Návrat

Dobrý den, dámy, páni,
možná poprosím o smilování.
že jsem vás opustil
na cestách zabloudil

Návraty

Země je kulatá
Obcházím ji
Častokrát a pokaždé
Znovu poprvé

Tak ještě zatanči

Múzy chodí světrem
a zavřenými dveřmi
do taneční sezóny
Vhlavách a srdcích

Cesty jsou dané

Hlasy promítané na stěny
repríza ze včerejška.
Kolikrát opakovaná fráze
jen trochu hlouběji zařezává

Hrany zvoní silněji

Hluboká půlnoctovárny předků spí. Generace blouděnísleduju pod třešní. Město nepulsuje. Tam, kde šlo před pár letyo život,je to stejné,jen naopak.

Vedlejší kolej

Bez lásky, v objetí marnocitusamota konejší. Už nehledámzdalipak ještě jsi tu,už nedoufám v noc včerejší,už neposlouchám moralitu,a jsem zase na koleji. té vedlejší.

La vita e breve

Snímám svou maskuve jméně nenajdeš odpovědiS omluvou píšu si k ní mi to sedí - Pozvat ji na Petrov…touha tam za ruku tě vodíA ve slunciledy tajíPřed půlnocíse z cizinců sítěpomalu stávajídva důvěrnější protipólyNa co se omlouvatživot je krátkej,Tak si pojď hrát….

Už není zítřka

Všechno to zaspat, ZASPAT. Ale ani to se nedaří. U okna číhá závrať, závrať. a strach, ten hlídkuje mi u dveří.

Na čekané

Básnické duety ty jediné nám sluší milenci po řádcíchdvou neposedných duší Vzájemně propletená těla spojená z několika vět touha, co spaluje nás celá proti nám bariéra svět Představy sambu v hlavách tančí a vášně v doušcích polykané lásku do srdcí stejně nedoručí a tak zas bloudím. na čekané.

Země bez otázek

Vzrcadlech prohlížím
víčka bolem sklopená
pohledy dvou tváří
ruce mne drží

Vizita na oddělení srdcí

probuzení zpolospánku
ze syrové samoty
do jiskřivých perel úsměvu
a dech tvé přítomnosti

Nerozhodná křižovatka

Když uléháš
se strachem co noc přinese ti
ta má svatozář
snáší se oknem klouže po tvé pleti

Otáčím se v půli cesty

V růžích se střídá holubice s krví,pro lichý početzůstane jedna stranousama a sám s kyticí něžně uvázanoustojím v deštia stín tvůj jen proplouvá mnoukdyž v tobě čtujak knihou zakázanoupokradmuřasami v očíchtou lampou zastíněnou v ulicíchkde muž už klobouk v pozdrav nesmeká v ulicíchco nevěří už v člověkatam s předstíranou noblesoukvětiny do deště schovávámsotva kdy kapkyje k tvým dveřím donesouotáčím se v půli cestyvracím se "domů".

Než usnu všechno přejde

Věnovals mi verše

Věnovals mi verše
na toaletním papíru
bůh povalený na zem
středobod mýho vesmíru

Jaká je cena rozkoše?

Zbaběle si schovávám
svá zadní vrátka kútěku
kránu nočním milenkám
mávám přidávaje do kroku

V tobě se zamykám

Jsi taková má Paříž,
pro jednou a napořád
tam někde vuličkách
se ještě možná schovávám;

Když noci bolí...

Dýchám ti z očí plnými douškyco dlouho tam chyběloa z rukou od cigaretslíbáváš mlčkyto co z nás nezbylo Nad ránem schovávámoživlé dávné slzyvšechno se vrátiloza tebou zavírámproč, proč tak brzy. asi vím. nebylo by štěstí,co by tak bolelo.

A z nocí nezůstane nic

Možná že z večerakdy hvězdy byly zakrytéa déšť bubnuje do klenutých obloukůnašich snových chrámůmožná že z toho večeranezůstane nic. Jen tvůj dechpřicházející z dálkylehce hladí tvář. Čas neplynea dny jsou životemznáme se spousty leta staré kamenné tvářenám rozumíve světle lucerenmožná že z večeramožná že z nocínezbude nicnejde se dotknouta nejde chtít. Jen cosi v srdci,co se po roce zase probudilo říká mi že životmá smysl pro humorironický stejně jako já.

