Písmák hvězdy
Na nočním nebi vyšla první hvězda:
„Děkuji Ti za krásný večer, už dlouho jsem nezažila něco takového, budeš mít pozítří čas. “
Vyšla druhá hvězda:
„Hledal jsem Tě v knihovně a nakonec jsem Tě nenašel ani v kavárně na náměstí, poslal jsem Ti tedy vzkaz po kamarádce. “
Eva a Jakub
Jakub se měl s Evou sejít ve dvě. Svižně kráčel obchodní galerií a už z dálky vyhlížel místo, kde mělo dojít k setkání. Mezi kolemjdoucími a lidmi, kteří postávali před výklady obchodů, spatřil Evu o dost dříve, než k ní dorazil.
Zastavila se před výkladní skříní.
noc
noc - jaká je.
nedá moc práce to zjistit
člověk může večer projít pár ulic
navštívit oblíbený podnik
chytej
1.
-„nech toho. “
-„tady máš, chytej…“
-„přestaň už házet ten sníh
několik básní
1.
přinášíš mi radost jako čerstvě utrženou broskev
pomáhám ti s česáním i ostatního ovoce na vaší zahradě: broskve, třešně, jablka
už dva roky seš vegetarián
vlající hříva v začínajícím dešti
Sundám si tenisky a cákám nohama mořskou vodu na markétu radima a zdenu
Která se stihne za markétu schovat
Je zataženo a drobně prší
Chladné šero nás trochu překvapilo
báseň
Kroky koní
trávou
a my jsme odložili slunečník
Sedíme na svahu a já ti píšu vzkaz do deníku:
zítřek
Nepřestávej. – zítřek je daleko, čeká nás dlouhá cesta
Touláš se odpolednem jako městem (počítáš se mezi jeho obyvatele)
Ve kterém se potkáváme, protože je plné lidí
A kterým musíme projít, protože se nedá obejít
Parta
1. Petra Schovává Lucii v Tomášovi „Vchode. “ potemnělý sál kina plný stínů Čaj bez citrónu Kroky jdou ulicí je jich několik a hrají Derniéru Říká že existuje spousta míst které nejsou uvnitř 2. Patrik Celý den hledá noc a když se začne stmívat zapíná lampu a televizi Katka upustila sklenici vody koupelně Kocour se polekal Krása se nedá vyslovit Vzniká na cestě opačným směrem Dýchá mu na prsty 3.
Fotografie (dva odkazy na Gustava Mahlera)
„Jmenuje se V. a před nedávnem oslavila 11. narozeniny. Stojí na malém kopci, může být vysoký tak dva metry.
dopisy
I. (dopisy)
Dotkl se jí dopisem - který držel ve své pravé ruce. Patřil beze sporu k jejím nejoblíbenějším dopisům. Poslal jí ho bratr v období, kdy ještě udržovali písemný kontakt.
II. (rybník)
II. (rybník)
1. Chodili se koupat k rybníku. Pokud počasí vypadalo slibně a nehrozil déšť, oblékli si něco lehkého na plavky a vložili do batohu plastovou láhev s limonádou a menší hotovost.
há dvě ó
možná bych už neměl tolik chlastatale alkohol mi pomáhá "změkčit " světtrochu jako když se ocitneš v zemi plyšových zvířatposlala mi po pinglovi ferneta - citrusjak tohle sakra mohla vědět. citrus mi chutná nejlípmá pěkný tělo a směje se u stolu se svejma kamarádkamaasi nemá páru o tom co je to "skutečná" poeziezcela pravdivá až naturalistická poezie je když vyžahneš deset prcků na extak dobrou poezii si ještě nečet - je tak silná že se to s tebou pěkně zatočí po alkoholu je svět jinačí jak by jinak bylo možné probudit se ráno v cizí posteli vedle nějaký holky která tě oslovuje Radime přestože se menuješ Karel. v kapse kalhot najdeš spoustu nových vizitek a pivních tácků s tel. číslymožná bych už opravdu neměl tolik chlastat.
myšlénky...
ticho pluje cestou zastavuje se a někoho hledá (rezavé okapy - radost je ukrytá)mám už jen pohledy (na přední straně fotografie nějakého gotického hradu), ohledy a snad dobrou náladuněkdy mi připadá že jediné co jsem je přátelská odvaha proč se stále zabývat studiem ekonomických analýz které nás nepřestávají obklopovat. někdy mě lidé uráží slovy i činy a stejným způsobem někdy komunikuju i já ale má tahle nedůslednost charakteru něco společného s kýčovitou krásou soumraku nebo čehokoliv jiného. bohužel ano. romantičtí básnici nás učí mylovat a hledat krásu jenomže jejich nadšení se dnešku jeví spíše jako kýčovitý omil dávno pochovaných lidíPS: Anketní otázka - co pro vás znamená kvalita textu.
putování za hvězdou
Brodil se vlhkým městem amnohoznačnými dialogy vesměs o zkouškách a jejich neurčitém průběhu. Cítil jak dešťové kapky naráží na látku jeho deštníku, jemně se do ní vpíjí. Spěchal.
