Návratová II.
Já nebyl tu, páč Osud vzal mi klíče
zkoušel vše, však bylo to jen v.
Pak najednou mě osvítil Duch Svatý
já vzpomněl si na heslo jankovatý.
Vysoká Hra
Potkávám Tvůj známý stín když slunce pálí kůži tak prachem smývám stopy vin suším ho plátkem z růží. Prošli jsme spolu staletí láska si cestu hledá trháš z kopretin okvětí čas předběhnout se nedá. Osud prý karty rozdal nám však my sami jsme hráči Ty mně, já Tebe znám to ke Hře lásky stačí. Já svoji řadu vyložil a ty máš trumfy skryté neví, kdo tohle neprožil ty chvíle ostražité.
Spirála času
Stojaté Spirály věčného času narušil ve vlnách zvuk tvého hlasu volá mne z nicoty zpět k jeho zdrojiotočil kolečka v časovém stroji. Posviť mi na cestu leskem svých očí, však Kolo osudu zase se točí vykročiv poslepu na cestu poznání posílám po větru upřímné vyznání. Barevné šátky mi přinesl nazpátek na konci hledá se nejlépe Počátek před sebou v dálce mám zákrutu Spirálykdyž jdeme kupředu, vždycky jsme vyhráli.
Pohřební anděl
Pláč čistí dušezamířit - touchekdyž křídla tě pálía hlaholí zdálipohřební zvony
Jak černá nit tušea vraník co klušepřed smutečním vozemjá v koutě jsem hozenjak dřevěný pony.
Milostná Hádanka
Bezbřehá, tak nazvat by se dala a nezměrná, jak himalájská skála též hluboká, jak odkaz oceánůpřesladká, jak srdce z marcipánu nešťastná, jak u šafáře dvoreklehounká, jak na hladině korek vášnivá, jak lvice v době říjetoužebná, jak smečka, která vyje. Řekl bych, že ted už dobře víte,že o tomtéž už od malička sníte,a každý z vás už dozajista tušíco každý den trápí moji duši.
Alegorická
Pod kabátkem hnusné zimy
pracné slzy, levné sliby
mokré stopy ušmudlaných pěstí
A pak, v jarní ratolesti
Na cestě k Tobě
V šedavých závojích dvojího snění
čas bývá přechodem pro váhavé slony
vítr má původce v křídelním chvění
v rozbřesku rozpouští mlhavé clony.
Tarotová
Já vyložil Ti na čelopár karet, kterým se nechtělozůstat v tichém zamlčenía s výkřikem šustivých pádůdopadly z výšky na monádu. Tajemství co byla - nenípodvědomě v předurčeníkryjí Tři meče hroty prsůa půl cesty je za námipod Hvězdou z velké Arkány. V desítce pentáklových trsůdesítka prutů v těžkém stresujak slavobrána směrem k Světupo kterém Ares v Kočárumíří ke Královně pohárů. A karta Smrti kdesi.
Pro všechny svatý lásky
Pro všechny svatý křičím z dálekna všechny láskykončím náletz ničeho nicje světlo božízima i hicostří se nožívytrvám vícnež je zdrávonáš je teď dennoc i právo. Nehádám vícnež chceš dávatsvětla všech svicpo tmě strádatoperní rykdo extázímilostný vzlykpozbyl frázívýkřik a stonje mou básnís tebou i slonnáhle zkrásní. Ochutnávej ber si ze mněpozor dávej. hezky jemněochutnávámberu si tějako pavouksnovám sítěspřádám šatyz křídel mušíchprůsvitné jsou -moc ti sluší.
V jahodách
a rety tvé jak ojíněnépohledem uhýbám zrníčkům z jahodíreflexy doposud zdánlivě podmíněnétaková drobnost naprosto rozhodí. Dužina jazyka nasládle prověříodvahu pohárků ve službách smyslovínádech pak lehčí než ne-vážné pápěřína všechny otázky zbaběle odpoví.
Létavice
Červnová létavice
či možná Hvězda betlémská
rozpitá Vlasatice
poléta nezměněná
Trudnomyslná
Rozběhlá, to stezkou v trávěkulička skloohavná nabaluje sea stesky a bolesti a hořkomyslnostio b a l a m u ť u j epěkně kolem bříška. Rozmístil jsem své ohambí myslido světových stran a dolů a nahorua věšel se stokrát v rybnícekde studené bělicetak v krátkosti a potměšilechladily mou rozpálenou mysl. Páter noster sebevědomíči spíše horská dráhaze které se mi dělá špatněten přetočený řeztízkáč života křivé mušky na vzduchovce. Asi ti nikdy nevystřelím růži.
