Ty jsi má paní, ne já Tvůj král
Touha je zdrojem milování
Pozvedni paži a pojď ke mně blíž
Ne já Tvůj král, to Tys mou paní
Což moji lásku nevidíš
...
stávaj se horší věci v žití než že jsi známé dávno neviděl někdy je život téměř k nepřežití a nemůžeš vše co dřív jsi směl někdy je duše přeplněná bolem a kolem nechceš žal svůj rozsévat obloukem obcházíváš kolem všechny a vše co mívals' rád někdy se duše upokojí a slunce opět upoutá tvůj zrak jindy se smutek s žalem spojí zahalíc duši v temný mrak neboj se, život kluše dále nestojí nikdy nekonečný čas hodiny tikají nám stále pomine smutek i žal v nás .
Na památku taťkovi ...
Chtěl bych se vdětství vrátit zpátky
Kdy jako kluk jsem utíkával vrátky
A šťastně, vesele se smál
Když viděl jsem jak jsi se o mě bál
Vetřelec
žiješ v mý duši
dýl než se sluší
dýcháš v mým těle
je ti tam skvěle
Lidové moudrosti jinak ...
1. Ač rád šťourá do hovna se smradem se nesrovná 2. Kdo chce psa bít, hůl si najde i když přátelství tím zajde 3. V nouzi poznáš přítele - s pomocí jde nesměle
Barvy smyslů
průzračnost slov
a krajkoví vět
samet tvých lichotek
do duše vlét
Milování ...
jak je to možné - přehlíd jsem tě
v tom množství slov i autorů
odpustíš luny svitu v nočním světě
a v mezihvězdném prostoru.
Smutek (zdomácnělý?)
Nabídni hostu lože k spaní,
jak doma buď tu, smutku můj,
žiješ pak smutně bez usmání,
v slzavém údolí sám si stůj.
Rekapitulace ...
Co v očích vidím ti
všechno ti dám
jak jsem dnes rád
že tebe znám
Toulavé myšlenky
letící šíp nočního snění
málokdy něco v žití změní
hvězdného třpytu mihotání
hladinu ticha nezahání
Podvečerní nálada
Po troše něhy, spříznění toužím,
smráká se líně, zlehka se soužím,
vidina slunce možná mě láká
ve chvílích šera, když se den smráká.
Pro Hannah ...
Kdybych ti duši moh´,
děvče mé, pohladit,
kdybych moh´ do srdce
naděje trochu vlít,
trocha nostalgie nikoho nezabije
Nezdám se krásko, nezdám příliš,
i když mě vidíš, věz že se mýlíš,
já nejsem tu a ty nejsi tam,
každý z nás bývá někdy dost sám,
Hořkobolné utěšovadlo
Je líp, a bude ještě líp
co na tom, že nás život skříp
zas bude slunečno
ve snách snad bezpečno
Let myšlenek
Tvůj dotyk na těle pálí i chladí
tvá slova rozdíraj duši i hladí
tvá blízkost vzdaluje sny mého mládí
tvůj úsměv zlehka čaj můj sladí
Touha
Vzruší mě myšlenka na to že jsi
na to že žiješ a že jsi to ty
vzruší mě má velká fantazie
každý sen v mém srdci dýchá, žije
Pokušení
Vzpomínky, sny, tajná přání,
touhy - letmá pousmání .
záblesky očí v záři svic,
v objetí tance více chtíc,
Vzpomínky
Vzpomínky bolí, čas neléčí je,
ta bolest v srdci stále žije.
chvilku je menší, neznatelná snad,
jindy se tváří jak nedobytný hrad,
Můj životopis
Narozen žiju a časem zemřu jistě
O tom však budou verše příště
Dneska Vám zlehka budu psát
Jak učil jsem se mít svůj život rád
Čarování se slovíčky...
spletenec slov a veršů a rýmů
je kouzlem světel, barev a stínů
se sluncem splétáme vločky a led
zamrzne úsměv všem na rtech teď
Proč tolik křiku... aneb "Kritika, Amaterismus ..." a "Potřebuje básník kritiku?"
Proč tolik křiku, zloby, zlosti
není jich v životě snad dosti.
Co ještě dodat. Ptám se vás
Kdo z nás má na všechna ta díla čas.
