Písmák povidlové koláče
Přímka dne končí a nemám z toho strach jak jsem kdysi míval. Nemám strach z řady dní, které se mi kdysi připletly k cestě a můžu konečně jít vedle ní. Otevřu dveře, jedny druhé, odhrnu skálu. Hořící les projdu, vody se ještě trochu bojím po přímce ohněm za obzor, místa tušeného.
Návraty
Jak často se musi protočit čas, aby se vrátil do bodu nula. Jak voní obilné pole v noci. Zda-li si pak někdy vzpomenu. Vzablescích tmy dívám se tam někde nahoru, jsou to hvězdy.
Kapitán Ahab
Kapitán Ahab kráčí sem a tam
v bílém plášti
nepodobnému své velrybě
Sedíme a posloucháme jeho kroky
22.11.2001
Ticho se zhouplo
já zaklonil hlavu
tak krásně.
s vědomím
Josef Čechal/Přímluva k udivenému
Přímluva kudivenému
Někdy si něco napíšu –
takový malý nápad
aby mi nezapad –
Autorské čtení
Vážení a milí, dovoluji si Vás pozvat
na autorské čtení (mých) malých krátkých povídek,
které proběhne dne 21. 11. 2001
v 18. 00 hodin v prostorách čajovny Bílý slon, Olomouc
Klubíčka
Jsme jako klubíčka
Občas.
se zašmodrcháme a spletem
Kutálíme se světem
Na cestě
Tak dlouhé jsou večery
když podzim v záři prší
Někdy si vezmu knihu
přemýšlím, co ještě bych.
Skrivani
Pod noci, oblohou tahnou ptáci na jih, slyším je Skřivany
Jednoho dne se vrátí, já vím, ale přesto to bolí
Usedáme na lavičky a hwězdy tak bledě svítí
Nu nashledanou. A víte, taky mám rád ty krystaly ledu
Ode dneška
Dneska jsem otevřel skříň
stále tam křídla visí.
dvě bílé peříčkové perutě
Tak zítra zase anděl
Diamantové moře
Na konci …, cesty života stál před mořem. Moře, bílé moře. Diamantové moře se přelévalo na pláž, polykalo zrníčka písku, stovky, tisíce, milióny, kam jenom dohlédl, zrnka vpláži kilometry pláže, a přede mnou moře, stejné pocity jako kdysi. Mé moře se pohlo, nepatrný vstřícný pohyb vokamihu slunečních paprsků, zaklonil jsem hlavu černí racci driftovali vzduchem.
Na mostě stojí noc
Na mostě stojí noc
A spokojeně přede
Vuličce lampy rozsvítí
Jen cestička tu vede
Ospale unavený
Ospale unavený,
na měsíc temp trávovým mořem,
plavu si k obzoru.
Tisíce malinkých oček,
Přichází bouřka
Přichází bouřka. Překračuje krajinu, občas se lehce odrazí bleskem, křivolace a dále se šine někam pryč. Přináší tmu, takovou tu černou. Tma je trochu chladivá, ale příjemně voní deštěm.
Cožpak vím?
Tak stříhej,
tak rvi, hlupáku.
prořež se.
pořež se k světlu,
Za oknem
Za oknem
to kouzelné nic
se svět zdá hezčí
Mlha se tulí k němu
Pokec
_JiKo_ opustil(a) Pokec
ady vstoupil(a) do Pokecu
4:7:47 ady: No to je, ale sranda sám na pokecu, haló.
4:8:5 ady: Ano. co se děje.
Bagr
Bagr tě vidí
bagr tě sleduje
bagr tě má rád
ó bagr je tvůj kamarád
30.04.2001
Až na opačný svět
chtěl bych si utéci
do mlžných hor
do sněhu
Na kraji plechové střechy
Na kraji plechové střechy seděl plyšový medvěd, nikdo z holubů ani sazí netušil, kde se tu vzal. Kominík čistil komíny, s hekáním přelézal kolem antén a hromosvodů, starý kominík.
Pak střecha sebou drcla, zachvěla se pod večerní oblohou. Padal pomalu a dlouho.
Za všechny světla světa
Za všechny světla světa
Zeptal se sám
Jak ještě dlouho.
A ticho se usmálo
Koncem února
Koncem února byli zřídci už tuze neposední a nemohl jsem je udržet v hlavě. Chtěli ven, podívat se z okna na sluníčko, mraky, ptáky, oblohu. Na střechách a kousíček nad nimi bylo jaro. Vyhřívalo se u pat komínů, antén a větracích rour.
Život je vzduchoprázdno
Život je vzduchoprázdno
nadechnu se a skočím
Letím jako houba
jako holub jako hozený špek