Trudnomyslná II.
Jak kočka na rozpálený střešejak ten, co ho zejtra mají věšetjak svízel přítula, co vetřel se k vám domůjak záblesky, co nepředcházej hromůmtak cejtím se, a prostor se tu sbíhá. Neznám ji, ale vážně už mi schází. Kamení jsem nosil k stovkám hrázíkrvácel, a tahal pytle s pískembez výher a s minimálním ziskemtak cejtím se, a už mne chytá stíha. Bezbarvá, jak okradená duhaslova jsou má samolibá vzpruhado větru a sviním perly házímne, já ne, to já se nerozcházímto jen mý ubrečený ego.
Trudnomyslná III.
Pro boha svatého vzmuž se vzmuža kresli vodovkama stínya vážně mysli, že jsi jinývždyť je to prosté, milý synu. V prostorách naducaných časemprý dívky se štíhlounkým pasemse ohly dolů pro fialkya necítily vinukdyž lem se zvedl nad kotníky. A dnes, když lemy vzala vodapanuje na palubě shodaže něco udělal Bůh špatněa zdá se nenávratně,že Ráj už ztratil fíky. Do toho všeho malý mužsnad duchem napolovic cestyse přímo z rozběhnuvších skalvrh´střemhlav na svůj nůžbez víry, bez nevěsty.
Věčné dítě
Jsem věčné dítě zakleté v sobě
jsem mrtvá schránka v prastarém hrobě
od věku k věku vláčím svou tíhu
z života v život přenáším stíhu
Ouvertura smrti
. a bard svou píseň zpívá
vstříc bolesti a tužbám noci
kdy sám a bez pomoci
jen s lahví ráno vzývá
Chvilkový pohled
V závětří
skloněných hlav a vlasopádů
na křivce zad žongluji
a stavím na čaj básnířkám.
Na kůži
Vyznat snad máš se a vědět co je jiný když oblíkáš se po noci trojjediný na kůži čmouhy a dotek pálí. Pak rozplýváš se ručičky do hodiny když vysmíváš se ve jménu větší viny ze slz jsou strouhy co bolest halí. Možná už znáš se rozháníš noční stíny spoutaná zdáš se oděná z poloviny z kyselin louhy se přes noc staly. Pak usmíváš se když ke zdi stavíš splíny a uděláš se výkřiky divočiny okamžik pouhý a nevyspalý.
Zasel jsem vítr
Když klínem vytlouká se klín
a hlava padá v splínu
přítáčím víno do všech vin
- přicházím na mizinu
Stíny
Stihomamy, noční můry
oko slídí kdesi zhůry
pohled kamsi do žaludku
mezi prsty svíráš hrudku
Pro oči
Pro smutný oči mojí holkysonáty skládám bez zvukůrozpouštím dobročinné spolkya vracím mléko do struků.
Pro mokrý oči mojí holkyvypínám plátno do rámův prachu, co nosí noční stolkykreslím obrysy korábů.
Pro hezký oči mojí holkyotvírám domy bez dveřídělám si papír na tříkolkya v bouřích kouzlím bezvětří.
Sošky malých slonů
V pavilonech u starých britských čajůza skřeků opic a troubení slonůzlatavě vyzpívané ránobudiž Ti lásko modře přáno.
Každý má své ustálené větyVadí nevadí hrajeme mezi světyve slané vodě vykoupané citypes nese hůl a chce s ní být zbitý.
V rozpacích nad vlastními skutkyve smíchu snažím se topit smutkypozpátku chci se vždy vracet zpátky domůke Tvému čaji a soškám malých slonů
Souboj
A třesk a běs a bitvy ryk
útok jde hnědých zřítelnic
na bodáky a šavle řas
vítězit pro vše nebo nic.
Té, co jí život dala
Té, co jí život dala
já skládám díky
s uznalostí.
Nepoznaná dosud,
O mé cestě
V serpentinách olysalých dálek
na zahořklých polích mandragory
zanechal jsem poloprázdný šálek
se zbytkem zakyslé metafory.
Neplakej
Neplakej
a všechna světská hoředo soli oděná tak spořepřevlékni do oparu
Neplakej
vetkni si peří v copya skrze mléčné stropyvzdej se té vazké hroudy
V Tangeringu
V Tangeringu
kdyžztěžkly bokyoliv,
takholky do drdolů
si smotávaly vlasy.
