Písmák Pro budoucí generace
Hrával jsem si na hříšníka
na krále
na rytíře
na vojáka
Červená
To třešeň červeným líčkem vlastní tváře
odráží paprsky slunce do očí
pak záblesk světla mezi listy
když Tvé ruce přiblíží se
Na konečné
Jednou tam dojede každý, někdo dřív a někdo později a každý zjistí co je za zdí … no zjistí, jak se to vezme.
Od mala se bojím smrti, toho dne kdy někdo vypne vypínač, nastane tma, ticho a KONEČNÁ. Držíme se stébel svědectví o „Životě po životě“ a „Světle na konci tunelu“. Mám strach na ten konec myslet, ale myšlenkám na něj se stejně nevyhnu.
Obleva
Počítáš bílé vločky
to na horách
kdosi dere peří
zpodzimu do zimy
Měsíc
Svítíš tiše, mlčky, odevzdaně
a Tvé
snad teplé dlaně
chtěl bych do svých vzít
Na břehu řeky
Čekání na břehu
vonícího těla
pohladit řeku
se dvěma ostrůvky
(Za)uzlovaná
Uzlovým písmem něhy
píšeš ve svém kapesníku
vzkazy, jenž mi skryté jsou
a občas někde uvíznou.
Ospalou nocí
Ve čtyřech zdech se občas tvoří
Škála barev
Epigramů či jiných dílek
CHloupky jenž se Ti ježí
Chtěl bych být
Hvězdářem
a pojmenovat všechny hvězdy
co Ti svítí vočích
Počtářem
Helfštýnské vrchy
Venku se šeří
den se střídá snocí
a měsíc
ten věčný strážce nebes
Nestojí
Na zápraží u domečku
na houpacím křesle
sedí stařík bez života
stoupat už mu nechce
Tiché mlčení
Šeptání vmlzese tak nějaknevědomkyztrácí
šedost jej pohltila
Jen blízkosta kouřod mých ústdá Ti znátže mluvím
Slyšíš.
Pohárek de Luxe
Do misky nadrobit, na kousky snění (zkus to, nic to není)polít je od shora, měsíčním jasem (hrajeme závod sčasem)nasněžit najemno, úlomky mléčné dráhy(prosím bez poznámky)napršet kapičky rosy(nejsou sladké a nelákají vosy)na špičku pohárku, spustím Ti polárku
vezmi si, dobrou chuť.
Před spaním
Z rozparků krásyskládám lepší světa vodlesku dlanístěží hledáš těch pár větjenž psané ve snechpo ránu již nepřečteš
Ne že bys snad číst neumělanebo neznala ten význam psaných slovči bála se, že Ti budou lhátavšak kdo dnes nelže
Ptáš se mě.
Nevím, i já bych nerad lhalproto dobrou noca sladké sny
Leonardo Da Vinci
Zjarní duhystočil jsem si barvydo kelímků od jogurtua do skleničky zmarmeládynabral kapky ranních slz
Za paletu poslouží milopuch od divoké řekya stéblem trávynamaluji jak jsi krásnánamaluji láskuna tvář, na ústaa do třinácté komnaty
Namalujijak se díváš
Ať po staletíchpři pohledechdo srdíčkaspatříš krásuvDa Vinciho obrazechjenž bez rámečkůzarámoval světa mlčky rukou svojípopsal nepopsanébarvou zduhya slzou znebe
Kupované štěstí
Jak dávno je to
kdy ještě hráli jsme si
na náhody
na ty v co už nikdo
Jeden den
Nemůžu spát
jen tupě
koukám do prázdna
někam mimo
Nezvaný host
Zaklepeš na dveře
slabounce potichu
vkrádáš se pomalu
do mého snu
Malování
Svým prstem
po těle Tvým
maluji obrázky
jahodu do klína
Zaječí
Letos přijde jaro brzy
na konci ledna
na polní cestě
ve sněhu
Černobílo
Vzávějích zmizí
naše stopy
vše se pomalu vytrácí
venku sněží
Osmá barva duhy
Maloval jsem lásku
barvami zletní duhy
byla nádherná
tak jako TY
Stýskání
Našel jsem další Tvůj vlas
(máš krásné vlasy)
jen tak ležel na polštáři
a mě bylo najednou zase smutno
Tohle jsi chtěl?
