Písmák HÝČKANÁ NA KŘÍDLECH LABUTÍ
Lásko,jež si tak křehká,nedáš se chytit do dlaně,i v lidské slze dokážeš utonout,nejedno srdce pro tebe zaplane. Tančíš v slunečním paprsku,oděna v lidské touze,člověk se narodil pro láskuač třeba na okamžik pouze. Kveteš hýčkaná na křídlech labutí,jenž plují nocí,doprovázeny lunou,když dotýkají se bílou perutítak lehce a skvostně nad hladinou.
Ty
TyMám ráda tvůj něžný dotek, Krásné je být s tebou,tvé ruce, které mě hladí, být vedle tebe,tvůj úsměv, který mě svádí. vidět tvé oči modré jako nebe. Ráda cítím Tvůj dech Slyšet tvůj hlas, jak tiše šeptá -a tvého srdce tep. - lásko, jsem tvůj, tvá nejhezčí věta.
Modlitba za přírodu
Modlitba za příroduPřírodotolikrát hubovanáza voduza vítrza sněhové vločkyza sluncePřírodotolikrát hubovanádej vodudej vitrdej sněhové vločkydej slunce
Čas
ČasAž jednou pochopíš, co život ti dal. Že Čas byl tvůj nepřítel někdy i král. Jen prstýnek z touhy ti navlíkne déšť. Že láska je nádherná a vzpomínky též.
Pravé jméno lásky
Pravé jméno lásky Proč se láska jmenuje láska. v hlavě mi vězí zvláštní otázka. Dokázala bych jí dát tolik krásných jmenmožná hodně, možná několik jen. Co třeba slabost, když podlamují se Ti kolenaanebo žárlivost, když je tvá láska míle vzdálená.
Budoucnost?
. Je právě asi tak 5 minut po půlnoci a já píšu a zamýšlím se nad svojí budoucností a zjišťuji,že to není tak snadné jak sem myslela. Spíš naopak je těžké přemýšlet o něčem co ještě ani není. Co teprve bude,stane se.
Bylo a vzpomínám
Vzpomínám na tebe, vzpomínám na dny, kdy jsem byla s tebou, vzpomínám, kdy jsi mě poprvé obejmul, vzpomínám na den, kdy jsi mě poprvé políbil, vzpomínám,vzpomínám, jak si mi řekl MILUJI TĚ. Vzpomínám, jak si mi řekl,že jsem krásná, vzpomínám,jak si byl se mnou šťastný, vzpomínám. a zjišťuji,že miluji tě dál, vzpomínám. a nemůžu na tebe zapomenout, chci,abys řekl:"Miluji tě, vrať se zpátky.
Konec
KONECStojím na skále, pode mnou jen tma,přes slzy nevidím a nemůžu jít dál,dřív býval si tu se mnou, dnes stojím tu sama,tak co se lásko stalo, vždyť jsi tolik o mě stál. Jak těžké je jít dál, když slzy stékají,a bolest v srdci mém, už nikdo neutiší. Tak zapomeň a žij - lidé mi říkají,však srdce mé je hluché - nic neslyší. Ta bolest spoutává a rve mi srdce z těla,naději už nemám a nemám pro co žít.
Volba
Po skle stékají kapky deště. Vytvářejí nepřeberné množství cestiček,co se sobě navzájem úspěšně vyhýbají. Můžeš si vybrat z tolika možností. Záleží jen na tobě,kterou si vybereš.
Proč to píšu?
Každý má určitě v životě chvíle kdy se potřebuje vypovídat. Někomu se svěřit a cítit lásku někoho vám moc blízkého. Ale ne vždy s vámi někdo ve vašich smutných chvílích bude a co potom. Já to řeším tím,že se prostěvypovídám kousku papíru.