Sobělháři
Krokem váhavým
a přec
bez klíčů
obcházel svou postříbřenou
V krčském lese
Podél vodní vlásečnice poblíž známé nemocnice ohříváme ruku v ruce vysoká tu nezná bázeň. Mnohem vyšší intonace (vztah se rodí z anotace) lingvistická disputace. Mrtvé ryby plní bazén. Malé hádky, velká víra ve druhého neumírá, náklonnost rozpory stírá ego z výšky padá na zem.
V barvách
Promodralé. je ticho padající rosya sloupoví hází odleskydo růžových stěn Jsou uvnitř a proto ani já tam nevidím.
Myslím si ale, že jsou růžovéviděl jsem to v časopise pro ženy
Nespokojenost je ošklivá sestra(starší)vláčí mne za rukusem a tamtaky tam a sem
značně nespokojeně.
Mizerná děvka
Mizerná děvka
v chatrném hávu
podléhá iluzi
o vlastním právu
Rozhárán v sobě
V kaskádáchpramenůdelfíními skokyv syčení plamenů jako dešťoví sebevrazi,ze slaných řek stanou se veletoky.
Na Počátku samizranitelní jsme, dětští, nazí.
Ó vy řvoucí Běsové, vy Myšlénkové strozí,tak jako zavržení bozi,tak v niterní se vkrádátea loupíte jak mnozíz Bezvěrců.
Vymodlené jsou děti v našem Zámku
Věřilas
Věřilas v Pegasy
a jejich peří skvoucí,
kopyta s topasy
a jízda dechberoucí
Z ničeho nic
. a v horských strouhách tuhnoucí krev
pstružího stonu
a těkavé pohledy vůkol, kde kmeny stromů
rezaví do dna.
Už můžu?
Skutečně nejsem
čím jsem býval
a chtěl být
cítím se stuleně jak potkaní mládě
Myši v kolotoči
V nebarevném snění dneška,v mimikrickém klidu vůdců,přesto někdo získá peška,Vyvolený ze všech škůdců.
Horem pádem skluzavkou dnůna houpačce úspěšností
kompromisy, skřípání snů
lámání vysátých kostí.
Střela
Rozdivoká, čarodějnátvrdošíjná, pomilovnáobloudivná, láskovřelá,pronikáš mnou jako střela.
Chtěl bych tě vidět tančit
Chtěl bych tě vidět tančit
v plamíncích pohybů a odlesků
oheň ti vstoupí do vlasů
nesežehnuvší však.
Skleněná cela
Prosklený pokojík vlastního snění Dostaň se ke slunci. Bez dveří, bez oken snadné to není Ospale šátráš po průhledných stěnách Duševní výprodej. Na zádech cedulku o snížených cenách Kudy kam zjeví se skrz zavřená víčka Stiskni je pevně. Pegasům odpadne zlatá podkovička Poslepu nahmatej chladivý kov Třikrát udeř.
BARVY
Jsi sivá jako hřívy přízračných koní,
jsi modrá, tak jako bylo moře v loni,
jsi rudá, až obzor tone ve tvém studu,
jsi hnědá, když hladíš kůru starých dubů,
Písnička pro Lenku
Vnímej a svírej mou hořící dlaň
chceš to, tak pojďme a zaplaťme daň
svíčky, co hoří na cestách tam ven
nemůžeš čekat, až zhmotní se sen,
Svět bez
V rostoucím tichu
zalévám zimolez a
věřím v teplo bez rozmaru
mračen
V pasti
Velké oči temných pastí
prodloužené prsty strastí
ze všech stran a ze všech míst
hrůzu můžeš prsty hníst.
Odnikud nikam
Vytvořil jsem spirálu Času a pokusil se omotat Tě šlachovitými výhonky mnohovrstevné souřadnice Současnosti. Lásko, ty staré klišé v novém hávu Lásko, proč kladeš ostří za mou hlavu Lásko, proč týráš bičem odmítání Lásko, volám po Tvém zmrtvýchvstání. Výtvářím chybové enklávy a držím Tě za ruku z jiného Prostoru. Vždy si toho chceme tolik říct a přitom si nejsme schopni sdělit základní pravdu.
Malíčkem za ruku
Po hrstech trhajíc borůvkové nebe
ukryla ses pod klobouk holubinky.