Omyl na druhou, aneb sundej si ty růžový brejle

Lásko, já vím, že upřímnosti to teď tady nesluší,když zpívám o tvým odchodu,že to byl balzám na duši života jenom krátká epizoda,a jak už to tak bývá,vrána si vždycky k vráně sedájenže tys byla krásná bílá holubicenevinná hračka pro krkavcepro jiné nech si svoji čistou láskupro stejnou krev ty svoje okovynebudu hračka, co ji táhneš na provázkujen zhýralý bohém. co připíjí ti na zdraví .

Básníka nespoutáš

Ve stěnách našich společných vášnízůstala pouze pachuťtvých vzteklých ránmých denních kocovina nočních usmíření. Láska braná z rychlíkunemá nikdy dlouhej životsetkání na noční cestěnemělo šanci na úspěchbásníka nespoutáš.

Úroky z prodlení

Za lásku platí se všeobecně drazelichváři obchází nezvedené anabáze,pak už jen ve smutku sami a zdrceníplatíme životuúroky z prodlení.

Němé barikády

Tam na té ulici té naší bezejmenné dálkyv soukolí poznávánínávštěv před zavřenými dveřmipsala se spousta příběhů. V postelích po měsícivedem už zcela jasné válkynepřítel před branamiuž nezazní to: "Prosím, věř mi. "vojsko se dalo do běhu. zbořit ty němé barikády .

Nechte mě být !!!

A je to jak kdyby někdo otočil vypínačemnebo vyhodil pojistky úsměv zamrzl poslední křečído jakési ztuhlé grimasypomalý sestupdo letargie, nikde nicjen touha nebýtzazdít ty dveře jediná svoboda ze čtyř stěnneslyšet už nicnevidětnejde spát, nejde bdítvšechno to zemřelojedinou vteřinouutíkat. kam. nikde se neschovám. už se moc dobře znám .

Jedna malá láska

Svěkem přichází moudrost a uklidnění, kdesi vpozadí mysli plují vzdálené obrazy vážených předků, starců a stařen, omletých časem života, starců svyschlou kůží, ale průzračně ostrýma očima, pohledem zkušeností.
Milan sedí na osamocené lavičce podzimního parku, vzimou modrých prstech mu svítí zbytek zapálené cigarety a on kouká na posledních pár listů ve větvích stromů…posledních pár listů. Znavených, ale přesto bojujících o poslední chvilky života, než i je čas vezme do náručí a snese do závějí jejich bratrů…společně vytvoří pokrývku zemi a budou tlít a hnít. Bez fanfár, bez zbytečných slz.

Riziková návštěva

Na stěnáchv hale kde kabátmi odkládáš visí obrazyarchetypů světave kterém přebýváš. Kyneš mi rukouať jdu dálhodiny bijou o stošest bijou na poplach - něco je špatně. Když tě objímámhodiny bijou. ale ve mně.

Ještě jedno malé déja vu

Když jinak nedáš tak dnes naposled. pojď za mnou nahorudáme si repetetanec mezi nedopitým sklemv dýmu zvětralých piv i hlavspících a snících slalom mezi popelníkyJeště si k tomu zatleskášz laciných očních stínůpot dělá ti ze tváře malířský plátno abstraktních umělců. Ještě si zatleskámesmějem se nočním nechápavcůma kalhoty mi rozepínášv přecpaným autobuse. Ještě jednou pro dnes ještě jednou repeteještě jeden restart.

Stereotyp ?

Oč dnes jsi mi tu, zcela nahá,k dispozici vícekrát,o tolik jemnocitudnes má drahá budu tě dnes okrádat. Dnes. Jen dnes. Dnes a denně.

Jen se ti něco zdálo...

Pro vášeň našeho tances niterným ohněm bez možnosti uhašení objímámsvou milenku v syrovém pomateníblouzníma z lásky z šepotu vzývám křik:Táhni ty děvko nevěrná. Ubohá couro za poslední drobný. Nehty ti zarývám do stehenpláču a prosím:ještě mě hlaď.

Rebelové čtvrtých cenových

Nenarozená slova poskládaná v pořadnících cenzorů a promlčenápro jednou protékají kolembez autorůti jen váhavě postávajíčekají ve frontěna patřičná povolenírazítka formuláře lhostejnost. v tvém těle rozháraná čelem ke zdiintimně se poznávají rebelové čtvrtých cenovýchpro jednoua pak už napořádvyschlo nám v ústecha nebylo co říct.

Hra prázdných úsměvů

Odcházenívlastních dřívějšků bolídoteky pálíztěžkne každé pohlazeníbez ránanic nezahřejeslunce si nekoupíšse skloněnou hlavouse ti dneska přiznámže v pramenechtvých rozpuštěných vlasůuž dávno neusínámv zavřených očíchpokradmu opouštímhru prázdných úsměvů.

