Tečovskou přeběhneš...
Tečovskou přeběhneš tak pátým krokem
a do cesty vyhřezne Dřevnice most.
Zkolosů zlínských lpí v pevný post
od dávna, nejen co rok srokem.
Jak se co dělá?
Jak mluví člověk a Země kněmu mluví
dál převalují se písku, sněhu duny
Tam svět se jak živý stroj dýmu vzdouvá
příroda sčlověkem podmínky smlouvá….
Na bedra mu kříž...
Na bedra mu kříž. a plivali, plivali.
Opilípřepychem, hojností zpívali.
On střídmě svým srdcem se za ně kál.
no jo no--------- :)
A přijde pro všechny. ( tich každý sám čeká na ni)
skvost jasu ér. pán věků oslnivý zavítá-li v spaní…
nepřítel konce. mrtvý strach.
rozbíjí se
dušička se rozbíjí jak zřícený balvan hrad zpísku
stejně jak vajíčko, když vyklouzne zdlaně a sletí…
miliony snáší k zemi podzim mrtvých lístků
praskají šustí a lámou se pod miliony nohou dětí…
Co měl prý sral
Co měl prý sral a oplátkou to sralo jeho.
Čas určený pomine, vlastnictví zmizí.
Co věky protivné, nakonec bezevšeho,
ztrácíme-li, stává se cenné, ryzí.
chujo
Nezískáš nikdy mou tvrz
- je totiž nedobytná
I kdybys tam zmrz´
už nebudu nenasytná.
chod pro dva
Tolik dní jsme se společně těšili, doufali
a teď bude nadále vše jinak snad.
Příště v konec raděj ani nedoufat,
nač aspoň ten, krom onoho, není tvrdě v prdeli.
zůstaneš stát - ustálený bod
zůstaneš stát
- ustálený bod
v propadlou zem.
praktický hoch
milenka
Milenka krásná přichází
- za mnou jen.
Měsíc už pomalu vychází
- končí den
Staň omyl se...
Staň omyl se. Děj vystříhej mimo nás.
Mám tváře rudé
a cirhózu jater,
brzo, brzo mi čtvrt století bude.
Předvečer s večerem...
Předvečer s večerem spíjí se ve tmu
v ráz noci zahalen - tak se setnu
a pudu domů i přes botu poblitu.
. lámeš se tmou - zlomený křivák, do bytu
smutně zní
Smutně zní krátké osudy naše.
daleko Zlín urván pláče od Aše
města živoucích. mrtvol je hřbitov
nepláče batole co denně je bito
osoby mrtvé
osoby mrtvé ticho jen jedno je
přestože její chtíč toužebně dýchá
osoby mrtvé ticho jde z pokoje
přestože od něj klíč má její pýcha.
životní cíl
Různé maličkosti, vlastně všechny věci různé
Rozdílné životy se společnými cíli
Rozdílné životy těch co jsou a těch co byli
Nemluvně spía každý jednou usne
pocházím
Pocházím
né z Vesmíru, ze Země né
z Evropy, ne z české země,
ne z Čech, ne z Moravy,
Flanelma
mé v duši semnou ticho žije
a v nohách lehký chvěv a třes
mozek zažil blokem bulimie
osobnost prožila kolapsní stres
báseň
nic se nevybásní samo
dokud nesvitne
prvně brzké ráno
a ozvěnu jeho
bezesrandy 2.
vztyčil jsem si vlajku
na svém bunkru v hájku
ale stejně je tam nuda
dnes nahoře bez
pátek třináctého
Dnes bez nápadu. Tak krásně umřu a pudu výš.
Vidíš. Tam ještě dál.
poslední školní asi
Třídní čistka, výhružný holokaust
vědomý nevědomí vědění hlav
podvědom mysli Goethe - Faust
dospělosti zlom prvně slav.
Je noc. Hoří
Je noc. Hoří v rohu chodby svíce.
Můj pokoj překrývá její svit.