Malíčkem za ruku připoutej sebe
a neboj se
U tulení
Za srpnových blýskavic
vyslovil jsem přání
plaše
a hledal jiskry zřítelnic
Je mi smutno
Stulit se a nefungovat
do Tvých prstů hlavu schovat
ukrýt tíhu v mracích léta
když je po radosti veta
Pro Ni a Boha
Lásko, Jsi cosi
co nosím v sobě
proplétáš se jemným předivem
mých pocitů
V lecčems se lišíme
V lecčems se lišímea to prý vadípo sobě toužímemáme se rádi.
V lecčems se lišímea přitom spolulezli jsme do kopcůpadali dolů.
V lecčems se lišímea přitom šílímpo Tobě, po smíchupo účesu vílím.
V lecčems se lišímeto se ale stávádušička pláče miže jsi ta pravá.
Až se narodíš
Až se nám narodíš,popraskaj´ ledy v paprscích euforie,započne Historie, z tatínků dědysvým křikem učiníš.
Až se nám narodíš,čaroděj básníobarví duhou temný šat. Sudičky u kolébky stát(svět rázem zkrásní)jenom ty uvidíš.
Až se nám narodíšz Lenčina těla,(oba dva vás mám strašně rád.
Žádost o milost
Pro lehkou pusu na čelo,
pro dotyk psaný na tělo,
pro láskyplné pohlazení
nechám se zavřít do Vězení.
ModLenka
V myšLenkách ukryt tak jako v peřinách,co hřejí a drží si Tvoji vůni,usnul jsem a topil se jako v tůni,dokud mne Tvůj hlas ke slunci nevytáh´.
S šíLenkou dávám svůj krk denně v sázkuklopýtám statečně na Svaté pouti,uložen v Tobě jak v košíku z proutí,snažím se nevydat bolestnou hlásku.
MazLenko říkám Ti ve chvílích něhy,omámen koktejlem tužeb a vášní,ovládnut, podroben Tvou mocí zvláštní,roztávám ochotně jak jarní sněhy.
Azyl v beruškách
V beruškách ukryto třináct teček -
tajný klíč v zorničkách Tvých jsem přečet´
chrámové dveře zapadly za mnou,
k růžím jsem přivoněl, dříve než zvadnou.
Schůzka
Zaštířilo se
a hustým závojem Tvých vlasů
pronikl jsem ke mřížoví Tvých řas
Ach - ty oči.
Písmáčci:-)
Ahojky, tak jsem zase tady:) Jen jsem vás chtěl pozdravit, tak najednou, nevím sám proč, říci vám všem
Dobréééé rááááno Pííííísmáááákůůůůů (ehm, je odpoledne, ale není čas relativní. )
Takže jsem zase tu a tu a tu.
:o))))))))**************
Znamení
V nočních polích trhat klasy
se mi zachtělo
pod černočerným příkrovem
prošustit se
Chvilková
Chtěl jsem Ti jen poděkovat
za ty chvíle
za ty vlasy
za smích s malou mezírkou
Srpen 2002
S veškerou zlobou
tento svět
za naši bezohlednost
za naše sobectví
Západ (Slunce)
Z mořských hladin kapky soli
do Tvých očí vracím - bolí
každý pohybrajčím perem,
každý pohled nočním šerem
Jen tak
Jen tak
na kus řeči
stavíme se v Poezii,
na žejdlíček.
Kočička
Na římse pod oknem mihl se stín vrznulo okno a vstoupila noc, hebounký kožíšek mi zaplnil klín mé smysly zajala magická moc. Přivřel jsem oči a v mé mysli zmámené tvořit se začal obraz mladé ženy. , cítil jsem, jak dotkla se mého ramene, zázrak stvořený snad z mořské pěny. Příjemná vůně a tichounký dech, něžně mne ovinou dvě hebounké tlapky, z úst se mi vydere vzrušený vzdech, na čele vyrazí drobounké kapky.
Elita na Písmáku?
Vážení a milí,
toto auditorium nevzniklo z náhlého popudu, jako spíše z přetékajícího poháru mých pocitů, a bohužel nejen mých. Dalo by se dokonce říci, že kdyby šlo jen o mé pocity, nechal bych si je pro sebe, ale slyším kolem sebe stále víc hlasů, které mi napovídají, že je něco prohnilého ve státě Písmáckém.
V diskusi s několika schopnými autory, nováčky i ne-nováčky na Písmáku jsme se několikráte dostali na téma vznikajícího kastovního systému na Písmákovi, o samotvorbě určité elity, navzájem se podporující, obdivující, elity, ztrácející tak trochu kontakt s realitou a s dalšími autory.
