Písmák Někde kolem ničeho
Každý máme někdy pocit, že jsme dělali věci, které před námi už někdo tisíckrát, ba i vícekrát. Dokonce i tyto řádky jsou jen sprostou kopií milionkrát omílaných textů. Co naplat, život je boj a mě je celkem fuk, kdo, kde a kolikrát co napsal. Alespoň dnes, teď, v tuhle hodinu, minutu, sekundu.
Brooklyn
Někdy stačí chvilka nepozornosti a svět se obrátí vzhůru nohama…
Brooklyn se právě chystal vstát zpostele, když se mu vkuchyni ozval telefon. Otráven tímto náhlým zazvoněním, které mu překazilo cestu na toaletu, pro ranní kávu a dávku včerejšího pečiva, musel zvednout to zatracené sluchátko. Cestou přemýšlel, zda ho příště, pro případ, že by mu někdo zase zavolal, nechá vyvěšený.
„Brooklyn York“ ozval se nevrle do telefonu.
EGO
Jednou tma mě provází
Avšak já vím kudy jdu
Cestou co má nesnází
Uvidím co provedu
Evidence duší
Nemůžu si pomoct, ale mám teď často chuť někoho zabít, ale nemohu si dovolit dát to jakkoliv najevo. Mají mě pod dohledem, vím to. Sledují mě dnem i nocí… nocí daleko více, přesto si myslím, že vidí až do mé duše, těžké je bránit se tomu pocitu…
„Nečum na mě, ty dobytku. “ vyštěkla na mě před měsícem sousedka.
Život a smrt
Život a smrt
Běžel seč mu síly stačily. Les už byl blízko, jeho tiché šumění nevěstilo nic dobrého. Neohlížel se, jen běžel, zuřivě přitom oddychoval, jako by raději vypustil duši než zpomalil. Vběhl do lesa, ale nezastavil se, běžel dál, jako štvaná zvěř.
Krev - jiné kapitoly
Přeběhl
na druhý chodník a štrádoval si to přímo do trafiky. Chtěl jen cigarety, poslední věc, která mu dodávala jistotu nějakého smyslu. Ovšem moc dobře věděl, že ho ani nezabijí ani nijak jinak neublíží, dokonce se ani nemusel bát závislosti a dokonce mu kouření moc nevonělo, ale byla to jeho záchrana, kterou možná ani nepotřeboval.
Pomalu se blížil ktramvajové zastávce, odhodil zbytek cigarety na zem a nedopalek zašlápl, velice si ten pohyb vychutnával, jako by tím zašlapával něco víc, než jen cigaretu.
Jak chutná moc
Nedávno, když jsem se probudil ve vlaku shlavou odřenou o netěsnící těsnění topení, uvědomil jsem si, že to lepší nebude. Sám sebe jsem se zeptal: „Proč. “ A než jsem si stačil odpovědět, vlak sebou škubnul a já málem skončil vnáruči šedesátileté paní sedící naproti. Vtu mě napadla zajímavá věc, ten vlak, kterým jezdím denně do školy už jezdí 40let, ale, když jsem se nedávno ptal, kdy dosloužil, bylo mi řečeno, že před 35lety.
Sám nevím
„Kde jsi. Kde končí ta cesta. a kde začíná. “
„Vstávej a postav se mi, podívej se mi do očí.
Sen! Sen? Sen! Prosím...:-(
Probouzím se a myslím, že sním. Nade mnou mračna jako hustá mlha a skrápí mě mohutným deštěm. „Spím čí nespím. “ Nevím, blouzním, je tu děsná tma, nemůžu vstát, nemůžu nic.
Krev - Jack a narozeniny
Trávník právě skrápěl vydatný déšť, velké kapky dopadaly na jeho kabát a klobouk. Stál před sídlem zdejšího starosty a chvilku si ho prohlížel. Vjeho tváři nebylo možno spatřit žádnou emoci. Třeba žádnou necítil.
Krev - Příběh právníka III
Cedrik zabouchl dveře a běžel zpět do svého pokoje. Měl tam už nachystané věci. „Jsou to jen nejnutnější, pospěš si. “ Řekla nervózně Gill, která seděla na posteli.
Krev - varhany a smrt
Bylo krásné počasí, takové, jaké už tento kraj dlouho nepamatoval. Slunce svítilo a foukal jemný vánek. Svatebčané se právě shromažďovali u vchodu do kostela netrpělivě čekajíc na nevěstu se ženichem. Těžko říct, zda to všechno byli příbuzní, ale každopádně na dvě stě lidí se do kostela vměstná.
