Smějte se
Maminka mi říkala:
„Když potkáš blbce,
nevysvětluj mu, proč je hloupý…
Směj se mu
Zachraňte Petra Pana
Zachraňte Petra Pana
prvního kluka který poznal
že lítat je hrozně jednoduchý
když máte rádi mraky a nebe
Modlitba komu?
Někdo
jako kdo se dívá s otevřenou pusou na nebe
ale nemyslí na nebe, na sebe…
možná ani nemyslí Ale poslouchá Opakuje (třeba) povětří v přídavných jménech
Jak jsem zachránil svět
Tuhle vnoci jsem si povídal snašim panem učitelem. Moudrým to člověkem, který by kuřeti neublížil. Celý vesnici pomáhá do roztrhání těla a vůbec je to hodnej chlap.
Zrovna jsme se bavili, jakej je ten svět hnusnej a jak by potřeboval zlepšit.
Na dluh
Soused řikal, že bůh existuje. Vážně. Zdálo se mu o něm: Byl vhospodě a čepoval tam pivo. Fakt dobrý, řezaný.
Rodinná
Děti rodí děti.
Pak se vychovají,
život odrodí
Jsem nejstarší nemluvně
Rodina
Zapomenutého dětství strach
Jen že milovali
omilostní vyhozené hračky, absenci pohřebních slz, ticho u večeře
jen že budou prosit boha
Malá noc
chytnout tě za city a
omlátit hlavu o hrany srdce
tvaru krychle
v každém koutě
Až mi bude nejhůř
Až mi zemře přítel
Budu smutnit
Věnovat mu vzpomínky
Až mi zemře rodina
Je to zvláštní stav mysli
nejsi tu
jakobych chodil večerem
neviděl okolí kolem sebe
a přece dál šel tmou
Sbohem
Čím víc listů ztrácím
tím silněji kořeny držím
měnící se zemi
vpřesýpacích hodinách
Dnes se rodíš
Přát si je krásný
a ještě krásnější
když svá přání
nechci plnit
Tady jsme byli naposled
Ve snu
touha mi tě přivolala
Chtěl jsi mi tolik říct
a tak ses jenom
Tehdy ses mě dotkl
Vítr ustal
jen malé chvění
Přilétla mi vločka
na čelo
Kde vzpomínky se rodí
Jsi třeba hvězdy
když potřebuju
vytáhnu se ktobě
a povídám si snocí
Tam někde leží
Od teď
začnu jímat vítr
chytat tě za větve
a lepit zpátky listí