Jak se to nejvýrazněji projevuje.
Trpasličí hymnus
Už nastal čas a hor hřměnízháší hvězdy - po setmění,láme skály, v prach je drtívzduch naplní předzvěst smrti.
Udýchaný posel křičí:to jsou šiky trpasličíutečte pryč, spaste duši. Je jich tam víc, než kdo tuší.
Rozbřesk slunce stromy zlatíranní pára stoupá z hatímalí muži z Vysočinyzvedají své širočiny.
Sluníčkovsko blýskající
Váš úsměv hladí moje steskyváže mi pentle kolem pažímá v sobě sílu jako bleskya smutek ve mně se už smaží:)
(Ne)snesitelná lehkost bytí
Z rozmlácenýho kostela
mý současnosti
vytékají barevné vitráže
řeka se uklidňuje
Den pro mou mrtvou lásku
Zamrzlé ledohory
vzpomínek
odklízím prořídlým sítem
(pod krkem držím depku)
Bolest
Jak horkost vulkánových zřídel,
jak žhavost slin tvýho pláče
jak kamení po kterým kutálí se plíce
mý
Návrat z dálek
Ta hřívnáhorkost proprstoví
to oční kouřmo zřítelnic
a hebné táhno dívčích zad
Je rozmámenost špatná snad
Kluci nepláčou
Kluci nepláčou,
a přeci,
má víčka stávají
se klecí,
Haiku letních bouřek
Slunečnéléto
v bouřích chladí své čelo.
Vzduch voní deštěm.
Víkend krátkodobého opuštěnce
V tváři lehké uzardění
pro okamžik, který není
pro chvíle, co nejsou jsoucí.
(Myšlenkajen kolemjdoucí).
Kéž bys tu byl (Wish, You Were Here)
Myslíš, že sám od sebe, rozeznáš peklo od nebe, oblohu modrou od bolesti. Jsi schopen popsat zeleň polízpoza mříží ocelovýchA co úsměvza závojem- skutečně víš, jestli tam je.
Nutili tě zaměňovat hrdiny tvé za pouhé duchy. Dát stromy za popel jen.
Haiku divokého páření
Obskočil hřebec
za vydatného ržání
říjnou klisničku
Haiku ranního vzletu
Roztíná se vzduch
tklivou katanou křídel
černých labutí
Nic Moc jenom Trochu Málo
Málo a takyVíce
sešly se u sklenice,
kdyžnáhle Převelice
(ze strachu z opozice)
Když kočky dávaj pac
Když kočky dávaj paca v polích žloutnou máky,v nachových závějíchje slyšet líhnout draky.
Pak slunce modrý tácsvým chladem budí růže,a horký zlatý sníhvybarví dračí kůže.
Posléze mořský prachnaplní horská zřídla,z nichž vody smuteční
omyjí lesklá křídla.
Je mne jen půl
Jen mne jen půl
svírám úhel pravý,
snad se to někdy nějakspraví,
(zatím hochu hrej si. )
Vlaštovkou
Vlaštovkou nutno házeti
po větru
a věřit je třeba
(co taky jinak. )
Spadlá z nebe
Takže jsem Tě našel
spadlá z nebe
(chjo, jak já hledal, ne-na-chá-ze-je)
ráno ruku daleko od těla
Rozmilování
Průlom vroucnem
v úžlabinách
svíjivě se vtíráš
v mou kůži
Holčička zmizela, našli ji mrtvou
A ruce vzpínajíc
tam před Marií
ta nekonečná řada dětí
bez pláče
Pro krásné ráno mojí dívky
Pro krásné ráno mojí dívky
pro horkou lžičku v hrnku kávy
pro teplo skryté do pokrývky
pro polštář s otiskemTvé hlavy.
A v očích lesk...
A v očích lesk, a víra v nás
(a hlahol polnic temných elfů)
. boje třesk a míru stín
a plaví hádci vlasů tvých
Chtěl bych aneb borůvkový dort
Chtěl bych Ji (a taky borůvkové řezy), vážně, být s Ní na čaji a od smíchu ronit slzy. Chtěl bych Ji, (a taky tenké svíčky z vosku) možná, dřív než roztají a změní se v dýmající trosku. Chtěl bych Ji (a taky házet modré konfety) totiž, v telefonu zní její smích jak drobné zvonky Lorety. Chtěl bych Tě (a svíčky v borůvkovém dortu) přeci, máš to prý ráda, ne.
Bílý sex
Tikot hodinpůlnoc vládneobléká svůj temný šat.