Kam.
skoro nic
jdu městem světla svítínoční hvězdy se stále přibližují rozhovor slova hvězdné nebe je stále blýskootvírám možnosti lehce zkoumám třídímhoviřili jsme tehdy o novém optimalizačním algoritmuuž si ale nevzpomínám k jakému jsme dospěli závěrubyl ale zřejmě nejasný protože si na něj nevzpomínámpozoruji stromy větve se lehce pohybují boží ruce svýrají tento noční čas jako zvláštní zvířeje polednemluvíme spolu jdeme pod korunami kvetoucích třešníopadané květy načechraly na trávě jemné bílé závoje leháme si na tu bílou peřinuzavíráme oči a představujeme si jak se květy dotýkají naší kůžekdyž otevřu oči vidím jak se z koruny snáší nové bílé květy a dopadají na mé tělovidím bílou jak se na nás snášínocbílé hvězdy nad hlavounačechraly jemné bílé závoje vídáme se vcelku pravidelně ne moc často abychom se sebou neunaviline moc zřídka abychom se mohli poznávatobyčejný vztah
cesta k moři
vypravěč:
Dlouhé cestování může být někdy dost velká otrava, ale tato cesta vněm vyvolávala spoustu příslibů budoucího a naplňovala ho jistotou činů, které se dějí, a které nastanou. Nebyl ani moc dobrý řidič, ale když se poprvé pod střechami domů objevilo moře, byl velmi rád, že je na cestě. Moře už jejich cestu stále doprovázelo a oni byli stále na cestě „k moři“.
Jeho spolucestující byli ztoho pohledu natolik rozjaření, že musel při nejbližší příležitosti zastavit u břehu.
oběd
Obědvali většinou sami v takovýmalý restauraci. Ona už čekala u stolu restaurace držela v ruce kávu. Pozorovala ruch uvnitř. Jako obvykle přišel trochu pozdě.
motýlí ráno
Rána pro nějpředstavovalavždycky jakési zvláštní kouzlo jako když držíš v dutině mezi dlaněmi motýla a posloucháš šelesty které vydává, aby se osvobodil, nebo když držíš mušli a posloucháš moře. Potom motýla obyčejně vypustíš. Tlumený hluk ulic a spěch. Je ráno.
modlitba
často si myslím můj pane
že se vzdaluješ od mého života
zatímco mám na na kůži vypálené tvé jméno
a skládám z kousků hvězd a světel
povídání
Opravdu nevím jak ti to mám vysvětlit jednoduše a správně:
"Chodil většinou pozdě a sám, což není nic překvapujícího, vzhledem k jeho odlehlému bydlišti a únavě, kterou tato cesta se sebou přinášela. Vzimě chodil k předměstí zamrzlým korytem řeky, která byla pokryla ztvrdlým sněhem. Opravdu to nemá lehké ten, kdo se rozhodl žít ve srubu, který si ještě ktomu vlastnoručně postaví.
Chvíli sním žila Marika a docela jim to i klapalo.
orchidej
sháněly jsme dlouho semena
vzácného druhu orchidejí
musel sem si vyslechnout
pohnutou story prodavačky v prodejně s pěstitelskými pomůckami
Kafka
já vím žedvě bytostimohou mít jen omezený počet "průsečíků"
když tady sedíme a snažíme se nalézt sebe v obraze toho druhého
sluneční světlo je toho svědkem
v zamrzlé zahradě ztracené v bílé barvě sněhu a jinovatky
vločky
sedíme na posteli
za oknem vločky naráží na tabuli skla
slova plynou a zmateně se zmítají v našich náladách
jako vločky za oknem
podzim
procházím listím v parku
slunce svítí do obličeje
dotýkám se padajícího listí dlaní
někdy ze země naberu hrst a hodím ho na tebe
tvář
Představuji si jeho vážnou tvář vtu chvíli, kdy ona vstupuje mezi své přítelkyně a známé a nechává tančit svůj úsměv po jejich tvářích jako slunce po sněžné stráni. Vidím stále jeho vážnou a neoholenou tvář, když se smála nevtíravým a jemným vtipům mladého muže se kterým dvě hodiny seděla v zahradní restauraci, když lichotila jeho vkusu voblékání a přijímala jeho polibky jako přijímala vlny moře na pláži.
úvaha
"filozofie je nejflexibilnější a zároveň (možná prototo) neověřitelná a nedokazatelná"
večer vstupuje do rána
ráno vstupuje do večera ze které se zrodilo
propůjčoval své srdce všem denním dobám i ročním obdobím
motýl
na stránku knihy kterou
právě čtu
usedl motýl
v knize se píše zimní noci a sněhových vločkách
i ty jsi hvězda
svěřit svou duši brzkému a čistému večeru
svěřit svá slova a vložit je do tvé duše
prostřednictvím něčoho nebo někoho žít
exentrická ontologie