Ten chlad tiché noci skrz okenice
rozbité sem dokázal prostoupit.
teču, teču.. vyteču.
vyteču na podlahy kachle
zbyde jen mastný flek
krve kaluž
na smrtné posteli já párkrát spal už
na zamyšlení...
na zamyšlení něco vyjetého oleje
do hlavy jak lampy přilít si
sám Nešťastník v bytu dost pokleje
nejde mu o hlad nebo o přijici
objevil se...
objevil se hrob předemnou na chodníku
přesně uprostřed kam krok můj spěl
už jsem se viděl zlatem na pomníku
bezhlavě nakročil a vpřed šel.
jó všichni byli...
Burougs. Sartre. Salinger. Jó
všichni byli.
tiskacím na á čtverku od Jolany
Vpokoji bylo ticho a šero. Venku za oknem se už stmívalo. Ležel na posteli vriflích, bundě i vbotech. Díval se do stropu.
nemám lásku
Nemám lásku. Ha. Ale aninenávist.
Zůstávám své já samotné.
zpráva ze třetího piva v deset ráno
plamen mi v očích zhas
to světlo čím jsi byla
né, už vážně není čas
je tady smrt, má milá.
druhý
Odporoučím se Ti do prdele
můj odraze v zrcadle, zítra ráno, až Tě uvidím.
pudu za hory, budu spát bez postele,
černý šátek si na cestu pořídím
Jimovi M.
Jimovi M.
Jime. Jsi nepoznaný
a legenda budoucích časů.
Lidé jsou odhodlaní,
Vzpomínám mládí..........ablabla
Vzpomínám mládí, když do zvláštní školy jsem chodil. . .
Co je to..?
Co je to láska k umření.
ta k nedotknutí jakobys už nebyl
a zbydou po Tobě jen krásná umění
pohledů k nebi.
rozcházeli a znovu...
rozcházeli a opět sešli jsme se
bylo nám spolu krátce dobře
jak houbám po dešti v lese
jak v pusté pouštikobře.
v černé tmě okna...
v černé tmě okna Tvého
vidím hloubku smrti hrobu
vidím tam zastřeně záclonu
bílotemnou.
raz chtěl jsem....
Raz chtěl jsem spát nejen z povinnosti,
než celý chtíč byl najednou pryč
a všechny svaly, brvy, žíly, kosti.
. i přestal jsem cítít života bič.
ještě jsem...
Ještě jsem nevypustil ani duši
a už seru jak ruský tank.
Moc mi to nikdy nemyslelo,
vždy jsem si přál kuši
bronchitida
Bronchitida mnou každé ráno kašle
budí mě rádio - libý Mistr Hašler.
Pokojem dýchá symptom staré doby,
voní čaj na kamnech, dřevo z nich. ,
cesta (daleká't - marné volání) :)))
Na motorce jel a prděl mi do tváře olovo,
valil jak urvaný z řetězu pes.
Kolo, co vlastním já, je volovo,
pár kroků, kam jedu, je ta ves.
brýlky od mala.....
Brýlky od mala trojky. Dětsky vlídná tvář.
(proč zubař rovná tak chrupu růst. )
Vypne novelu.
hey you
hey you
znáte tu hrůzu neusnutí
když na Vás začne kapat vzduch
a barvy pokoje se se tmou
sex proto chutná skvěle
Pečené kuře dřív bylo v láku.
nádherné plnoleté plavé kuře
přišlo slavit na dvoře.
Mládí musí dostat po zobáku.
realita se blíží a je mi....
realita se blíží a je mi kurva zle
v noci to bylo hrdinských keců
občas se v hovně uvázne
teď jak sračka z prdele teču.
Zemřít...
Zemřít ve Vizovicích na samotě. Zemřít v městě.
Zemřít v lavici školy. Na poli.
hlava nebo pták....
Hlava
nebo pták
kdo udělal to tak.
Svatý Kristus Ježíš
život jak na buben noty....
