Písmák Netopýr
Kam chceš utíkat hlavou černí ptáci táhnou
a do údolí svědomí se přikrádají vlci
tiché kroky myšlenek tě začnou pálit v očích
jsi sám, a ticho kolem bolí
Úsměv...
Viděl jsem zatřpytit se rosu na Tvých řasách
a potkal Tvůj úsměv co plakal na dláždění
bez vůle čaroděje co perly proměňuje z padajících slz
nevím, kdy Tvé rty opanuje opět jeho dovádivé chvění
Cestou do sebe
Někdy nám hlavou pobíhají skřítci
Nezbední tuláci plni vzpomínek
Co máme na srdci, co je duši ktíži
Pláč i úsměv, smích i smutky,
Mámení
Hvězdné nebe ve Tvých očích
vůně z vlasů stažených
ruka co se do nich noří
laská duši, hýčká cit
Doteky
Letmý dotyk a jak se člověk změní
stačilo pár okamžiků, chvíle co zrodila se právě
roztančené slunce na polštáři z květů
samota zmizela jak poplašené ptáče
Ukradená vůně
Říkal jsem si,"Co je to kousek vůně z jedněch vlasů . "
Tak jsem si jí kousek odnesl. Schovanou v uzavřených dlaních donesl ji domů a tam, v tichu pokoje, ji vypustil. Jen otevřel jsem dlaně, spustila na mě bandurskou.