Krev VI
Cesta za město zabrala jen zlomek času, zlomek zcelé té krvavé noci. Zrada, to slovo jsem měl na jazyku, nikoliv však vsouvislosti sní, ale sostatními. Pravděpodobně byla jediná, které jsem mohl důvěřovat. A teď ležela vzadu vmém autě, omráčená.
Město Andělů
Město andělů
Můj příběh je zasazen do doby nekoneční války mezi anděly a démony. Záměrně neříkám, že se ten souboj odehrává mezi dobrem a zlem, protože takové rozpoložení sil tyto bytosti vůbec neznají. Znají jen jiné druhy zla, život a smrt. Zatímco andělé preferují život, démoni životem pohrdají a nejradši by se ho navěky zbavili.
oTráven
Vtíravá tráva roste a roste, roste skrz zem, skrz mé boty, vrtá se vmé noze a chce víc, chce dál. Protíná tedy mé chodidlo, kouká a vidí jen tmu. Mé ponožky ji možná dusí, ale nevzdává to, roste dál. Obtáčí se kolem lýtka, kolem stehna.
Krev - Příběh právníka II
Osmnáct, dveře se otevřely. Cedrik dívajíc se stále do chodby vstoupil do výtahu. Nervózně hledal tlačítko P, když najednou. „Sakra, klíčky od auta.
Krev - Příběh právníka
Město se pomalu probouzelo zletargie nočního spánku, ztěžce prožité noci, zbeznaděje sužující mrtvé duše. Někteří jdou zase spát, ty co běžně na ulici nepotkáte. Ovšem někdo nespí skoro vůbec, bývají to podivné existence. Jedna taková podivná existence byl i právník Cedrik, do morku kosti milující svou práci, pracující súsilím buldoka.
Krev V
Byl jsem vbezvědomí, bylo mi divně. Zdálo se mi o ráji, svítilo tam slunce, byla vidět pláž, paprsky se třpytili na mořské hladině a byla tam ona. Vbílých šatech se opírala o krásnou terasu…. Najednou jsem se probral, ze začátku jsem viděl rozmazaně, seděl jsem spoutaný na kovové židli, byla to velká místnost, taková majestátní.
smutná duše
Sílu bere mi
A duše se ztrácí
Zrada je zlá
Jak strom mě kácí
trápení
Téhle noci tmavé
myslím na ni zas
jak hladím její vlasy plavé
dochází mi hlas
Krev II
Slunce oslňuje ulice, lidé chodí do práce, děti do školy. Silnice jsou ucpané, provoz, hluk a špína. To on, on to nevidí, není jeho čas. Spánek mu nic nedopřává, jenom přečkává další den, den chaosu, aby brzy sám pozvedl svůj zrak a pohrdajíce těmi tvory ukončil jejich trápení.
Krev III
Krev III
Byl klasický mrazivý večer. Vánoční nálada proudila krví každého živého tvora a ulice byly prosvětlené všemožnými světly. Byl to také večer, na který nikdy nezapomenu a budu si ho neustále připomínat a přetáčet vhlavě jako film. Začalo to, zmého pohledu docela nevinně, jako každou noc jsem se vydal pro krev, jež jsem nutně potřeboval kpřežití, ale dávno už nejsem tak krutý upír, který se neumí ovládat.
Krev IV
Líbali jsme se dlouho, tak dlouho a přesto mi to vten okamžik přišlo málo, zmizela a ani nevím jak. Omámila mě svým kouzlem. Bůh ví, jaké triky na mě použila, ale jedno se musí nechat, nedokážu ji vyhnat zhlavy, chci jí opět svírat ve svém náručí. Je to zvláštní pocit, držet ženu a líbat ji na krk aniž bych dostal chuť ji kousnout a při tom prožíval pocit mnohem hezčí než, když saji rudý pramen života zžil svých obětí.
About
Probouzím se ve stepi
Vidím temno klepati
Nemám žízeň nemám hlad
Cítím jen ten strašný chlad
Krev
Krev
Krev. Všude kolem mě je krev a kusy lidských těl se válí bezvládně na zemi. Mám pocit, že jsem jediný kdo přežil,
ale co se stalo. Srdce mi prudce bije.