Co na tom
že už tu nebudu
jakoby snad moje bytí
něco změnilo
(Za)láskování
Prstokladem píšu lásku
jemnou jako mrholení
jež se sránem
snáší na kůži
Pět ročních období
Víš život je třeba vtom, když vidíš padat první sněhovou vločku letošní zimy, když se projdeš po bílé louce a pozoruješ svoje stopy jak se vdálce ztrácí a když druhý den vysvitne sluníčko, pohladí je svými paprsky a ony zmizí. Rozpustí se do ztracena. Nebo ten krásný pohled na první jarní lístky, poupátka když se tlačí skrze zbytky prachem zčernalého sněhu ven na světlo, aby nastavily svoji tvář všem kolemjdoucím a pověděly že je čas přestat spát, že je čas začít znovu žít. A když vlétě prší teplý deštík znebe a Ty jen tak pobíháš mezi jeho kapkami a snažíš se je spočítat a přitom Ti Tvoje ruce nestačí.
Kamenem do hlavy
Hoď po mě kamenem
jen tak
do hlavy
ze soucitu
Ty víš co tím myslím
Vejdi po špičkách
lehounce
do mého snu
ať mě nevylekáš
Tápání ve tmě
Prošla ses mým bytem
a v paměti
mi zůstala jen Tvá vůně
(která se pomalu vytrácí)
(S)pálíš mě
Neprocitnu
Podzim mi krade
listí
Opadám vbeznaději
Prkno jenž znamená svět
TY jenž
boží rukou
vedeš figurky nás lidí
malé postavičky
Vytrženo z kontextu láskopádu
Čemu říkáš naděje.
když skočíš bez padáku
a věříš že Ti narostou křídla
když vezmeš si hrst prášků na spaní
Láska s velkým "L"
Přišla nečekaná
láska svelkým
„L“
Přišla a řekla:
Vyznání
Nikdy jsem Tě neměl
nikdy jsem Ti neřekl:
„ Mám Tě rád „
nikdy jsem nevyznal
Zázrak života
Je 31. 7. 1976 13:20 hodin a právě jsem skřikem přišel na svět. Chvíle po svém narození si nepamatuji, byl jsem moc malý na to, abych je vnímal a příliš soustředěný na mámin prs, svůj hlad a touhu po spánku.
Červenání
Červenáš se
pod svými víčky
sama bez doteků
barvou rudou
S můzou na Krétě
Vpřílivu mořských vln
hladíš prázdnou pláž
vodlesku úplňku
a svánkem ve tváři
Sychravý den
Vpíjíš se mi pod kůži
ostře
do morku kostí
Chladná jak ledová
Dilema
Rozpraskané rty
od slaného deště
spuštěného zmráčků
přivřených víček.
Druhá tvář
Vrať mi zpět
mé bezpečí
můj vnitřní klid
ukradl jsi mi srdce zdlaně
Já v něj věřím
Víš že Tě miluji.
Hvězdami poseté nebe
signály z vesmíru
střípky lásky milenců
Tak proto
Je mi divně
Ve škarpě silnice
leže bez duše
vpoloze na břiše
Kapka
Spadla kapka na parapet
spadla kapka na čelo
pleskla sebou o podlahu
tohle by se nemělo
Proměnná
Za proměnnou života
vyměnil jsem sen
abych zjistil
že nevím
Strach
" STRACH LŽE A TY MU VĚŘÍŠ "
Co nám to říká.
- proč věříme strachu který nám lže a pokud lže tak proč z něj máme strach
- lže nám proto aby jsme mu věřili a nedělali věci nahodile.
Probdělá noc
Všerosvitu dne či z rána
i svítání jsou někdy zrádná
A snad i stmívání
se blíží snocí
Hloupej pocit
Po obloze plují mraky
šedé, černé, bez tvarů
shora dolů klopí zraky
na svět malých zázraků
Už dost
Na válečném poli
leží polomrtvý svět
vše zničeno
zde mrtví nevstanem
Loutka
Snad Bůh, snad osud
řídí Tvoje kroky.
Vlevo, vpravo, rovně, vzad,
trochu záda narovnat.
Kroky
Svítá . slunce vstává zpostele
a odkládá peřinku zmraků,
čechrá polštář zčervánků
a obličej si ranní rosou myje.
Na přání
Zjevila ses zčista jasna,
náhle vešla do dveří,
řekla jsi jen dvě, tři slova,
kdo mi tohle uvěří.
SRDCE
Do srdce Amorův šíp
. vystřelen pro lásku
Do srdce rezavý nůž
… sebraný z ulice
Podzim
Právě jsi mi na sebe prozradila kousek svého života, část Tebe je teď částí mě
a přesto cítím, že něco není vpořádku. Jako-by se ve mě zastavil čas
a pokoušel se nalézt odpovědi na otázky, které již po pár okamžicích vypluly na povrch. Nezdálo se to jako správné řešení, ale vtéto situaci bylo to jediné.
Když jsem Tě tenkrát potkal pod rozkvetlou lípou, která díky svým mohutným větvovím vrhala na zem příjemný a zároveň chladivý stín, který nás dokázal pohltit oba dva.
