Líto
Líto mi je moji milí
že jsem nestál opodál
Když jste se mi rozvodnili
odplynuli bůhví kam
Dobrou noc...
Tak jsem zkoušel malovat
a máchat štětci do všech směrů
modlit se i bojovat
za lásku i za nevěru
Silným...
Jsou brány dokořán
v záblesku chvil
kdy chladný amalgám
zámotků sil
Mezi řečí
Mezi stehny
Hoří ti měsíc
Lásko…
Bludička zmámená
Do okolí...
Proplouvali
Všeobecným tichem
Zákonůi důsledků se báli
Jak zimomřiví.
O výhledu na svět mezi šesti strunami
Jsem parodií na slušného člověka Prý dýchající tvor s Múzou v zádech To mi došlo včera večer (Když jsem básně psal) A noc v tu chvíli získala fialový nádech . . Jak jsem vždycky v půlnoci lásku vážil penězi a mezi šesti strunami (nemohu si pomoci) Jsem pozoroval nebe.
Šalběj, aneb sám rytíř *! smuté postavy
Noc tiše skřípěla v nemazaných pantech A já jsem rostl rzí aniž bych kdeco dělal raději Jen proto jsem rád že jsem s Tebou nezůstal Ó Šalběji Šalběji . Truchlivých pozůstatků smutných nálad pláč Jsem slýchával den za dnem stále více častěji I když všichni dávno spí jen já nemůžu spát Ó Šalběji Šalběji Ó Šalběji Šalběji . .
O jedné zdánlivě nenápadné smrti
Sešli se v aleji jen aby rozhodli
bělostné košile na klopách kvítí
Úpravy k lepšímu neškodí snad
já tam byl a já si poslech'
Vodák
Tiše básník v lodi sedí
Zírá do vln značně bledý.
Útroby mu svírá strach
Jak se houpá na vlnách.
Mistr
Tiché řady temných znaků
Ve stroji pět průklepáků
Nedává si pokoje.
Píše čistě empiricky
Vmilovaný
Vím že jednou půjdešz hor
Rozevlátá ulicemi
Za patami dým a chlór
Rozdrtit mne mezi kmeny
Pozdrav
Roztmívá se
nad obzorem
Východu se klaním.
Oblohou jdou
Bohyně
Mnohokrát zlomená
Vpánevní oblasti…
Rozteklá do noci
Toužící po slasti
Svítiplyn
Pomalu se vytrácíš
Tiše jako svítiplyn
Chladně jako plameny.
Sama těžce doplácíš
Podzimem?
Pro život stvořeni
Zemřeme pro lásku
Vkolenou zlomeni
v průvodu maňásků
O životním režimu
Život je jen lehké pírko
I přes mnohé nástrahy
Každé ráno rum a pivko
Nadzvedne nás z podlahy
Stáří...
Až si pro mne přijde stáří
až se i můj agregát
dokonale porouchá
(Zřejmě budu pít. )
Domů
Kdo ruce zaklesl nadvakrát za záda
Nikdy víc nadvakrát ublížit nesmí
Z domova odchází silný a zamlada
V mýdlové bublině objevit vesmír
Tvá láska
Tvá láska to jsou tvrdá slova
nad hospodským stolem.
Umučená běhna
Rozřezaná zápěstí
Balada o polibcích, buku a neděli...
Drcen pátek na neděli
Za košilí letní hvězdu
Srp měsíce pod krkem
Mdlépolibky u průjezdu
Lučavka královská
Ruce si vyráchám v lučavce královské
Pod stolem pár zbytků loňského léta
Spřádám své myšlenky kudlanky nábožné
Sinfuzí vlásečnic vlastního světa
Poprvé
Z patama od krve
jako když poprvé.
na dlaních pot se mi potí
Jak děti na hřišti
Z hvězd...
V náhodných setkáních
mne nikdy nepoznáš
Má milá.
Objímáme se
Noci bez...
Také já mám slepená křídla
Můj milý.
Fauste.
Co jsi to udělal.
Přes Cesty...
Stále se nám rána hlásí
sjistotou jogína
skrčeného v rohu láhve
Neodbytným pocitem
SCI-FI po Vojtkofsku
O SCI-FI mám zájem plytký
zřejmě jako nikdo druhý
baví mě však do omítky
křídou čmárat tajné kruhy
VZPOMEŇ SI
Vzpomeň si.
Jak jsme česávali vlnu
měkkou jako čerstvě narozený sníh
a dlouhou jak mizerné období
NikdySám(Hromnička)
Už nešumí mezi prsty
jak rozpjatá křídla naděje
listy Bible zpod lavice
A roztažené prsty rukou
Vojtkůfka pro AZALINA
Jen nechej trávu růst
to ještě smíme
Ukrytá v pachu úst
od vodních dýmek
TVRDOHLAVÍ
Tváří se snad příliš snadno
když vzpínají těžké luky
neohebných otázek
A příliš silně zvoní smíchem
NACHÝLENÍ
Chodívali nachýleni
když jehlami alkoholu
zabíjeli
těla marných zápasů
O krizovém vývoji
V hlavě mi hučí čím dál víc . ale ty tóny . A naše srdce umístěná v přetlakových nádobách mých i Tvých podivných pocitů . Tvé srdce podobné broušené skleničcejak jen řinčí pod údery dolních frekvencíbasových tónů mých neuchopitelných pohnutek .
Pár střípků z kapes zimního kabátku
Už ne .
Prsty pevně přitisknuté
Přes oči…
Klenou se nýtované mosty
Udýchání u dýchání
Už jsem na tom asi bledě
Jednou večer takhle v sedě
Zapomněl jsem vydechnout
Dusná dušnost zadýchání
Kytarové pohlazení
Vždy Tě hladím když už spíš
prsty hbitými jak ruce tkalců
To je od kytary - víš
že mám tvrdá bříška palců
Haiku pro Papouška...
Vtepaný podzim
do vrásek kolem očí
zářících jarem .
Jsi moje studna...
Dýcháš dechem korun stromů
a planeš žárem hvězd
Svítáš světlem jarních sluncí
a hyneš v prachu cest
Opět něco o lásce
Možná ještě odolám
kouzlu první ranní zapálené cigarety
když zábleskem ožívá a zábleskem hyne
Snad se neudolám
Kolotoč lásky
Příchod:
Vidím Tě
v zadýchaných plochách výloh
křišťálových lomů zmatek
O snu
Jdu po cestě křivolaké
po své práci kdovíjaké
dvě postavy chtíče v oku
přiskočily ku mně z boku
Když není inspirace
Chtěl bych napsat báseň
co do černého sáhne
mám však v hlavě komín
který strašně táhne
(Ne)jen o lesních zvířátkách
Na mýtinu u lesíka
vyšel švarný srnec
polapím ho ať si zvyká
na tlakový hrnec
Lovec víl
Já jsem lovec víl
stále plný sil
ve dne v noci lovím víly
vlastním síťku - na motýly
Lásko!
Vzpomínám.
Jak jsme šli v průvodu
Tys řinčela činely
a já drnkal v kytaru
Básníkova euforie
Vím dávno co je to napsat báseň
jenž křupe po slaných sušenkách
co den za dnem běží v reklamách
na apoštolské riffy smutných běženců
O vztazích a lidech
A teď už je to jedno
vždyť byl jenom pátek
mléko je rozlito
a hmotný statek