Písmák Tam za modříny
Tam za modříny
Za oknem špinavým
letitým prachem
splétají se větve modřínů
Tuším
Tuším
Tuším moře na chodidlech
bosých nohou
a vlažný vlahý déšť
Zůstanou
Zůstanou
Ve světle zůstanou
veškerém čase
v úzkosti se roztopí
Pravěk
Pravěk
Jsem pravěkej člověk. Teď si asi myslíte jak je to vohromný co . Jak je to strašně fajn bejt vpravěku a tak. Tak to vám teda povim, že je to fakt pěkně vprdeli hele.
Jak to bylo s Ježíšem
Jak to bylo sJežíšem
Rád bych zde, na tomto místě veřejném, vysvětlil, jak to vlastně tenkrát bylo sJežíšem a jeho poslední večeří. To, co zde zazní, nejsou pouze nějaké smyšlenky či dohady, ale výsledek mnohaletého sofistikovaného bádání, sběru a třídění často protichůdných informací, výtažek z fundované studie. Jsem si také vědom, že některé hluboce věřící spoluobčany, by tento článek mohl pořádně nasrat.
Tak především, tento Ježíš, nazývaný též trpitel, všemi věřícími křesťany obdivovaný vzor neposkrvněnosti a morálky, vůbec nebyl oním svatouškem, za něhož je už dvatisíce let mylně považován.
Ona
Ona
Když vše zbývající dávno pohasne
tak vokně tvém se stále ještě svítí
já dole vulicích tvé rusé vlasy cítím
40 let
4O let
Bude mi čtyřicet.
Budu ještě na živu.
Posedím skámoši a tebou,
Temné struny
Temné struny
Výboje bílého atmosférického světla
vnitřní integrita se rozpadá
rozpojené synapse mozkové kafilérie
Na poušti
Na poušti
Hroby dávných králů
ošlehané pouštním větrem
mohyly čnící zpísku
KARNEVAL ZLA
Karneval zla
Píseň zpoza oponyzpívám vám lidmi zapomenutpak kalným deštěm do postelebrodím seskrze bahnitý hvozd A kousky svítání vsrdci si nosími když světy vnoci i ve dnevšeru a temnotě se koupou
Štiplavý prach a listy zetleléve víru se točí kolem měsýpající dech cítím blízkotam kdesi vzadu za mnoumezi stromy, cosi číhá
Na černé obloze mraky se shlukujítmavší než sám vesmírdo hustých chuchvalcůrozlezlé jak rakovina nebe
Vánoční
rozbředlá atmosféra
prostupuje vánoci
staří a opuštění
podléhají někde nemoci
Absolvent
Absolvent
Na pozadí rubínově červeném
jsou černé hory
prší a hladina jezera se chvěje
Hnijící list
Hnijící List
V malém lesíku těsně za městem
před západem slunce, v mírné tmě
osamělý list břízy
Co je skvělýho na Pravěku ?
VPravěku
Jsem pravěkej člověk. Teď si asi myslíte jak je to vohromný co . Jak je to strašně fajn bejt vpravěku a tak. Tak to vám teda povim, že je to fakt pěkně vprdeli hele.
Kanystr
Kanystr
Rozkopat na kusy
růžové panenky
sežrat a otrávit se
Bolí
Bolí
je strašně jednoduchéshořetveselý šašekse zápalkouu plyňáku
Zaspal jsem dobukdy mohl jsem tizahnoutteď tě hloupěmilujua nevím pročnejradši bych utekla sežral seembryo v mamince
pláču řídkou krevje to tak skutečnénaše malinkétajemství
V sobotu v noci
Vsobotu vnoci
Vesmír je posetý slunci
jako to naše
a my tu sedíme
Počítání oveček
Počítání oveček
Jedna ovečkadruhá ovečkatřetí ovečkačtvrtá ovečkapátá ovečkašestá ovečkasedmá ovečkaosmá ovečkadevátá ovečkadesátá ovečkajedenáctá ovečkadvanáctá ovečkatřináctá ovečka. čtyřistapadesátáosmá ovce. tisícíšestistáprvní ovce. můj Božejak rád bych spalnebýt těchzasraných ovcí.
Svědectví bolesti
Svědectví bolesti
Ničivý a spalující výbuch
rozmetaný stisk zamilovaných rukou
tisíce kráterů a jeskyní
Jepice
Jepice
Tvrdili, že mě vypustí
jako holubici
a sranním rozbřeskem
Poslední oběť zkázy
Poslední oběť zkázy
Obloha je temně fialová
a město jak pole vlčího máku
hoří, stravují jej plameny
Hejno
Hejno
Letím spolu shejnem ptákůjež podobá sekupě mrakůletím snimi bůhví kam,na nic se neptám, unikám
Jediný tu nejsem ovšem,co vůbec nic neříkácelé hejno smutně zmlklé,tak jako já uniká
Ani vůdce cíl náš nevíjen vpřed letí a všem praví:
Takové běžné posezení
Takové běžné posezení
Mladý pár sedící v hospodě, jejíž vzhled pouze kopíruje, nutno podotknout, že velmi neúspěšně, oázu míru a klidu. Sedí naproti sobě, ona pije předražený nevábný drink a on zvětralé pivo. Oba dva mlčí což sem tam obměňují umělými nucenými úsměvy, jakoby vhozenými tomu druhému, ať si s tím poradí jak chce. Muž vytahuje krabičku cigaret na stůl, jednu si vytáhne a zapálí, pak nervózně pokuřuje.
Pandořino tajamství
PANDOŘINO TAJEMSTVÍ
Uprostřed tiché nocivtrní i na poušticosi zlé kořenydo země zapouští
Vyrůstá to málo jennad povrch pevninykořeny však zarůstákilometry zeminy
Vzemi zmatek, úzkostišílený strach zneznámaprorůstá to téměř všudevydrž aspoň do rána.
Malý muž
MALÝ MUŽ
Celý jeho domov měl pouhé čtyři krát čtyři metry. Zde, v tomto malém bytě žil, jedl, střídmě se bavil a spal. Byl to malý člověk a všechny předměty, jež ho v jeho malém světě obklopovaly, přizpůsobil svému vzrůstu i velikosti svého domova. Měl kapesní televizor, který ho neokrádal o místo, postel kratší než on sám, skříňky, které nepojmuly ani to nejzákladnější vybavení, místo koupelny jen malé umyvadlo a boty o půl čísla menší.