Dopis nikomu ... (Tobě)
Píšu Tobě a zároveň nikomu. Mluvím kTobě a slyším to jen já, chci se Tě dotknout a Ty se rozplýváš. Říkám miluji Tě a Ty mě nevnímáš. Chtěl jsem udělat tolik věcí, kolik slov zůstalo nevyřčených, chybělo jen málo, jen o kousek víc otevřít ústa a vše mohlo být úplně jinak.
Most
Často na Tebe myslím. Myslím na věci, které nás provázeli. Zjišťuji, že jsem se po celou dobu snažil dělat Ti život snadnějším a lehčím. Právě vtéhle chvíli si připadám jako stavitel, jako cesťák nebo dlaždič.
Tobě
Je sobota ráno, těsně po tom, co jsem přišel domů. Myslím na Tebe, na nás. Chci tomu věřit a zároveň nevěřím. Pro svobodu, pro pocit, pro lásku.
Svědomí
Oči upínající se vzhůru
ruce toužebně prosící
ptají se
Proč ostřím nože
Bouřka
Letní večer …
Obloha své barvy mění,
přijdeš blíž, já cítím chvění.
Vnímáš blízkost deště,
Veličenstvo BAR
Vponurém osvětlení
barového sálu
výčepní unavení
prosí o přestávku
Bojím se....
Začínám se bát,
že všechno smím,
nechci si lhát,
pravdu celou vím.
Pocity 3.
Vidím Tě,
prázdný obraz bez tváře.
Vidím.
Tvé tělo chodí bez duše.
Fotky
Vše kolem nás tak letí
a čas, jak relativní to věc
a my, možná trochu naivní,
vřece slev hledáme tu správnou řeč.
Sliby
Co takhle zapomenout.
Nevědět co se stalo,
všechny křivdy prominout,
to kdyby se mi chtělo.
Souzení
Co odešlo, odešlo.
Co přijde, přijde.
Co je to milovat,
co láska a co čest.
Svatební 2.
Ležím a píšu dopis potají,
vzpomínka na minulou noc,
kdy se naše oči setkaly
a touha měla vrukou moc.
Lidi
Podívej se na lidi,
co jdou naší ulicí,
možná že se milují
a možná žijí sami.
Chci Tebe
Ptáš se. Přemýšlíš.
Chceš vědět vše.
Stejně tak, jako já.
Slova 2
Přemýšlíš o svobodě.
Vidíš ptáčka jak si lítá
a připadáš si jako vkleci.
Vkleci co nejde otevřít.
Slova....
Chtěl bych znát tolik věcí a váhám.
Tolik slov, tolik otázek. Nevyřčených.
Kolik toho ještě zbývá.
Prostě úvaha...
Cítíš ten úsměv na své tváři. Něco tak krásného Tě hřeje i uvnitř Tvého srdce. Nedokážeš to popsat, ani říci proč se tak děje. Nejsi schopen určit příčinu, ale je to krásný pocit.
Prstýnek
Je to tak dávno,
zároveň na dosah.
kolik Tě stálo,
lásku sní prožívat.
Kostky 2.
Hrací kostky, dvě dřevěné kostky o šesti stranách. Na každé znich je rukou člověka vyryto číslo. Stejně tak, jako by mohly obsahovat něčí jméno. Jen si představ, že tyto kostky svíráš ve svých dlaních a právě ony rozhodnou o další Tvojí cestě, koho potkáš, co uděláš nebo řekneš a kudy půjdeš.
Kostky
Hrací kostky uchopils,
na stůl jsi je odhodil.
Co to děláš, přemýšlíš.
Znovu ve snech kráčíš.
Hádání
Pocity jsou smíšené,
hlava plná nápadů.
Slovo lásky ztracené,
bez ochoty, náznaku.
Růže a trn
Voníš jako růže
a pícháš jako trn.
Kdopak za to může,
že jsem lásky pln.
Kdo jsi??
Jsi
bezbranná jak dítě,
křehká jako pavučina,
krásná jako růže.
Žena
Dala Ti důvod žít,
naučila milovat,
ukázala krásy světa,
pojala Tě za manžela.
Poslední chyba
Měl jsem sto chutí napsat příběh. Příběh, který by se dal číst, příběh, který by něco znamenal, který by Tě za srdce vzal. Víš, nikdy není lehké vzít do ruky tužku, pod ní vložit papír a psát. Možná stačí jen pár tahů sem a tam a objeví se čára.
První noc
První pro něj a první pro ni,
znamení citu této doby.
První noc a první usínání,
doteky lásky, milování.
Pláčeš
Pláčeš
a já hledám slova,
slova co Ti řeknou . neplač.
