Písmák PF
Prošla mnou LÁSKA, všechno pročistila.
Prolétla jako kometa.
Předám ji dále, aby rozsvítila.
Pustím ji dále do světa…
O nesmrtelnosti chrousta
Pro pořádek: nejsem žádnej filosof, ale když mi maminka vždycky říkávala, jestli přemejšlím o nesmrtelnosti chrousta, tak jsem byla velmi poctěná tou důvěrou v mé intelektuálno - od té doby prodělalo mé přemítání nad již zmíněným tématem značné transformace. Kupříkladu vnější projevy přemítání: nedloubu se už u této bohulibé činnosti v nose, značný pokrok, že. Nebo: hledím při tom Pánubohu do oken, protože On je má vždycky krásně čistá, narozdíl ode mne.
No, ale abychom přešli od nicneříkajícna k něčemu konkrétnějšímu - jsou chvíle, kdy bych dala království za objevení tajemství nesmrtelnosti této na první pohled odpudivě vyhlížející bytosti.
Automatický text
Šuměla mlha. Lepila se do vlasů, na tváře a zahalovala svou bílou osuškou všechno na dohled. Nevysoko nad visutými kolejnicemi se rozšiřovaly a zase zužovaly naprogramované hladové zorničky, kterým jsme cestou sypali sezamová semínka, rozdrcená na cukrový prach. Prolétli jsme od Kampy přes Karlův most na nábřeží a ty oči na nás lišácky mrkaly už od Národního divadla.
Stříbrňák
Položil jí ruku do klína a studila jako dukát, který nosívala na krku ještě když byla babička naživu. Po její smrti ho odložila a říkávala si: jaká škoda, taková krásná mince. Stříbrná jako rybí šupinka, chladivá a lehounká jak pápěří. Brávala jí do rukou jen když jí bylo nejsmutněji.
Ráno raníčko
Deštěm zkoupané slunce vykukuje za dvojčaty Týna.
Hejno holubů vrkavě krouží nad Husem, který má plný nos jejich pápěří, nebo že by to nebylo pápěří. Je čtvrt na osm a okolo zvlhlých laviček postávají študáci hltající k snídani obláčky nikotinu. Do Karlovky se skoro nevejde tank Pilsner Urquelu a já při představě šlehačkové čepičky na půllitru pomalu dostávám hlad.