Písmák ztracený bukowski
ztracený bukowski
když mi bylo ještě málo
volala jsem někdy ztelefonní budky
charlesi
Život nebudeš se báti
Svět si všímá. Nedýchá se.
Stlačím sebe do minima.
Slovo bez vzduchu je slovo oni.
sranda Praha
Praha pila byla s ní srandadala nám i na první dojem dáma Prahazlobila se nad orlojempolonahá.
Praha plná jezdících schodůpřesně podle mapynapsala jsem dlouhej dopisze slovmrakodrapy.
Půjdeš s náma zase ven.
Vezmem Prahu do hospodya koupíme jí Hoegaarden.
jenom jako
I. Není zvláštní, že děti jsou z Boha. Před ošuntělým večerem se snadno zavřely očipřed zpěvem hradeckýho kašle (variace)se rozprostřely punčocháčový filosofieomalovánkový šňůry bílýho plátna
bylo rozumný mít včera děti.
Svět byl odvždyckypodle měpak byly ještě knihy.
organismus Praha
Praha je trochu hrafalešná vstupenka večírek jen pro zvanýčti: musíš najít ty správný větystokrát zrecyklovaný
Praha je trochu mámabiblická předloha Sex and the cityčti: musíš najít ty správný hlavyještě nerozbitý
Praha je trochu metroušv obrovský výloze čančá svoji figurínuto sprostý město pocákaný svěcenou vodouco smrdí po benzínu.
Praha je trochu blbátrochu pravdoláskař trochu kandidát věd.
muži a ženy
muži a ženy z fotek z manhattanu ze šumavyvěší prádlo na šňůry čtou knihy braky kunderu lámou chleba si hlavypořádají večírky mše terapie vědí kdoje pánem z novin kdo chodí po laně kdo do blázince za synemjedí třešně zpívaj vlastní slova do známejch melodií (R E M)
až se cirkus stane městem
Až se cirkus stane městemkřestem old-mechanickýho hlukuasi si tě vezmu za sestru. Budem spolu bydlet v domě z bublifuků a zpívat v telefonním orchestru.
Jazz bude zen-knězema Zem otočí se za vítězem.
Namluvíme lidem že už nežijemSešijem si hlavy elektrickým knotem ty-a-i-já já-a-i-ty(smíchaný pocity identity)alkohol podvedem se životem.
- 2
Půlnoční diví divácitahají za nitě podvazkový probouzí bouřky broukáním z poutímilenky rmoutí jen na koukání az knížek mají legracikdyž nejsou obrázkový.
Ulice nemá čas pravidelně dýchatbaví zvláštní hlavy_velký pány_hodný strýčky kroutí se křečí bez únavy Jsou ti jedno přece slova brečí. Ty bouřky chtějí z ticha nevysychata já sypu nám spaní do skleničky.
(ateista.)
skrz zábradlí důležitě strkalo léto svoje ruceučilo mě výchově k mahlerovskejm snůmzdálo se mi že ti nemusím vykat že můžu tě normálně políbit na předloktípoklekla jsem a poplakala si sukni. radostí. škrtáme sirkou kolem ornamentů městaaž dnes bude zpopelněný nocí bude jako v mandorle ana dni odemknutejch lidí to všem řekneme. hra na nás je obraz .
divadlo
slunce je dneska zase jiný. tiše si srká z dlaně medje v našich hlavách z modelíny odstínový divadlo (zimní pan/to/mi má klání lidí k pseudomilování) slova se zívaj do půlvět. šestého roku. vzpomínkový obřadyděkujeme, že znáte umíráníhraju ti prstem za zády dramatický sféry pádu směšně bez výkladukdyž město se před lidma svlíkat k ránu brání Michaela píše básně z Vyšehradu.
den bez slunce
dívám se
potichu
škvírami v mlze
do nebe
když [tajně] mlčí
tma je něha
zem padá / zem královna
mé ticho
zpívá ze zdí
la_
hrad z nálad spad
ustelem
přelétavým dnům
/z papíru