O odvaze a husách
Když odlétají husy,
přijde ticho
do mezipater panelových domů.
Kruhy se protnou na hladině.
Večerní sestup z hory
Na stráni pod Lysou
Anděl si líže paty.
Daleko nedošel
ubožáček svatý.
Myš v kapse
Jen buďte tiší
jako myši
co slyší
trávu růst a sýry zrát.
Dvě paralely
Krajina s husí kůží
po dešti
- sychraví.
Tvá krajina,
Krátká úvaha na téma "Začátek"
Narodili jsme se němí.
Do světa mnohoznačných slov,
metafor a přístupových hesel.
Tížil nás stav tíže.
To všechno odneees čas
Ztratila jsem pihy,
někde v tom koloběhu
času.
Mezi pudrem a korektorem na oči.
Na kost
Co je to za dny,
kdy listí visí už jen na vlásku.
Co je to za dny.
Zamrzlý dech uvnitř tramvaje, kreslí na sklo Smrtihlava.
O peřinách v parku
Slunce je jen ve větvích. A možná ani tam. A možná ani tam.
Kam půjdeš, sněhurko.
Jak to všechno začalo
Na začátku jsi mi koupil sešit. Modrý. Bez linek.
Na začátku to prostě všechno začalo.
Ostrava město poezie
Bohužel k tomu na netu nemůžu nic bližšího najít. Ale mají to v programu. ( http://www. divadloarena.
Kudrnaté paměti
Chtěla bych se jmenovat Eliška. Eliška Mateřidouška. A nebo Eliška Jasněnka. Na příjmení tolik nezáleží.
autorský večer Protimluvu
Knihovna města Ostravy a PROTIMLUV Vás srdečně zve na autorský večer Protimluvu u příležitosti vydání nového čísla ostravské kulturní revue.
- v úterý 26. února v 17 hodin v sále hudebního oddělení Knihovny města Ostravy- během něhož své texty přečtou Ivan Švanda, Martin Skýpala, Monika Kubicová a další. - hudební vystoupení obstará kapela Kolomana Mirgy- součástí akce bude dernisáž fotografií Martina Popeláře.
Výlet
„Slíbil jsi, že uvidím až na počátek světa. “A mezi tím,jako předehra k reklamě,doutnají střechy domů. Voní.
Bude to tím, že jaro nemá nárok.
Návštěva
Spadla jsem k zemi,jednou,okolo půlnoc, a ticho.
Ticho v průchodu. Ostudu jsem udělala ještě ten večer,kdy jsme se seznámili. Abys věděl,abych i já věděla,s kým máme čest - tu a tam.
Ještě Jedno Jaro
Nebe,co viselo nad řekou,slíbil jsi tenkrát komukoli. „Neber si to tak. “ - říkám si sama sobě já - ta nejvíc vztahovačná majitelka modrého baldachýnu. Ta, co bere každé jaro osobně.
1. ročník literární přehlídky Protimluv.fest
Svou účast na večerech autorského čtení zatím přislíbili Katarína Kucbelová (Sk), Martin Machovec, Ivan Švanda, Pavel Řezníček, Jiří Staněk, Martin Skýpala, Oskar Mainx, Maciej Melecki (Pl), Krysztof Siwczyk (Pl), Bartlomiej Majzel (Pl), Dariusz Foks (Pl), István Vörös (Hu), Istvan Kemeny (Hu). Součástí přehlídky bude také křest a prezentace nových publikací Protimluvu: * Oskar Mainx - Poezie jako svědectví, mýtus a hra (Kapitoly z básnické poetiky E. Bondyho) * Ivan Švanda - Na svahu Dariusz Foks - Svatební pizza. V rámci pátěčního večera poběhne rovněž představení: Jaromír Typlt a Pavel Novotný: představení- Kurt Schwitters: Ursonate .
Pět dějů
I. Možná tě vzala velká vodaVlasy se zpřetrhalyv půlce - někdo je sbíral - u splavu. A zpíval – byla to tmavá holka,kterých je ve španělsku přes dva milióny. Tak jsme se spolu poprvé seznámily.
