Písmák Vůně posečené trávy
zamračený,
posečená tráva přilepená ti na kůži
a potíš se.
"Já to tu nenávidím.
My dva
My dva
Jako vždy, zas oblíkám si šat.
A tebe tentokrát
nechám jenom stát.
V opojení
Hrajeme hry na život a na smrt,
vědomi si své konečnosti.
Jsme připraveni se prát,
škrábat, kousat i lámat si kosti.
Nestýskej si, pozdravuj
Až se přestěhuješ na to srpávné místo,
kde tě to naplní,
prosím, pošli mi adresu, ať vím,
na které místo na Zemi,
Rovnoběžky
Jsme jako dvě rovnoběžky,
jež vedle sebe rovně běží.
Však lepší to je než jít pěšky,
to v nekonečnu střetli bychom se stěží.
Slova
Někdy je toho tolik,
co chtělo by se říct.
A jindy je všechno řečeno
a nezbývá už nic.
Obchod
Obchod
Udělám s tebou obchod, má lásko.
Ty máš něco, co mi můžeš dát.
Dej mi vítr ve vlasech, vodu na kůži.
Na dlani
Na dlani.
Když na dlani máš ženu spící,
ty skláníš k její líci
své rty bez polibků
Hrdost
HRDOST
Jsme někdy malé
a jindy velké ženy.
A všechny jsme byly
Otisky na skle
OTISKY NA SKLE
Smýváme stopy,
otisky na skle,
výrazy ve tváři,
Závislí na něze
ZÁVISLÍ NA NĚZE
Jsme závislí na něze.
Blaze i neblaze
proslulí svítáním
Vyznání nepoetovi
Aby slova nezněla planě,
tak skládám k hlavě ti své dlaně,
v okovech a prosící,
bys nezpochybnil,
Kdysi doma...
Když bývala jsem malé dítě,
hrála jsem si, lezla do stromů.
A knim mě táhly tenké bílé nitě,
vždy táhlo mě to knim domů.
muži jsou z Marsu a ženy z Venuše
muži jsou zMarsu a ženy zVenuše
mladá… a hrát si na starou…
a zdokonalých chceme dokonalejší
chtít kytici zrůží nikdy neviděnou
Mráz
Do šedého rána, stejně jako já, se probouzí i slunce.
A moje krajina se zdá být mrazivá a bílá.
Ještě je za okny, ale co až přijde ke mně.
Pak zmrznu napořád a už nikdy mě neodemkneš.
Na chlapy se musí zkrátka!
Na chlapy se musí zkrátka.
Však nezatvárej hnedko vrátka.
Na mou radu vždycky dbej
a vpaměti ji uchovej.
Amorka
Polibky andělů
padají z nebe lehce.
Nohy mám z okna ven
a nikam se mi nechce.
Voják
U okna dívka seděla
a přesmutně se zněj dívala,
jak na svého milého čekala.
U okna dívka seděla.
už všechno končí
Zemřel mi přítel,
co první viděl mne nahou.
Zemřela láska,
ta láska i smojí snahou.
Petrovi s láskou Já ...
Jednou ke mě připlulatemná černá slova. Od té doby cítímtu bolest stále znova. Jak Wildeův slavík, ježpěl svou píseň pro růži,já nedýchám a ledovýpot stéká mi po kůži. I přesto, že jsem nebylatvůj rodný kamarád.
Husí brk
Husí brk píše lehce do tkaniny
o tom, jak dívka ho chtěla.
A jak bílé ruce dívčiny
vlákaly umělce do svého těla.
Měsíc mi nic neřekl...
Měsíc mi nic neřekl.
Měsíc, ten velký pohodář,kouká a nutí mě dát hlavu na polštář. Jde svým lehkým krokem temnou nocí. Nevypadá však, že by šel mi ku pomoci.
Krysí hlavy
Vidím kol sebe jen krysí hlavy,
jež ničí naše slechy.
Jedna je jemná, jak teplo lávy
další jsou milé, jak vposteli blechy.
Motýli
jsem motýl z mořských řas,
jsem poloněmý hlas
a říkám: "ze tvých očí jas
je nejjemnější z krás"
Za tebou
v každé křivce tvého pasuv pozachvění tvého hlasuschovávám si nahotuv každém tvého vlasu leskuv každém smíchu bez potlekurozpouštím se ti na řasáchv každé křivce tvého tělabych se mockrát schovat chtělatebou ucpu prázdnotuve tvém každém pohlazeníse mi chtíčem oči měnía pláču ti po stopách, když za tebou jdu.