Panny se barví rudě

V roztěkaných křídlechze stáda vypuzenéhočerného cherubínačtu touhu stát se člověkem;vybít si svou zlostpo nocích lákat na láskuvášní skrýt to "cosi" nechtěného. Plíživý stracha ze svědomí kocovinavzít černou barvua nakydat ji na bělost. Panny se barví rudě - po nocích padlej anděl křičí:"a ty, můj Bože, seru ti na milost" .

Tak pojď ke mně, mrcho malá...

Na tekutých píscíchtančíš mi soumrakprostopášně, bez ostychu. Vracím ti stejnou mincí; sázky jsou vysoké. Ve tvých vzlykajících dutináchrozpouštím zbytky strachuze smrti, jíž jsi mi prorokem. Otrháme lásku do nahav zakázaných zahradách,zakalíme studnya už nebudeme pít.

Velmi špatná strategie !

V osiřelé historiive dlaních odevzdanýchnabízíš mico NIKDY nebylo. A v zašlých plakátechčerného výlepuještě možná rozluštímeco kdysi nás rozbilo. Nejsme už sbírkoutěch mladých tvrdých hlav,životy nečtou se užjak dekadentní poezie. Ve větru tančícíchuschlých stébel travstát rovně a neuhnout.

Zařaďte se do stáda mladý pane

Tři měsícena uzavřeném oddělenílobotomie mozkua posledních pokusů vzpouryještě si naposled zakřičíma zítraZítra mne ocejchují .

Konečně...

Konečně zase rýmujuse smrtí malý čtyřveršíhotovej obraz rámujutvou láskou dávno včerejšíKonečně to nejsem jákdo koho marně konejšíjsem svá poslední vteřinaostatní - to už je vedlejší.

A všechny krásky hynou

Roztrhán a rozdándo rukou nataženýchžebrajících v davuřezníci bez skrupulía s věčným úsměvemzezadu stínaj hlavu. Zarostlí plevelemležíme přejetí historiíještě nenarozenou -čekání na zbytkyz luxusních restaurací. a všechny kráskymi před očima hynoutak jako já popravenyvteřinu za vteřinou.

Aniž bych stačil naučit se stydět...

Od nikud do nikamovečky spásající pohozené snyspřádající sítě a v oknech dokořánrozžehnuté tváře oslepí větrolamy a němí zemřouaniž by stačili říct. aniž by stačilinaučit se stydětv kouzelných světlech očí.

Splynutí

nezabíjíme čas zabíjíme sebe. a ten tikot v nás promění se v nebe lehnem si do prachu a budem splynutí.

Bílá velryba

po ránu
vtom šedém městském oparu
hledám pozůstatky něžných barbarů
už si však nevzpomenu

Doživotní cela

Nedoběhnutých zítřků už je na tucetzanikám dřív než bych někdy žils odporem utíkáš vnitřnosti vyzvracetna rtech schne pachuť vášnivých chvil Nitrožilní kofeinová transfuzeseparace světů pod atmosférou kůžena popel pálíš moje iluzedo světla vcházíš jenom v negližéV nahotě beze slov do nicot zasklenínaposled pijeme láskybol z tělaráno zas za sluncem vyjdeme vzkříšenímrtví už navždycky. tak jaks to chtělaa ze vzdušných zámků zbyla nám. jen doživotní cela .

Při bouřce naposled

Protancovat v dešti svoji touhu, vášnivým tangem nevadí že ne v Paříži v orgasmu vypít číši louhu pomilovat se umučení na kříži v ranách posolených cítit něhu bičem dopisy psát ti po kůži znavení spát až na druhém břehu - na tom, kde nikoho nic netíží.

Víš jak se chovaj' psi zahnaní do kouta?

Víš jak se chovaj' psi zahnaní do kouta. schoulení bezdomovciv peřinách cigaret a jablečnýho vínabrečíme vnitřnosti a kurva světšeptá do krabic z betonu:"psi kteří štěkaj nekoušou"Idiot. plete si čokla s hyenou.

V baru život

Masáž srdcenádech výdech v daném poměru"barmane, to je můj koktejl pro život. "Pomalá revolucehlava co motá se po směruhodinových ručiček"barmane, ještě jeden. Dneska mi přijde vhod.

POZOR! Žíravá!

