Písmák Pošta
Mé srdce je listonoš
pohádkář
co sepsané příběhy
háže do schránek
na 1000 otáček
moje pračka
je zlý robot
pochoduje kuchyní
vyžaduje péči
Pozdravy
Lesná
to jsou hradby domů
vysokých až k pláči
a vzpomínky jak pohozené
Dnešní
A najednou není třeba
přeexponované obrázky
a dekadentní legendy
to dusivé léto
vyvažování
vždycky jsem hrála
na všechny strany
je snadné všechno to splést
a už nerozmotat
papírová lodička
/a když jsem ztratila paměť
zůstaly mi jen nemoci a bolesti beze jména/
jsem cestovatel
námořník
v hlavě_lunapark
Bydlím v domě o čtyřech patrecha žádných dveříchmísto schodů horská dráhamajitel je hodný pánjen je mu občas smutnoto obchází naše pokojeotáčí klíčkem a tiskne nám víčkaNakolik si ceníte svého těla, slečnocítím jeho slzy ve vlasechjsou to třásně seškrábané z oblohyv hlavě někdy slyším šeptáníslova co rozdírají krkmlčení co spaluje jazykjenže utéct jim není odkudlíčím si obličejv nedělise u nás pořádá plesvšichni tančíme v kruhusmějeme se i když se deska zaseklatočím se dála prosakujupouťový kůňs probodeným břichem.
sedím/čekám na konec světa
nebe se drolilokousky barvy mi padaly do očíměla jsem je ve tvářích a po tělebylo to jako vesmír --jako vesmír božeod té doby je mi těžké usnouta ve čtyři ránouž žádné láhvi neslušímpak přicházíšabys mi smyl ty hvězdy z ramenabys mi je ukradlbereš mi slova z ústa drtíš je pěstmiláskyplně lámeš ruce k modlitběříkášže dívat se do tmyže nepálívyspala jsem se s tvými básněmia ony mi sedly na plíceztěžkla z nich krevtehdy se mi změnil rukopisa já se ti začala podobata když se znovu podívámnebe je obinadlem tvých očí.
dětská
Někdy si tě přeju vidět tak moc
že se mi to i daří –
tehdy se na mě směješ
očima mých nápadníků
o sobě
A kdybych věděla
že to mohlo být naposled
řekla bych ti
že jsem příliš velké dítě na to