K Lyrykovým žebrákům oklamaných státem
i když máš v duši příchuť blínu
a na jazyku vůni bodláčí
nepropadej nám tolik splínu
země se stále ještě otáčí
momentální indispozice
Vítám tě lásko, vypadáš krásně
leč nenapadaj mě žádný básně
chtěl bych mít radost a štěstí ti dát
dneska však lepší bude jít spát
Jsem (pro Bublinu a anonyma)
Jsem bolest
má i tvá
Jsem pravda
kterou nechceš znát
Indispozice - dispozice - pozice...
Špatně jsem dneska spal
bídně se nasnídal
venku bylo náledí
mailík mi zas nechodí
Zpověď ... ?
*Hřešilas, dítě, hřešilas.
To ale vážně chybilas.
~Hřešila, otče, v mysli moc
teď ale prosím tě o pomoc
Chtěl jsem …
Chtěl jsem ti blahopřát
Chtěl jsem ti květy dát
Chtěl jsem být tobě blíž
Mé srdce pusté je
Jak je to se štěstím…
Máš dneska šťastný den
A chtěl bych jej sdílet s tebou
Splnil se jeden sen
(však mě náhle city zebou)
K Merleho "One Doomed..."
Tohle je vážně supr věc
tohle je téma na pokec .
ta dnešní mládež - už je to fakt
žije jen písíčky a mluví tak.
Na Pokecu sám a sám
Hej halo, jsem tu vážně sám.
A proč tolik "štěstí" mám. . :c(((
Samota tíží, a nic mě nebaví,
to jenom spřízněná duše napraví .
Homo Homini Lupus...
Čet´jsem tvé dílo aspoň . hodněkrát
a vždycky znova
přemýtám jak říci všem - mám vás rád
a hledat slova
Jak zkončil jeden Pokec ...
14:17:19
Už měla by být pryč
tak vezmu můze klíč
k těm veršům co mě nenapadly
Chce se mi usnout ...
Chce se mi usnout - navždy snít
však Bůh mě nechce k sobě vzít
že vůči lidem tady dluhy mám
až zaplatím je - přihlásí se sám
Utápění v Žalu
Zas na mě číhá v koutě smutek v očích špatný skutek
Marně hledám jak bych mu utek necítím ničí dotek
Duše je na smrt nemocná chová se jako ponocná
Přitom je tolik bezmocná – neví jakou to nemoc má
Půlnoční (Bibše)
Půlnoční objetí
novoroční dojetí
myšlenky odletí
neptám se co je ti
Metamorfóza duše
Promarnit den vzpomínkou na tebe
zdá se mi zbytečnou ztrátou
Nevidět hvězdy vzhlížíc na nebe
hledajíc galaxii pátou
Světlo svíce
Osamělý plamen tiché svíce
třepotá se v šeru snění
smutná slza z vosku stékajíce
proplétá sen a s ním bdění
Daimonn Terr : Krucinál! Proč!
Pokorně hlavu roky skláníš
pozvednout hlas se roky bráníš
trpně si neseš ten svůj kříž
bolesti druhých nevidíš
STÍNY
Stíny jsou našich duší odvrácené tváře,
je jich tím víc, čím víc je kolem záře,
utíkaj před námi, však nikdy neopouští nás,
chvílemi mizí, však vždy se vrací zas.
SNY
Vstupují za šera do našich dveří
a blájen je, kdo jim věří.
Jsou to jen touhy a možná přání,
pletou nám hlavu bez ustání.
DUHA
Na nebi rozkvetla paleta krásy
barevná něha objala svět
probleskla potichu skrz kapky spásy
stínila chvíli sluneční květ
HRANICE HŘÍCHU
Hranice první
dozráváš v ženu, své tělo vnadné
schováváš v šatech ač není to snadné
lichotky první už ochutnáváš
Co dál ! /Slávkovi/
Když ubývá sil, a naděje schází.
Když můza ti do snů každou noc vchází
Když zjeví se první trhliny v hrázi,
Když námět za námětem ti stále hází
Svítání
Lesklé bludičky velkoměsta
šedavý opar z komínů měst
za co mě pán bůh, za co trestá
viděl jsem hvězdy v noci kvést
Život jako vystřižený
Prázdná slova
falešné sliby
pohledy zákeřné
a lživé řeči
BIBŠA
Brouzdání časem a dobou
umožňují nemožné v různých setkáních
Ikony pravoslavných světic
byly jistě předlohou tvému tvůrci
GITY
Gratuluji k návratu
a přeji úsměvů více
I když máš smutek na duši
zažehni v podvečer svíce
Buď vítán ...