Jsi pro mne nebezpečnou látkouk rozpouštění srdcese žlutou značkou: POZOR. žíravá. Jsi moje malákubánská revoluce. A já nemůžu doprava.

Opít se...

Opít sekaždý na opačné straně stoluopít sedo němoty - zapomenoutrozplynout sev tom k nesnesení boluopít sekaždý na opačné straněživota našich protipólů.

Natírám...

Oprýskanou barvu smyje ze rtů lež nevyřčených slov.

Už žádné provazy

Už žádné provazy. však k čemu taky. Nahý si počkám a počkám do zimy na tažné ptáky odnesou duši mou promění v mraky z krve mi zůstanou zamrzlé řeky.

Zakázané ovoce chutná nejlíp...

Jó chlapče, ty už nemiluj,vždyť víš jak to dopadá,pro tebe zavřenomá rajská zahrada. Hadům už nevěříša ženským stejně takvždyť jsou to svině . Však po noci propitézase se probudíšněkteré v klíně.

Nikdy nenarozené slzy

V kostech zapsaná včerejší pijatikahrbí mě téměř k zemi,v očích mi žhne nenávist fanatikaa v srdci chladno je miOdpustky za ránaz nocí se neutíká cizími ložnicemi,kniha je dopsána -v závěti pro básníkabrodím se závějemi nenarozených slz.

Elisa

Jsi moje horká medovina,s chutí tě za nocí popíjímjsi horká, pálíš jak nejtěžší má vinaa když se ráno probudímzas obejme mě kocovina.

Až mi má láska začne říkat "pane"

Můj svíravý strach, co se potom staneaž mi má nová láskazačne říkat "pane"mění se ve vášnivém šepotu(jako vždy) v milosrdnou jistotu,že s nocí odejde i každé dalšíspolečně možné zítra .

Běh na dlouhou trať

V těch několika prvních metrech jsme k sobě dokonceběželi oba dva zvyklí lámat rekordy na krátkých tratích. Jenomže, lásko, tohle je běh na dlouhou trať a my (už zase sami) bez dechu běžíme na opačné strany a ještě pár kroků se slyšíme v zádech.

Ještě si pro nás ...

Ještě si pro náskdesi v koutkunechávám místoposledního odpočinkusnad kdybys náhodouzas někdy zabloudilav našich dušíchzase na začáteka v chladných stěnáchpod drobnohledembronzové soškyzase tě ucítímrozehřátou. Ještě si pro náspro kousek nadějeschovávám střípky těch několika málokrásných vzpomínekdonekonečna opakujuminulé kapitoly - jsi jako vzácná knihakterou mi dovolíčíst jednou za měsíca mezitímdopisuješ další stránky.

Říkalo se mu Gascoigne

Říkalo se mu Gascoigne -možná že podle účesusnad ale pro lásku k fotbalua ještě větší lásku ke chlastuučil mě otevírat lahváče zubama, nadávat na svět, autority,plivat na zem kouřit startkya ženskejch si nevšímat. Říkalo se mu Gascoigne,ale on už to měl sečtenýa mě tenkrát začla zajímatmnohem víc než orosená dvanáctkaHanička z baru na růžkuByla to tenkrátláska na celej život. alespoň do konce léta.

Nevěřím řečem novodobých věrozvěstů

Nevěřím řečem novodobých věrozvěstůostatně půlnoc už je za chvílitak podej mi ruku, pojď a nestůjtu jen tak v noční košili . Vydýchám zimu ze tvých zkřehlých prstůsvé vlastní teplo už jsme propilitak podej mi ruku, neprotestujvšak víš co jsme si slíbili. V dobrém i ve zlémvždycky spolu . (Ráno marně hledám důvod,proč my dva se propadámeneustále někam dolů .

V duchu si Tě........

V duchu si Tě poslepujukvalitním lepidlem vteřinovýmnejistě tebou vykračujuodnikud nikam - vážně nevímV duchu si Tě domalujuna tělo fixem nejlíp lihovýmpřed cílem vždycky zpomaluju. dnes ti to zase nepovím .

Veřejně přístupná pokladnice

Má vůle končí na hranici(až k ní jsem svrchovaným králem)a tam s pokorou poklekám. Tvůj klín je pro mne pokladnicí(v něm je mé jmění, vystačím s málem)má to však malý háček;pokladníkem nejsem sám.