Tiché krokypo kuchyni,slyším dvířka otvírat.
Siluetaštíhlé dívkypo sladkostech lačnící,
bílý sexteď provozujes otevřenou lednicí.
Nejlepší způsob sebevraždy
Když budu na tebe zlý když budu ti lhát a spílat když bolest ti způsobím když důvěru zklamu když raním tě když zradím tě když zahodím tvou lásku bude to nejlepší způsob sebevraždy
Pocta Vlastimilu Brodskému
Odešel jste.
vrány v duši
smutek můj teď nepřehluší.
V srdci prázdno
Narozchodnou
Nejsi doma
ty klíče mně v dlani pálí,
tři jsou na přívěšku.
Odemykám,
Úvod do serpentologie
Eventuelně
se plazí hadi
šupin šustot
bříška hladí
Arogance rýmu
Láska mlaská páska vazká.
(veršem vpřed a veršem vzad),
vymluv se.
Vypovídej se.
Korektorská
Pod kopýtky bříšek prstů
klávesnice vzdychá slastí
křičí vzteky
pláče v zmatku
Pragmatická
Řečeno čistě pragmaticky
patřili jsme k sobě
neustále.
Zkrátka vždycky.
Čajovna
Čajové vůněv plamíncích zornicdešťové kapkyza okny zřítelnic.
Myšlenky probublávajívodní dýmkoua vonía rozplývají se
mizí.
Zelené lístkyv rýžovém porcelánuurčí nám osud
Koloběh Noci
Když den již zmírá
a šero se vkrádá
z pod křídel výra
to rodíme se
Ne-miláčkovi
Slíbil jsem Ti báseň,
ne-miláčku
a plním daná slova,
hřejivě písmenkuji
ABSOLUT love
Smluvil jsem se s nocí
a získal
slevu na únavu -
- bezúročně.
Zpívání v dešti
Jsem do Tebe blázen - zdá se,očarován, vstříc Tvé kráseskládám slova do komínkůplaše sahám pro vzpomínkudo šuplíčku dnešní noci,šílím, protože jsme cvoci.
Proč zpívá Sinatra v dešti,já vím - i mně hlava třeští,usmívám se jako blázen,z velké výšky zhlížím na zem,z perspektivy ryze ptačí,vznáším se a strop mne tlačí.
Sám nad sebou žasnu tiše,tisíce motýlů v břiše,teplo z jejich křídel třeníje v mé tváři uzarděnínejsou třeba další slova,chlapec se nám zamiloval.
Jsi noc
Oblečena jen do časoprostoru
zářivá,
tak zářivá
jsi Večernicí viditelnou
Sametová
Voblinách jejích smyslných úkrytů
Nastražen nášlapný systém svodů
Zelený pohled na modrém blankytu
Svádí do pasti žhnoucího vchodu.
Horečka sobotní noci
Modrá jsem kaňka,
pohodlně roztahuji se
po tenkých řádkách
na bílém
Hra o život
Raz a dva a v času klusu
získáš život bez bonusu,
úhyb stranou, kryj si levou
stop. Výprodej s velkou slevou,
Nesnáším se...
Nesnáším se.
zklamán nocí
z očekávání nečekaného
z nesplnění naplnění
Neváhat a zavolat...
Dnes se rozhodl, že Ji konečně zavolá. Sbíral k tomu odvahu už dost dlouho a ta doba byla ve znamení duševních útrap, roztržitosti v práci a špatného spánku. Takhle už to dál nešlo.
Byl nervózní.
Partnerský dialog
Sraž mne,
svaž mne,
říkej mi, jak chceš,
hlaď mne,
A Bůh stvořil ženu?
\A Bůh stvořil ženu. \
a opravdu.
tys přišla,
miláčku. (smím Ti tak říkat.
Asanace
Jsem a nejsem
obklopen jsa
(já sám)
jsoucnem, vstříc mu
Haiku led(n)ového ostří
V lednovém mrazu
umírá staletý dub
pod širočinou.
Strach I.
Svírám se v obávách
v uších mi skřípe,
odraz mé duše zblázněné,
co na hlavu sype,
Strach II.
Bojím se o ni, strašně moc,
strach do mne neklid vnáší,
podivná,chladná, zimní noc
přichází, však úlevu nepřínáší.
Ne - vyvolený
Otevřete mi ty dveře,
přícházím.
Nepochopen,
nevyslyšen,
Haiku nebeských výšin
Roztavilo se
srdce mladého orla
střemhlavým letem.
