokotě hraje prim
Zas voníš
Zaz voníš kdesi jinde
u jiných dveří postojíš
Nešť. nebudu spát doma
efekt jeale stále týž
Vlastně tě mám ráda...
Miláčku
Nejez růže
tím slovům nepřidělíš cenu
nech kočku příst
Až...
Až sněženky odkvetou,
slova dojdou,
oči se sklopí
Otočíš se zády
A co...
A co pak říct.
Když sněží a je jaro.
To můžu křičet
Když času bylo málo
Přichází čas Ledové královny
Střípek v oku
z loňska neroztátý
koncem roku
lásky opiáty
Co to vlastně...
Říkáš "ano"
slyším "ne"
říkáš "domů"
slyším "ven"
Sama?
Kde jsi, když nejsi se mnou.
když hvězdy blednou
když nemám inspiraci, když dech se ztrácí
a sametová tlapka hnědá
Když otvírám Ti dveře, nemluvím
Když otvírám Ti dveře
nemluvím
Když otvírám Ti srdce
nemyslím
Malý zázrak
Vcházíš ke mě
a já vím
Neseš v sobě malý zázrak
Jsem jediná,
Dotaz
U jedné básničky se objevilo několik rozhořčených kritik, že toto nepatřído burzy nápadů. Protože jsem nikde v nápovědě nenašla co to vlastně je burza nápadů ptám se tímto způsobem. Kategorii auditotium volím proto, že se mi to zdálo nejvhodnější a proto, že si nejsem úplne jistá k čemu auditorium slouží. A taky jsem si to chtěla vyzkoušet.
Zkouším to
Zkušenostmi poučena
k obrazu tvému se tvořím
kroutím slova nezkrocená
pohledu zlému se dvořím
Pro radost
Úsvit nás zastihl
mezi stromy
úsměv se mihl po tváři
Slunce se proplétá
Konec prazdnin
Z očí mu kouká
samota
a z úst se sype zoufalství
a nerozvážnost mládí
Spěch
Ručičky užírají minuty
už teď není včas
a cesta je dlouhá
Nestihneš.
Slepá ulička
Zase jsi vlezla do slepé uličky
zas sbíráš po zemi rozseté kuličky
jedna je naděje
druhá pochopení.
Přichází
Přichází nečekaně
roky očekávaná
má plachost bílé laně
Opíjí nepřehnaně