Minuta ticha
Spoutejte mě okovyleč, ať se nikdo nedoví,že železo kol sebe máma vám všem sprostě nadávám. Krk, obtočte mi provazem,pak mrtvolu mou vložte v zem. Ať nepláču a klidně spím,sama provazem se obtočím. Jen vodu s ohněm nezkoušejte,nedošla bych klidu v sobě.
dvě plus jedva děvka zdarma
rozčlenit stromy. jako živé by byly jejich pahýly zkrvavené a přitom se n ě ž n ě klást do postelí milencůmach, jak z lásky a nenávisti děti jsou podařené. tak rozškubej ptáka. chceme zlomit mu vaza aby už nezazněl ptačí vřískot z ránakaždému ptáku křupneme vazem z a s a z a s.
úkol splněn...
Strom podlehl podzimu, přestal kvíst,z koruny padá za listem list. Zkroutí se, zkřehne a svou zeleň ztratí,po zimě vypučí, barva se vrátí. Zase strom dýchá, když list se zelená. Nahota větví zpět v listu zahalena.
...a ještě víc chceme...
Opadají listy
zvěnovaných květin.
Vrásčité smíchy utichnou
a nastane pláč.
rakovina
Naproti ve vlaku,
cizí kluk stál
Pohledy , spadnutí
pak staškami pomáhal
Maličká
Pod černým závojem tvá duše plá. Slza kane ti z podvíčka.
Neplač,
vždyť nejsi zlá. Neplač, ty naše maličká.
Miluji, omlouvám se tedy sousedé....
Pro růže z mramoru
a Holubí dům
s láskou odcházíš
z naších náručí
Rozcuchané děvčátko
Rozcuchané děvčátko s květem
do vlasů,
strachy pevně svírá jej v pěstičkách.
Rozverně pohozená v posteli,
Slova tepu v horách
Namaluj nebe na fialovo.
Chci namalovat nebe na
fialovo.
Chci být modře zmalována
Klavírové nebe
nad klavírovou skladbou se roztrhá nebe.
rozplač mě a utěšuj.
v horkém rozpolcení se moje duše lehce změní
a udělá to zas a zas.
Maminka
utkaná z pozlacených květů
křehká a zranitelná
jako liliový odraz v trávě
usměv japonských třešní
Drahocený posměšek
Vzáchvěvu posměšků
v zrdcadle bez dnešku
klopýtám do spaní.
Av rozlitých snech
Modlidbička
Prosím, Bože,
vyslyš mojí modlidbičku ,
vrať čas aspoň na chviličku.
Já vím, já vim, já vím,
Do korun...
Plachý je zezdola pohled,
když koukám do korun stromů. Těch listů je nespočet,z lesního klidu nechce se mi domů.
Roztržené srdce ve vlasech
Vpletlo se mi do vlasů
roztržené srdce
a roztříštilo moje zrcadlo.
Střepy se rozplakaly
Stesk
Slzy se nezmění ,
když luskneš,
na perly
a já se asi taky nezměním,
Zasněná
Ač nerada, zahaluji se do tmy,
které se bojím,
když stud přichází se světlem.
Leskneš se smíchem až ke mně
Zimní deprese z tebe
Okenní svět, je obtažen modrou konturou a došeda vybarven. To Zima je mojí noční můrou a ty jsi ten, ledový květ. Je mi líto léta a jara a podzimu, že musí odejít, aby mohlo být chladno a mráz. Je mi líto, že příští rok busou zkoušet neodejít zas.
Ze zimy do jara
Neplač,
sedni si na židli
a koukej na nebe
a na bílou mlhu padající ti na klín.
Sníh
Milióny stříbků z vánočních ozdob
se
v hromadách válely a třpytily
Koupel
dívka plačíce vstává z vany.
hlas: "Otři to zamlžené zrdcadlo, Popelko, a podívej se na mě. "
dívka se dívá do svého odrazu jedním šmahem otřeného zrdcadla.
hlas: "Popelko, vzchop se.
Vánoční jaro
Prožloutlé louky mi svítí do oken
a nebe je samo,
bez mráčků. Jen
Gramofonová deska
Gramofonovou desku
škrábu nehtem
Gramofon však nejsem.
Starcova báseň
S neukojeným chtíčem vrátit se zpět,
vzpomínám.
Vzpomínám na mých pět let.
Kde jsou. Kde je mám.
A o nich
Bohužel,
už uvadá můj dětinský smích,
jako bláhové růže v mé konvičce na stole.
A vám se prohlubují vrásky.
setkání
Bláhové srdce pročpak tak pláčeš,
setkáváš se přec,
neloučíš s ní.
- Což není v každém setkání, pane,
Jen poslech
V té bílé síni,
jak krásně housle zní.