Všechno plyne jako voda
Brouček
Brouček broučka hledá,
brouček broučka volá.
Brouček lezl přes koleje,
věřil že ho nepřejede,
Vůl
Jako vplotě kůl,
stojí vpoli starej vůl.
Každou krávu prohlíží,
že je vůl ho netíží.
Padlí andělé
Ještě než jsme se potkali,
prostě jsme žili, každou noc a den
a vlásku někoho jsme doufali,
věřili, že nebude to jenom sen.
Hra
Byl jsem jako blázen
a Tebe měl moc rád,
bylo to jen kouzlem,
Ty sis chtěla hrát.
Pozdní příchod
Co nabídnout tomu,
jenž už tu není.
Postát chvíli nad hrobem
a doufat, že to neví.
Paradox
Jak zvláštní vztahy,
sex bez lásky
a láska bez sexu.
Lidi co berou,
Ty a Tvoje víc
Všechno je tak zvláštní.
Tma stejná vhlubině
a stejně tak i vpokoji,
pak Tě světlo zahřeje
Smutný král
Král je také člověk,
i král je jeden znás.
Král se modlí kBohu
a Bůh není král.
Pozdní Love story
Jako poušti chybí voda,
jako jídlu sůl,
jako staré židli noha,
jako krávě vůl.
Život jako kniha
Je život jako kniha,
nebo je to klam.
Je život pouhou stránkou,
co teď vdlaních mám.
Hnízdo
Je Ti sotva dvacet let
a myslíš si, že znáš svět.
Právě stojíš na okraji hnízda
a roztáhnout se chystáš křídla.
Touha po ženě
Chladný vánek
čechrá Tvoje vlasy,
hladí hebkou tvář,
obleče Tě do závoje,
Má lásko...
Odešla jsi.
Beze slova, jen tak, žádný důvod, žádné vysvětlení. Zkrátka jsi se rozplynula jako mlha vpoledním slunci, jako tající sníh spříchodem jara.
Koukám jako bych spadnul zMarsu, kolem mě je prázdno.
Podivné přání
Na město opět padají kapky deště,
velké a těžké jako závaží.
A vnás jakoby se něco zlomilo,
snad dřív se nám to líbilo.
Ona
Štíhlá, přitažlivá postava, dlouhé blond vlasy, jasně modré oči, tajemný úsměv, roztomilá tvář připomínající anděla a chůze světem zkušené modelky. Nedávno oslavila krásných dvacet. Vždy upravená, slušně oblečená a sneodmyslitelně kní patřící zapálenou cigaretou procházela náměstím. Sen snad každého kluka, každého muže, splňující i ty nejtajnější představy.
Ano - Ne
Sladce se usíná
když Tě noc ukrývá
Anděl i ďáblice
a voskem od svíce
Anděl a víla
Za rouškou tajemství,
skrývá se víla,
ruce kní nemohou,
mám pouze křídla.
Zhasněte světla
Zhasněte světla, rozsviťte lásku,
otevřete oči, zapalte cit.
Zažeňte zábrany, musíme jít,
probuďte ostatní, je nás zde víc.
Milostná
Já vnoci potkal anděla,
tak hrozně ses mi líbila,
když jsi přišla blíž.
Tvé mokré tělo svádělo
Bláznovství
Když bláznovi se zdá že je blázen,
je pravda, že je blázen.
Když bláznovi se zdá že blázen není,
je tedy blázen.
Mraveneček
Mraveneček vkuchyni,
leze tchýni na dýni.
Tchýně když to viděla,
tou dýní ho zabila.
Voda
Ty jsi jako voda,
co se kolem točí.
Ty jsi jako voda,
co má modrý oči.
Konec
Zaplatím a půjdu,
tak předložte mi účet,
moji knihu hříchů,
na stříbrný tác.
Násobilka
Jedna dvě tři slova,
to se přece podá.
Čtyři pět šest vět ,
to už je náš svět.
Prázdné dlaně
Stojíš uprostřed ničeho
a prázdný dlaně máš.
Před všemi zde okolo,
svoje slzy ukrýváš.
Roztáhni křídla...
Roztáhni křídla a leť,ale nesmíš se probudit,mohl bys zjistit, že žádná nemáš.
Nevěra
Je nevěra nevěrná,
když snevěrou se zaplétá.
Kdyby věrná byla,
snad by asi pochopila,
Víš lásko
Víš lásko . to zTebe
ztrácím dech
a ztrácím slova.
Ty Tvoje ústa .
Nenávist
Řekla Ti zapomeň,
na lásku, štěstí a nás dva.
Skončila … sTvými city moje hra.
Přikládáš na oheň,