Buď vítán, kdo v dobrém přicházíš na stránky Písmáka
možná tě i slova má znovu zpět přilákaj
pokud máš v životě radost a nebo i splín
zastav se kdykoli - když svítí slunce či dlouží se stín
Vážně nevím, proč luna bledá...
Vážně nevím, proč luna bledá
milenům v noci spáti nedá
a bílé hvězdy v černé tmě
nedají spáti ani mně.
Pocit osamění
Člověk má pocit osamění,
když cítí, že s ním nikdo není,
kdo by spolu s ním se smál,
společně se strachoval,
Ovínění
Dám si dvě deci Savignonu
myšlenky smutné pustím domů
a vínem dobrým opojen
houpající se cítíc zem
"Drevokocúr" ve spodním prádle
V televizi řeší téma -
v spodním prádle prý je změna:
Trenky nebo slipy mít.
Co je dneska větší hit.
Quo vadis...
Quo vadis, člověče.
Pročpak a kterou cestou.
Že čekáš cos od života,
příjemnost jakousi hezkou.
Poslední rozhodnutí
Stojím a dívám se do propasti
kolem mě už nic není
jen pustota a stín
V nevidomých očích
Kytička pro Bibšu
Ať si tě jiní kamenujou
já budu tě stále číst
ač teď máš duši hodně smutnou
jsi bílý nepopsaný list
Beznaděj III. a IV.
Beznaděj III.
Bezbřehá prázdnota pustoší duši
Ego všech sobců do tebe buší
Zoufalství náhle cele propadáš
Beznaděj II.
Život je prašivý, zlý, taky zákeřný,
lidi v něm sobecký, bez citu, falešný.
Ve světě špína jen, bláto a smog,
v takovém světě je šťasten jen cvok.
Lidi ? LIDI !
Někdo má v životě málo,
. . . i kdyby v bohatství se topil.
Život ? ŽIVOT !
Palcové titulky v novinách hlásí:
Válka v Kosovu zkončila.
Svět se však tváří po pár dnech asi,
jako by nikdy nebyla.
Bývalé lásce
Nebudu ti verše psát
O tom, jak mám tě moc rád
Že jsi má stále milovaná
Jak lituji, že nejsi sama
Život humorista...
"OVOCE ZELENINA"
když vynecháš písmenO E
tak vznikne pitomina
"OVOCE Z LENINA" nelze jíst
Příteli...
Zlobíš se na mě, příteli, proč.
říkáš že není ti milé,
že občas zavolám,
napíšu, ozvu se,
Občas se musí třeba jen snít...
Nejde vždy všechno
tak jak bys chtěl
ne vždy ti všechno
v životě vyjde
Praha, Praha...
A byla to Praha, poetická, stověžatá Praha,
se skalnatými srázy, teras břehy vysokými,
ukrytá v nedbalkách bílých vltavských mlh,
Svůdnice černá s rysy své tváře kamennými,
Tam kde je...
Tam kde je kamení
z písků jsou závěje
kde se nic nemění
umírá naděje
Beznaděj
B akelitové rádio ohlásilo bitvu s časem
E zop dokončil poslední z bajek
Z lověstná pouta samoty popletená loňským hlasem
N etečný mistr vyšitých krajek
Smrt
S muteční fanfáry
. . . hořkost slzí v lících
M lhavé bezpráví
XXX
Dát průchod obavám
těžko co na tom změní
já sbohem nedávám
to není rozloučení
Jak to chodí...
"Dnes jsem lásko celá bílá. "
(žaludek se mi však svírá,
mám já toho pravého,
mám se provdat za něho. )
Dnes jsem tu sám
Včera jsme si tak rozuměli
celý cen jsme byli spolu
o vodu jsme se dělili
jako praví milenci
Bolavá láska
Bolavá láska je na zbláznění
vzpomínat stále dobré není
cítíš se stále hůř a hůř
a stokrát si říkej že jsi muž