Noční pasažér
Bude mi k třetí vráscenad obočím. K třetíhodině ranníuž je mi jedno,kdo sečte moje nocování.
„Visí mi tu jedno pivo. “
A stejná cesta domů.
O snu
Nespím. Ale zdá se mi, že prší. Lesknou se patníkya dlaně ve tmě. Zkouším si představit,že se vrátím.
My dvě II.
Měsíc jsme spolu nemluvily. Jedly jsme z prasklých talířůa přepínaly si naschvál televizi.
Nebylo vět,do kterých bychom si mohly skočit.
Myslela jsem, že jsi se odstěhovala,ale pak mi to došlo.
Co slyšíš?
Známe sez vyluhovaných jmena životopisů.
(Angličtina aktivně,němčina pasivně. Řidičský průkaz třídy „Bé“ )
Uvnitř zakouřeného barumi nasloucháš. Větu za větouposunuješ se na židliblíž, vrže opěradlo.
O zdravém rozumu
Puklo to ve mně. Vytrysklo, vyplulo napovrch a já to nezachytilav tu chvíli raději ani myšlenkou. (bude to tak lepší)Čtu varování z příbalového letáčku:"Prstem se nedotýkat. Nemít na to chuť.
Na neshledanou
Jazykem v ústechobracím vysušené sliny. Je červen,a je to konec koncůzačátek začátků – říkám si s úlevou. A taky si říkám: je dobře, že na sebe po těch letech dokážeme promluvit. Zakřičet.
O smutku
To se mi zase jednousamým štěstímrozklepala kolena. A chloupkyna zádech. (Bože můj. - jak jen to popsat.
Před tím než...
Než se otočím na druhou stranu. Jaká to samota. (V peřinách. )A písek v oku- jak v přesýpacích hodinách -počítám zrníčka.
Předposlední večeře
Je ryba na talířina kost rozložená. A dlaně,plující podél vidličky. V srpku měsíce,odehrává se i tohle pozdní odpoledne. Když ráno nedohlédne na konec světlých zítřků, (to znamená, že je všechno špatně.
Ostravští Peciválové pozor!!!
Změna. V pátek v 18:00 bude zamluvený stůl o dva vchody dál v "Levském". Jinak vše platí.
V pátek (17.
dialogično
Kam se to koukám. Do drátů prorostlých stromy se koukáš. Myslíš, že ještě spadnou. Ta jablka, když už je prosinec.
O neposlušných řádcích
Byla jednou jedna knihovna. Nebyla ani velká, ani malá, ale přesně taková, aby se vešla ke zdi do rohu v dětském pokojíčku. Na její polici stály vedle sebe vzorně vyrovnané knihy nejrůznějších barev a velikostí, které každým rokem přibývaly, zvláště pak v den, kdy měla Anežka narozeniny.
V knihovně byla spousta knih, ale jen v jedné z nich se odehrál tento dramatický příběh, který se po čase stal legendou mezi knihami a výstrahou pro všechny ostatní na společné poličce.
Až usnu
A třeba až usnu, bude den,
sníh za oknem
a mrtvá světla hvězd.
A třebaže prospím vlastní křest,
O knížce, která se chtěla zamilovat
Jsou knihy nejrůznějších velikostí. Od obrovských atlasů, slovníků a obrazových publikací, až po naprosto titěrné knížečky, které se v pohodě vejdou do kterékoli kapsy. Ale proč jsou některé z nich velké a některé malé. Proč si lidé nadšeně kupují knížky, které se jim ani náhodou nevejdou do kapsy.
Budu si myslet, že prší!
Až budou stromy s větrem zpívat
melodie
a mně jako vždy když to uslyším, (každoročně)
oči zesklovatí .
o myšlence, která se nechtěla nechat vymyslet
O myšlence která se nechtěla nechat vymyslet
Byl jednou jeden veliký šedý dům. Stál kousek od cesty, s krásnou květinovou zahradou pod okny a s břečťanem, který se pnul po jeho rozpraskaných zdech. Na první pohled to byl úplně obyčejný dům, kterých je na světě tolik, kolik je listí na stromě. Bydleli v něm dospělí i děti, ale to, že je tenhle dům něčím zvláštní netušili ani jeden z nich.