Haiku zimního rána
Hleď - borovice
své ruce k nebi vzpíná,
jak tichá svíce.
Be My Valentine
Dnes jsem Ti vybral
Valentinku.
Je legrační,
velmi,
Zrzečka na parapetu
"Omrzel Tě svět. "
ptám se,
když tančíš na špičkách
po parapetu.
Já nic, (Janis)
Nebyl jsem to já,
víš,
tisíckrát jsi pozdravila,
ale co je to platné.
Svět ve vašem pokoji
Princip
kolektivní viny
nelze uplatňovat tam,
kde sama ruka béře pero,
Apatii!
Potřebuji apatii
aspoň dvacet deka
prosím.
Vážně,
Či či či
Prokládáš své kroky
jemným rytmem
tlapek kočičích.
Vyloženě si
Zlodějka
Vtančila jsi tiše
do duše mé skrýše,
zula ses u dveří,
pod svíčkou v příšeří
Pro Janis
V bílých šatech sbírat borůvky,
to nedopadne dobře,
lépe jest vésti ruku
malíře.
Universe inside us
Roztodivně svět se točí v alianci s mocnou víroustojím nahý na úbočívsávám vesmír tenkou škvírou. Zakutaný pod peřinou,unikám před Tvojí snahousetřít slzy co se řinoupo skluzavce Mléčnou drahou. Dotýkám se cizích světů,hvězdné jiskry srší jasem,na římsách svých parapetůsebevrazi maří časem. Tichá lidská existence, neodpoví na otázku egoismu resistence denně dává život v sázku.
Vánoční dárek
Plyneš tiše na pozadí
mého smutku
řečeno obrazně, má lásko.
Vetknutá do mých myšlenek
Horké slzy ve sněhu
v tu chvílí kolem mne byla náhle tma prosvětlená naoranžovělými pouličními lampami, jejichž světlo se odráželo od bílého sněhu. Všude bylo ticho, mrazivé ticho jaké bývá jen ve večerním, sněhem pokrytém parku. Usínající vrána na jedné lampě si protáhla křídla, ale ani ona neporušila nepsanou dohodu nehlučna.
D´Hara
V mokrých blatech v mlze stíny
cinkot zbroje, dupot koní,
pach tlející kapradiny,
pod kopyty zem krev roní.
Únik
V bílém dešti suchých kapek
v ševelení vlasů Múzy
hledám důvod pro svůj zmatek
utíkám před deziluzí.
Důvod
Rozhoř se zas do mé tváře,
zapal knoty ostrých slov,
oči jak dva kalamáře,
rty jak rozpálený kov.
Jsi mi krásná...
Jsi mi krásná,
až duše bolí
a vykřikuje do okolí
jak trouba hlásná,
Ulovená
Hedvábným šálem
ovážu si Tě,
oči Ti zakryji,
dotek je chladivý,
Cesty Bohů
Odlidštěný pohled na Svět,
modré sošky Malých bohů,
vzpomínky ho nesou nazpět,
bolestně se krčí v rohu.
Až na dno...
Až na dno se promilovat,
Tvého těla, Tvojí duše,
přinutit Tě abdikovat,
přímý průnik, zásah, touche.
Zkus opít zítřek rohlíkem dneška...
Říkalas,
ještě naposledy
mi věř,
tos říkala
Rozjívená
Rozjívená,
vplétáš mi
do vlasů červánky
a rudneš s nimi
Ŕekni mi...
Řekni mi.
Řekni mi. ,
že když půjdu domů z práce,
mé kroky mířit budou k Tobě,
Všílený
Ospávám
kolem Tebe každé ráno,
usnívám
svůj ždibec ze všech sil.
R.A.C.E.K.
Rozmazané mávnutí bělostnými křídly,
Alegorie divoké volnosti,
Cizí ruka, co nabízí drobty vzpomínek,
Elegance klouzavého letu,
Rozmanitá
Vážně,
jsi tak rozmanitá,
pod pohledem rozechvělá,
pod dotekem roztavená,
Sen
Sen
Chtěl bych Ti šeptat do vlasů
sny o křídlech pegasů,
které se vždy k ránu zdají,
Paegasovi II.
Tak mi včera kýho ďasa
přišel účet od Paegasa.
Po spatření součtu částky
postavily se mi vlásky
Touha...?
