Písmák BUDU
Najít
Dešťovou kapku na velkém skle
První obraz zraněné malířky
Ztracený překlad klínového písma
PŘÍTELI
Padají na nás těžká šedá oblaka
I když jdeme dalším novým ránem
Snad jitro ostatní daleko odláká
A nakonec svůj život zvládnem
Přemýšlej...
Odpusť milence trýznivou nevěru
Vždyť nemůže být zas tak pozdě
Tvé hrozby přijímat nikdy nebudu
Mluv o ní, o své tajemné hvězdě
Malý příběh velké noci
Ctím blízkost Měsíce, svit vnímám
Proud myšlenek zaplavuje duši
Je trpký konec všem tragickým hrám
A mě to zrovna dnes tolik sluší
Zloba?
Trn voku společnosti, říkáš.
Snad trochu přílišná kritika,
nevím proč stále tiše hřímáš,
nad mou povahou skeptika.
Zpověď
Mé slzy kapající do sklenice červeného vína
proměňují její hladinu vrudé moře,
ztracených nadějí blízkých odchodů milovaných.
Pero chvějící se vruce básnířky
Duše poutníka
Bloudíš tajně a na věky věků
ve své prosté, nahé samotě
je to možná i trochu kvzteku
když stojíš chvíli nehnutě.
Ráno
Každého potká štěstí i zvrat,
já tu teď v klidu umírám
a stále na svém trvám,
že nepomýšlím na návrat.
Lhostejnost
“Pomozte. ” křičí malý chlapec bloudící vulicích,
zmateně se dívám kolem sebe
a pohledy upřené na modré nebe
netuší zradu ve vlastních řadách-srdcích.
MUŽ A … žena
“Dnes jsem měl odpornej den,” procedil mezi zuby.
“To je mi opravdu líto,” zašeptala a chystala spaní.
“Pojď ke mně blíž,” mrknul na ni.
“Ne, dnes ne, prosím,” snažila se skrýt za polštář…
Dva dny
DVA DNY
Přichází konec známého světa a doba naprosté tmy.
Jdu městem a mou tvář oslňují paprsky světla. Pozoruji jeden z posledních západů slunce na této planetě. Má shrbená postava usedá na zbytky trávy.
Noc
Jsi mladá a krásná, někdy až oči přecházejí. Jsi tajemná a jasná, když v tobě nacházejí duše zasvěcené hvězdám. A slzy prolité na tvou počest, jak jsi si sama přála. Je to jedna z mnoha cest, co jsi nám všem dala a nad ránem se modlíme.
...
Ležím u bazénu a pozoruji motýla.
Malé děti na sebe stříkají vodu a já jen čekám, kdy proud motýla zachytí a on zahalen tou směsí kapek zmizí.
Někdo si snad muže myslet, že jsem totální blázen, ale človíček, který mě zná, se nad tímto způsobem uvažování vzhledem k mé osobě ani nepozastaví. Snad jen mávne rukou.
Propast
Stojím nad propastí
a. čekám , chytla jsem se do pasti
a. poklekám.
Dívám se dolů
Úsvit
Stojím na pokraji nechvalné části dne a děsí mne představa toho, že budu muset za několik okamžiků upustit svět snů.
Stojím beze slova jak vyplašená laň ve křoví a bojím se znovu se ocitnout ve světě světla a dny svých předků nechat ve světě zapomnění.
Za mými zády zazní opět známý hlas, který zvěstuje můj odchod noc co noc, jménem Osud.
„Je čas jít,“přesvědčuje mne a já prosebným pohledem hledím před sebe a strach nevymizí ani teď.
Bytí
Jsem na louce a pozoruji květinu. Jednu z mnoha a přece jedinečnou.
Můj pohled je upřen na panenskou krásu, která mne uchvacuje. Našla jsem květinu, která vyrostla, aby splnila svůj osud.
Nejmenší lísteček
Doslova uchvácena jedním stromem, dívám se na jeho listy pohybující se ve větru.
Sedím před ním jako před modlou věřící. Přemýšlím nad jeho krásou a slyším hudbu přírody, ale mám pocit, že jsem v jiném světě. Nechápu souvislosti svého počínání.
Touha
Vidím, cítím západy slunce.
Zavírám oči a dotýkám se touhy
a. a najednou mé tělo unášeno větrem
vplouvá do mraků.
Ty
Dívám se na tebe, na tvou tvář, dívám se a. vnímám, vnímám tu podivnou, ztracenou zář v tvých očích snad mám.
Mám nadeji, lásku, čas, co těsně před smrtí pochopí každý z nás.