Smutek
Duše celá zasněnávnímala svůj vnitřní žalbyl silný jak vábeníhnal ji pořád dál a dálaž k hranici zapomněníaž k hranicím marné touhypřeměnit, co měnit nelze -život je jen dotek pouhýduše to ví, srdce nelže.
Myšlenky jak kapky deštěrozběhnou se do dálkymíhají se pestré v trávěrozsypané korálkykoulejí se, přesýpajínakonec je země pijeony to však nevnímajíčas jim tempem jiným plyne -
a po čase navrací sedo pekla i do nebeněkterá pak cestou zhyne -ta už duši nezebe.
Touha
Ta hluboká rýhasrdcem projela jak jehlanabroušená mámivou touhoukdyby tak jen touha mohlanad převahou rozumuzvítězit na dobu dlouhou.
Nad převahou rozumuco sám všechno nejlíp víach jak duše smutně sníže okovy své zpřetrháa s touhou spolu v jedno splynouže tyhle sny své naplní.
Déšť
Srazily se mraky
a vítr z pod nich přines děšť
a kapky dolů jak přízraky
padaly kam dohlédneš
Tobě II.
Večer koukám na nebe
pozoruji jak se stmívá
a vzpomínám na tebe
když slunce světu tvář svou skrývá
Žiju II.
Ja pádila jsem na koni
přes hory lesy kamení
a spouštěla se po provaze
po skalách kde vítr saze
Dnes
Nevím co čekám
ale zatímco dny se líně převalují
proplouvám životem
bez předsudků
Procházka hřbitovem
Viděla jsem
osamělé stromy
sklánět větve
nad bezduchým lidským tělem
Žiju
Nekonečné planiny
pohyblivého stříbra
v lidských duších
občas přetečou
Ráno
To ráno
se nechám unášet
v náručí
probouzejícího se života
Dravec
Vznáším se v oblacích
vítr mi sílu dává
jsem dravec
co líně křídly mává
Život
Snažím se plynout
na vlnách života
na vlnách všedního dění
snažím se nekřičet
Co dělat
Co dělat
když smrt se směje do očí
a vybírá si daň
tam kde to nejvíc bolí
Víla
Na lesním palouku
schovaná před světem
ležela maličká víla
tiše a lehounce
Duše
Občas se toulám
tím starým domem
kde rozbitá okna
a sladká smrt
Odrhovačka
Když odcházel
ten smutný král
co jeho lid
ho miloval
Letní den
Bylo léto
a já se šla podívat
ke kostelu
na terasy
Bolest
Na křídlech noci
seděla víla
byla tak sama
čas neumírá
Dům
V tom starém domě
za dřevěným arkýřem
vysoko v patře
kam slunce nikdy nedopadne
Vecer
Jednou večer jsem si
jen tak pro nic a za nic
podřezala žíly
krev pomalu stékala