Pak kytara přichází
a u té se krásně sní.
Po osamělé noci
Po osamělé noci vystřihne tvůj obličej z fotky a hodí ho do koše. Pak hrozně naštvaná a zklamaná bude psát. Napíše ti dopis o tom, jak moc tě nenávidí, ale z roztržitosti ho zapomene (husa) poslat. Zapomene na něj a zaháže ho papíry.
Kraťoučký příběh
Ve tmě padá černý sníh. Za chvíli vyjde slunce a černý bude bílý. Ve vzduchu se poflakují průhledné duhové bubliny a stromy rozsvěcují svoje květy. V těle se vzbouřil ohňostroj pocitů.
Bez názvu
Slunce se opřelo tobě do vlasů
a vítr ti je rozfouká.
Nemohla bych žít bez tvého hlasu.
Někoho jako ty už nikdy nepotkám.
Chtít
Chtít
Vznést oči k oblakům
a letět jako pták.
Mít v křídlech jen vítr
Bláznivá láska
Oheň oživil svíci v prachu.
Japonský strom leží nedomalován.
Základem lži je pravdy trochu.
Ty ležíš a já tě poznávám.
Šachová dáma
Proč se cítí sama,
krásná bílá dáma.
Sama mezi pěšci,
jsou černí a těžcí.
Touha po něžnostech
V plamenech odcházejícího slunce se topí můj zrak,
ale mnohem radši bych viděla tebe.
Můžeš si mé tělo vzít kdykoliv jen tak,
třeba jen na ozdobu až půjdeš do nebe.
Kamarádky do hrobu
Kamarádky do hrobu
Jak jedna osoba
můžem se zdát.
Avšak ten rozdíl
Noční můra
Noční můra
Listí bříz se pomalu pohupovalo podle větru. Pavouci oplétali pavučinami rostlinky a zaplétali se do nich semínka stromů. Slunce pálilo o sto šest. Toho využila, aby se opálila.
Snad proto, že . . .
Snad proto, že . . .
Snad proto,
že tvé kytky rozkvetly a mé budou teprve kvést.
Vlastní slzy
Když byla všude na světě ještě poušť, vynořila se z písku zelená ruka s růžovými nehty a zasadila větev. Bylo to cosi jako pokus, zda rostlina bez živin bude růst. Jenže pokus se nezdařil, větev se v zemi neuchytila. Stála zabořená do písku a byla to jediné co z něj vyčnívalo.
Omluva
Omluva
Omlouvám se za chlad mých slov,
omlouvám se, vy za to nemůžete.
Nemám teď náladu na proslov,
Francouzští básníci
Francouzští básníci
Tisíce slov
o nich jde psát.
S jejich však
Vzkaz pro Aleše
Vzkaz pro Aleše
Večer položím vlasy do vlhké trávy,
brzy vstanu i bez ranní kávy.
Pustím naši píseň jen tak
Přepážka
Přepážka
Byla sama v bytě. Hrála si s propiskou. A nožíkem. Pustila si cédéčko a šíleně se rozplakala.
Vyhnání z ráje
Vyhnání z ráje
A Adam byl stvořen. Neznal ten čerstvý, mladý, neposkvrněný svět a tak se začal učit. Poznával květiny. Jejich smyslnou a vábící vůni i odpuzující smrad, či prostou krásu.
Pryč přes léto
Ubrouskem na jídlo otřu si slzy
a když se probudíš, odjedeš.
Pro báseň tobě líbaj mě múzy
a slunce se dotýká růže.
Dnes ráno
I dnes ráno stoupala mlha z lesů,
když jsem se koukala z okna.
Nad hlavou mi přelétlo pár ptačích hlasů,
jež odlétli daleko, pryč.
Smítko
Smítko
Byla položená přes dvě židle v kuchyni a na stole si stál malý bílý hrnek pokreslen rudými a růžovými růžemi až do ztracena. Dopadal na něj letní západ slunce, který se prodral skrze záclony.
Ležela a dívala se do toho hnusného, špínou poseteho stropu a přemýšlela nad verši, které právě očima vepsala do vzduchu. A slzy se jí proplétaly vlasy.
Bílá růže
Bílá růže
A skrze okna padaly velké sněhové květy. Modrá sněhová královna si přivinula bílou růži klíci. Jenže růže do večera zvadla. Modrá sněhová královna začala plakat a růže zůstala navždy uprostřed síně pod křišťálovým ledem ze slz.
Anděl
Anděl
Jednou byl svět. Byl čistý, nevinný a nepoškozený. Květiny nádherně voněly, stromy krásně rostly. Nebe bylo po celém světě blankytné.