Melankoholická
Dostáváme se jinam,
než jsme chtěli.
Mění se šaty,
sklenice v hospodách.
Rohypnol
V NOCI se budí tajné světlo. Míhá se za oknem v čase nespánku. Nezdá se mi nic, nic se mi nezdá - tjadá - tjadadá V NOCI se stropy přibližují a zase vzdalují. - to podle toho, čeho se bojíš víc.
Sněhurka
Sněhurka ztrácela se v ulicích,
ve stovkách panelových domů.
Sněhurku zamkli na petlici,
když sekali větve stromů.
Nakonec
Teprve teď
učím se číst mezi řádky.
Jinými slovy říkám,
že tě nemiluji.
V mezeře
Zlámala jsem prsty
na rukou anděla.
Když jsem ho sváděla
v mezeře
Vedle mne
Budím se vnoci a čekám,
jestli přijdeš.
Poslouchám zvuky na chodbě,
odjíždějící výtah,
O samotě prázdné stránky
O samotě prázdné stránky
Byla jednou jedna kniha. Nebyla ani velká, ani malá, ale byla moc důležitá, neboť patřila tatínkovi, který si v ní často četl. Měl ji položenou na nočním stolku a každý večer před usnutím si v ní listoval. Anežka tomu textu nerozuměla, protože uměla zatím jen A, N a E.
baBINEC
Všichni, kdož se rádi nechávají udivovat jinakostí, krásou a hnusem - právě pro vás je určena následující zvěst.
8. 11. 2005 proběhne v Kujavách (laskavě najděte na mapě :))) v galerii Grunt, Kujavy č.
Co už se nenaučím...
Nemohu pohladit
srostlými prsty
trávu.
Mezi tmou a tmou
Budulínek
Dozrálý klásek o vítr prsty cinká. Kde spinká malý Budulínek, jdi tiše, ať ho nevzbudíš. Spánek má lehký, šeptá svíčka. A než jí půlnoc semkne víčka svou hlavu v dlaně položíš.
O tichu
Vteřina měkkého
ospale tekoucího ticha.
Odpověď není
akapka za kapkou
Tvrdohlavá
Už zase,
zvoním u jiných dveří
než bych měla.
Ale zato jsem tvrdohlavá.
O snaze
Trvá to přesně patnáct minut.
Každý den
- někdy se zdá,
že navěky.
Psssst!
Mám spoustu špatných vlastností.
Piju víc, než bych měla,
kouřím - občas
a potkávám tě
Večerní hygiena
Ruce se procházejí prázdným umyvadlem.
Mé ruce,
bledé jak noční kůra jasanů,
vstupují do chrámu
O hořkosti v krku
Nemohu na to pomyslet.
Co večerů
netušíš,
že jsem ti utíkala.
Velké prádlo
Obtékám kolem polštářů.
Jedním dechem
„nádech – výdech. “
„nádech – výdech. “
cestovní poezie
Tančím
bosýma nohama
v tramvajové uličce.
Pleská to o čárkovaný vzorek.
Ráno
Bude mi teskno,
až se probudíš.
V pokoji pokrytém mlhovinou,
svedeme válku s kocovinou…
Nepojmenovaná
Sedím u SVÉHO(. ) stolu.
Mám vlastní
soukromé koleje,
město,
Hodina kresby
Hubený stín tužky
klouže po papíře,
jako by objevoval Ameriku.
Modré světlo
O stínech
Cítím,
že odcházíš.
Každým dnem
ubývá tvůj stín mezi dveřmi.
Lodičky
Proplouváme pod víčky. Dvě napůl potopené lodičky chodbami zakázaných představ. A voda, co vtéká hořce do očí kam jiný pohled nevkročí, mne obrůstá jak staré klády mech. Můj břeh nadechuje se novými vlnami.
Pavučina
Jsem pavučina.
Jsem na okamžik
pastí,
zrosená nadcházejícím večerem.