V mezipatrech

Když k ránu vstávášzuboženě jako po flámuvšechno se dějeve zpomalených záběrechz béčkovýho filmua na jazyk se pletejen pár ne moc slušných slovslunce ti nedokážeúsměv vloudit do tvářepro ten den nevidíšneslyšíša lidi co tě(možná)kdysi milovaliproplouvají tišekamsi za dveřeod kterých nemáš klíčcelý to ránoproklínášvíc než sám sebea v mezipatrecho tebe hrajou kartycinknutý od chvílekdy ses narodilv těch chvílích miluješ milosrdný lžiže zítra bude líp.

Zaslepenci

Navzdory semaforům v křižovatkáchzaslepenci hrajem ruskou ruletu. Ztrácím se ve tvých ladných křivkácha k ránu nachystám ti odvetu. Nemyslím na lásku, a zítřek nenía v boji o rozkoš, každý sámjsme ve svém koutě schoulenía zaslepení.

Rána bohémova

Milenek do tuctu, piv třeba dvacet, prodat se za úctu a k ránu zvracet nad sebou samotným, nad krutým životem a rada pro příště; nemyslet kokotem .

Jako kočka s myší

Hraješ si se mnou, jako to kočky dělávají s myší (povětšinou). Mlčky mne minou, ti co už nedoufají a co už neprominou. čeká mne ještě dlouhá cesta - cesta do zimy .

Za zdí

Za zdí, rozervanou nářkem tvého šepotání jak modlitba k bohu který neslyší,za zdí skládáš mozaiku dávno rozbitých hrníčků poslední dozvuky snídaně ovoněné touhou promilované noci,za zdí kam cizí oči nevidí, slzy se tříští o včerejšky - a ty zamykáš dveře na dva západy. Co kdyby se chtěl ještě někdy vrátit.

V prstýncích z cigaret

V prstýncích z cigaret společnost nepřečtených básníků,filozofů, opilcůschovává to moje vzduchoprázdno. Zbaběle paběrkuju,držím balanc na vratkých snechpro dnešek jenom s malou opicía směšnej výkřik: "kurva svět . "zapadl do pěnya rozpustil se v další sklenici. Vlastně je jednokde dnes k ránu složím hlavustejně se k ní po ránunebudu znát.

Když prší...

Kdysi jsme byli jedno tělo a naše duše tančily za nocí tak blízko, občas se už už dotýkaly. V šepotu nevyřčených přání zapadly stezky prachem a když už se potkáme dnes jen tak z nostalgie. (Možná že ze soucitu. ) a naše těla se jen tak letmo dotýkají.

Marná lásky snaha...

Hladovej pes zahnanej do koutačekám kdy najdu slabý místoposlední příležitost k útěkuproti mě v němých barikádáchzrádci i moje vlastní zbraně. Divadelní maska pomalu se rozpadáuž nezbývá mi žádná dobrá kartajenom vrčím ale je to bez zubůa zdi mi šeptaj. to je láska . Jenom to ne, přinese mi záhubu.

Bůh si vzal volno

Vteřiny potrestané za svůj spěchv ozvěně křičí po všech zdech. Bojujem za včerejšektváříc se odhodlaněBojujem útěkema písek z protečené dlaně,píše své křivé obvinění. Čekáme na ortelbez soudců, bez svědků,ani obhajoba není. Modlit se.

Za chvíli...

Za chvíli odcházím do peřinza chvíli v krocích do neznámaza chvíli mávnou rybí oči zelenouza chvíli tunelem proletím za tvým snemza chvíli noc je dnemza chvíli lehneme popelemjenom tak pro zahřátí.

Dnes v noci

Dvě věže studeného kamenea vzpoura králů - prchají poddaní já z tvého pramenehltám jak ze svatého gráludozvuky posledního dneslepých kajícníků. Černobílý světvrací nám do očíbodce vykřičníkůdnes v noci není obráncůdnes v noci není útočníkůdnes v nocispoutaná zběsilostnašla cestu ven.

A zhaslo světlo

a zhaslo světlo, nebe je bez konce odejdem za sluncem a zhaslo světlo už i tam kde to znám a zhaslo světlo slepci bez holí kde nic nebolí zhaslo světlo. teď i tma jsem nic s holýma rukama.

Lehnu si zase do kolejí

S lahví absintu lehnu si zase do kolejí a nechám se uspat letním dnem jak se znám, zase to přežiju - po sté jsem zemřel před týdnem. Bolehlav, můj starý kamarád zůstane se mnou a prázdným sklem budu házet prasátka na svět okolo a možná že po další láhvi lehnu si na koleje, kde ještě jezdí vlaky. Pro 15 minut slávy pro pár řádek do novin teď ale ještě miluju bolestivou lásku kocovin.

