V pohledech
Svět v pohledech
upadlých ke dnu,
stékající po stěnách
bílého všeho,
Ironie osudu
Kdo není s vámi, ten je proti vám,nakonec zůstane člověk vždycky sám. Posbíráš hodnoty co se ti ztratilya vedle v hospodě lidi se opili,vždyť co se stane,jed zemi ničit nepřestane. A pak se smějte rasisti,je to jen o nenávisti. Za panelovým porostem,já budu házet nerostema zkusim trefit právě vás.
Kouzlo Vánoc
"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé,. "
tak tato vánoční koleda se každým rokem začne ozývat z otevřených oken "šťastných"
českých občanů. Vánoce, už jen to slovo vyloudí úsměv na tvářičkách malých dětí i starých lidí.
Ale jsou Vánoce opravdu tak ideální dobou.
Vítejte
Vítejte,
to co se vám zdá jako realita. není.
Pospíchejte,
do hrobu se dostanete rychle.
Hmmm
Každá myšlenka co mě teď napadá,
nemá co dělat s barvou mýho světa,
barevné paprsky kolem se míhají,
všechny ty barvy se ve mně skládají.
Světlo
Slunce už prosvětluje duši
a zelená barva uvádí do stavu míru,
lidskost je již potlačena vesmírem
a nekonečný koloběh organismů
Rutinní Doba Depres
Zabitá květina ležící na okraji tmy,
se mi lehce pochechtává,
je lepší být mrtvá ve tmě,
než žít v beznaději tohoto světa.
Noc
Zhasni. Budeme jen tak sedět ve tmě
a plácat píčoviny,
vždyť tma je krása, ze které se mi chce brečet.
Svou černou dlaní zakryje vše co nechceme vidět.
Houbová chvilka
Už skončilo posedávání vhospě, lese či na náměstí.
Je tma jako vnoci a přitom svítí slunce.
Nedokončené zhoubované myšlenky,
podivně barevného reálného světa.
Možná
Prohnilá samota bez štěstěny klidu,
zapadlá vromantických ideálech bez citu,
mezi propadajícími ideály zázračného…
Dávno již za závorou meze končícího protestu.
Po pářce
Alkohol v krvi, hlava v prdeli, poblitá kaluž na chodníku. Nalezená sklenice fernetu po včerejší pářce, v ní pár potápníků, to nevadí. Dorovnávám hladinu alkáče ať můžu nějak fungovat a taky nějakou tu ganju ať je čemu se smát. Vyštrachám z kapsy kupodivu nějaký chechtáky, kde se tam vzaly.
Bez názvu
Postupem času zjišťuju, že dny kdy se nic neděje,
dny kdy jen tak sedím a koukám, se začínají rozrůstat.
Beznaděj vhlavě, bolest vduši.
Myšlenky na smrt, na vyvražďované koaly a na zfetovanýho přítele,
Protest
Jako zpopelněný je svět,
slidmi schopnými zabíjet.
Názory viz jsem bílej jsem lepší,
se množí rychlostí blesku.
Letní chvilka
Na skalce vparku seděl člověk,
zahloubaně koukal na lidi kolem
a na stromy, na kterých bylo spousta zeleného listí.
Právě vten okamžik,
Tma
Na prázdný papír,
zavřený spolu se mnou mezi stěnami panelového bytu,
teď snažím se napsat,
to co tak strašně bolí někde hluboko uvnitř mojí duše.
Co jsem?
Co jsem.
Jsem žena.
A když, tak rozpolcená.
Jsem zvíře nebo rostlina.
Demokracie
Nevěřte na lásku,
nevěřte na duše,
nevěřte v nekonečnost myšlenky.
Nevěřte v přátelství
Naděje
Už zapoměli na stromy, na slunce a lásku
a všechno pohltila tma.
Na každém kroku číhají trpaslíci
a země se pomalu přestává točit.
Samota
Rozkvetla černá květinaa světlo zas trochu pohaslo. Démon alkohol znovu maličko povyrostl,opět odumřelo pár mozkových lidožroutů jménem buňky,aby mohly ty další o to víc ohlodávat člověčí svědomí. O to víc se jich, ale snažíš zbavit,o to víc se snažíš nevnímat zkurvenej systém lidské samoty. Do krve se pohádat za své kamarádya stejně se pět minut po hádce cítit tak neunesitelně sama.
Prosba
Pro lásku, bez ní
bijeme se s nepřítelem životem.
Každý strom, každá kytka i malý keřík,
jsou odvrhovány babylonskou potřebou ničit.
Ráno
Vzbudila jsem se ráno vedle tebe,yli jsme nazí a zároveň tak neosobně vzdálení. Sundala jsem ze sebe tvou ruku a začala si po pokoji shánět kusy svého oblečení. Poté jsem si sedla a zapálila retko. Bolest hlavy se mi začala pomalu prořezávat do nového rána.