žití jak na buben noty
úplně skvěle zní
v uších
kapela SYSTEM OF A DOWN.
můj stesk se rád...
můj stesk se rád otáčí jak zásobník revolveru
čelím mu úspěšně zatím dál. (kde síly beru. )
však den co den krušnější mám jednotlivá rána,
. než snad ten kohoutek cvakne a výjde rána.
vše není umění nás...
vše není umění nás
my víme a víme i že. že. že. ,
že pár teček nás neosloví
my žijem umění
drží se urputně
drží se urputně dítě kraje kočárku
i kaluže deště samo nespustí
drží se prach v místech závětrných.
maminka kupuje v kornoutě polárku
já nikdy já já
já nikdy
nepoznal co větší smutek může být
já nikdy
neopuštěn nezažil trpšího smutku
velký bol velký...
Velký bol, velký působí těžký život
nelehce snáším veškeré trable s ním.
na trám se pověsím a jedem otrávím,
skleněné střepy s chutí sním.
jsem smrťák...
Jsem Smrťák. Noční Smrtihlav.
Lidí v psychózách, (divý dav )
co mravnost neznají, šílení,
jsem černý Anděl spasení.
nejsu oprýskaný bílý...
nejsu oprýskaný bílý plecháč
na kyšku nebo podmáslí
nejsu trhlý měšták, Čecháč
su Moravák, z níž pocházím.
smrt za nos tahám...
Smrt za nos tahám života kalupem
mé dny stejně jednou sečtou
do hlíny svá těla zadupem
ulehnem s nejkrásnější slečnou.
měl šest..
Měl šest. Kobylku luční sevřel v pěst.
Pláčem a krví svých her zkropil cest.
seděl, pil a sledoval
seděl, pil a sledoval
jak začíná déšť.
zprvu pár kapek tu tam spadlo
a o kousek pěny bílé spadlo
poslední den.....
poslední den pití
pak všechno skončím
sebedestrukční bytí
skočím, skočím.
plné břicho mám a krásně..
plné břicho mám a krásně slunnou neděli
krajina kvete, pyl včelka plivá
každého zmocní se vlastní perspektiva.
však jakou mám žízeň, kdybyste věděli
vážně mi možná vzala
Vážně mi možná vzala cos´
zpět nedám čas špatný snad
žil jsem rád,chtě umírat
(zasažen pádný Ikaros. )
váš rodič
Váš rodič když v alkoholické kóma
denodenně upadá.
válí se s prázdnými láhvemi doma.
po břiše, na záda.
co je motiv...
zatím nic a žel už není motiv.
ztratím i poslední nuznou múzu
za námět psaní daruji boty,
odevzdám monterky, pracovní blůzu.
o jednoho...
o jednoho člověka víc, nebo míň a nebo kolik
zjeví se, či zmizí na světě
jak v koši prádla ztracený kolík
jak kosmonaut letící v raketě.
usnu a tele...
usnu a televizi nechám svítit
ráno se vzbudím a zase opiju
uvíznu jak hmyz v pavoučí síti
jak zchátralý narkouš v opiu.
ten neklid
ten neklid.
zástupem dočká všemožných hrůz.
až mé tělo na řadě stráví trus.
(má duše v bludištích stresů lítá)
chléb božím je
Chléb božím je darem
ve světnici na stole, se solí.
Staří sedící - ti zlatým párem.
Na stěně foto se Sokoly.
půlrok šel
půlrok šel. a třída kouše bonpary. (dík. )
"Šílence" včera bylo čtrnáct roků.
je večer
večer
Dokonale - nevinně
projdeme se spolu,
jednoduše zamíříme
přidám dílo
Spí, bledá. (zemřela matka dítěti)
Je krásné ráj skrz nebe viděti.
Vyhasla kamna. V srdci vzplanul led
otci.
žvák
pohlaď stůl něžně po čepech
naježí svůj vodorovný hřbet
zapři lokty, rozprostři Tibet
starou mapou na rozlitých pivech
to teda čumím
To teda čumím. : Ty velké rumy.
A výsledek už jsem předvídal
z blábolů jak dobře "to" umí,
že půjde dolů a možná dál.
pod
pod ovocný májový sad
jsem ulehl tíhou svých zad.
ke spánku voněl mi květ
skřivani přestali pět.
dneska
dneska jsem viděl se opět viset.
byl tam jen prach, pach a trám
jinde než v podkroví nemohu myslet
- přijd smrti, zavítej k nám