V úkrytu něžných zábran našel jsem stulenou tvou touhu. Šibalským pohledem mrklo na mne to klubíčko svádivé v předzvěsti očekávané slasti. Šálivý pohyb boků protíná mou vilnoststahuje mne, spoutává a rozpoutává peklo v mém nitru. Horké kapky vzlínají se,míří vzhůru, vpíjejí se do mého deště smyslů.
Žena
Zmatená a roztoužená.
Nediv se, jsi jenom žena,
to slovo je skrytá síla,
na pohled snad slabá víla,
Osamělá
Prolínáš se v modré vlně,
svíráš pravý úhel,
rozkládáš se v mnohoznačnu,
chladneš.
Zvláštní
Vklouzla jsi,
sama netušíc,
do mne jak
kostka ledu
Slepec
Slepý byl a šedivé měl vlasy,
byl unaven a život ztratil smysl,
tu světe div se, ozvaly se hlasy
cosi pozvedlo ho a osvěžilo mysl.
Jsi...I.
Jsi moji vodou a jsi moji žízní,
jsi moji touhou, co ve snech mne trýzní.
Jsi voňavou loukou, v níž brouzdám se ráno,
jsi mojím Písmem, v němž stojí psáno:
Jsi...II.
Jsi slunce v mé hlavě,
co zahřeje hravě,
smutek můj každičký,
rozpálí dlaždičky,
Tristan a Venez
Sešli se dva, on a ona,
kolem krku kov a kůže,
pojila je chladná spona,
kterou jen Pán sundat může.
Bezmoc
Tak už zase,
lámeme se v pase,
klaníme se cizí vůli
loutky na špagátě.
Jákob
Jede Jákob na pole,
jede, jede na kole.
Jede přímo za svou ženou,
utrápenou, usouženou.
Vzpomínka
Vzpomínka.
Ještě včera jsi tu byla,
v náručí svém jsem Tě skrýval,
láska naše kvetla. žila,
Blue
Blue
Tvé slzy modře kanou
spolu jak milenci v naději,
pod květy kaštanů až stanou
Jen pro Tebe
Jen pro Tebe
Lžu, abych mohl milovat,
a to jen pro Tebe, má krásná paní,
však opovaž se mne litovat,
Pro Terezku...
Pro Terezku
Slunce Ti tančí na víčkách
směješ se ráda v rytmu štěstí
úmluvy tajné při svíčkách
Bílá smrt
Bílá smrt
Sevřu tě v dlani
jsi má bílá myška
bílá věc na hraní
Vzpomínka na Jurku Stěpina
Vzpomínka na Jurku Stěpina
Odpolední slunce se Vitalijovi opíralo tvrdě do zátylku, ale on jakoby to ani nevnímal. Přesunul si jedním pohybem jazyka šťavnaté stéblo trávy z pravého koutku do levého a nadále si dalekohledem prohlížel onoho blonďáka.
Velmi mu připomínal jeho nejlepšího kamaráda Jurku Stěpina. Jurij měl stejně plavé vlasy, drobnou štíhlou postavu a onen stálý, jakoby mírně posměšný úsměv ve tváři.
Napálená bába
Do prodejny vešla bába,
že by chtěla toho Saaba.
Jářku madam, teďka letí
přesun vzduchem na koštěti.
H.I.V.
Brečím,
i když vím, že se to nemá
Kříčím,
i když vím, že ústa má jsou němá
Ptáček
Ptáček
Prodíral jsem se mokrým mlázím a sám pro sebe si klel. Nadával jsem sám sobě, co mne to napadlo přistoupit na takovou hloupou sázku. Svou roli v tom jistě sehrála i má ješitnost a to, že mne Pagan tak dobře zná. Můj bratr prostě ví, čím mne vyvést z míry.
Tátovi
Tátovi Sedím tu sama v tom cizím bytě,cítim se hnusně, špinavě, zbitě. tak píšu Ti dopis, můj milej táto,já Tvoje dcera, já Tvoje zlato. Oči mám suchý, však v krku slzy,chtěla bych křičet, jak mně to mrzí,že ač Tvojí krve, nejsem v Tvým srdci,v duši mi vyjou hladoví vlci. Tak vyju s nima, mý srdce je kámen,udělej křížek a zašeptej ámen,já, Tvoje holčička teď zatínám zuby,v ruce už držím klíč od záhuby,vesele tančím a pode mnou sráz,stačí dva kroky a srazím si vaz.
Jsi to nejhezčí
Jsi to nejhezčí
Jsi to nejhezčí, co mne v životě potkalo.
Věř mi
Dříve než za mnou práskneš dveřmi,