Pocta Něžným barbarům

Můj drahý Boudníkua všichni něžní barbařizase Vám dneska složím holdkdyž s dostatečným rozběhempokusím se proniknout zdízatím to nikdy nevyšlopotom se otřepudám si cigároloknu si rumua dneska bude denkdy neplatí nica možná se stane všechno .

Pro jednou neutíkat

Letošní jarouž poztrácelo kouzlo láskyna první pohled. A dny nám zevšednícítím že utíkámvždyť dobře vímjak bude to bolet. Není to poprvéměl bych si zvykat. Chudáčku, srabe .

Cítím tě v zádech

Dnes nebudeme bloudit světemdnes nepůjdeme vůbec nikam . pro tebe se před zrcadlemze své kůže hadí svlíkám. Tak se jen koukeja neříkej už nic . cítím tě v zádech a nevím,jestli by čepel noženebyla milosrdnější.

Rozkročené včerejšky

Rozkročené včerejškysmějou se marným pokusůmvstát a podkopnout jim nohy;ty majestátní totemy nevyhnutelného zániku. Byli jsme - a stále budeme mladí,ale za chvíliže urážíme vlastní bohykopat se budem navzájemhrdost a vzdor. to už jsme kdesi ztratili.

Tak už ta svoboda dopadá...

Ozvěny Podzemníkůstovky poztrácených cestzvednuté palce k oblozepro cestu za svobodou,hlavně ven z klece . Rebelové bez příčinyve hře bez pravidela bez vítězůcesty bez konce. To všechno mi promítášv letním kině bez diváků. protože není o co státA z prosouložených nocíjenom tak ze cvikuzůstane pachuť na rtechpachuť co nejde smýt.

Láska je fena

Zas před tebou padám na kolena,lásko (ty kurvo), bože, jaká ty seš fena . Se srdcem rozetnutým na dva kusyuž rezignuju na pokusycítit tě lásko ve svým těle,k čemu to. lhostejnost hlásí se mijako vždy za přítele.

Ledová královno, spi dál

Zima si vybrala podivnou sezónua jaro probouzíživočišné touhy. tak proč teď oživitledovou královnuproč ji vracet do hry. Má ledová paní(se vší úctou)zůstaňte ve své hrobce. Nikdo Vás nevolaltak spěte dál,já radši mám slunce .

zavři oči...

Zavři oči to tě nezabije obejmi mě jsem tvá fantazie jsem hudba kterou neslyšíš pokud na ni nevěříš.

Podivná hostina

Pro vášnivou salsuposlední políbení štírazpřetrhám mosty se světem. Vpovzdálí čekámna písek proteklejmezi prsty,dívám se na konecněkolika posledních letjako sup na kořist. Čekám na poslednízáchvěv:mám chuť na maso . A výčitkyjdou pro tentokrát stranou.

Nazdařbůh krmená naděje

Pojďme si spolu zahrát další partiijá a ty má lásko, na protější straněa naděje nazdařbůh snad z nudy jsme živilijsou dávno v prachu. miláčku, serem na ně.

Počkám si

Zima se pro letos schovalajako vždy do měosamocenej balvanodkopnutej z cestypočkám siaž mě zas někdopoleje horkou vodou.

Začátek zimy

Odpusť mi lásko slepotu mých očí,odpusť mi lásko ten můj chlad,odpusť mi, musím pryč, vždyť mě ničíš . Odpusť mi, dnes tě nebudu mít rádMůj milý, i tvé lži už mlčí,už nemusíš nic zastírat . Ani barva krve nepřesvědčí - v tvém srdci končí listopad.

A je po básních

A je po básníchmúza mne opustilazhýralého nevěrníkanechala mě tu napospasmé nové milencea dobře jí takzase jsem se zamilovala za múzou přilezu po kolenouaž mě to přejde a nebo jijó milej chlapče, život je takovej. nemůžeš chtít obojí.

Hoď kamenem, kdož jsi bez viny

Odcházím beze slova dveřmi na klíč zavřenými a ráno že moudřejší je večera neplatí pro mne, pro dnes, pro zítra. Neplatí pro nikdy . Po kolikáté už mne voláš - jen u tebe jsem mezi svými. K čemu je láska, štěstí, pokora .

Tanec atomových dikobrazů

Jen pár hloupých letkdy svět chutnal trochu šťavnatějinebál se malovatsvé tanky na růžovo. Stačilo málouž zase zveme k tancipodivné ostny raketa všechno začne nanovo. .

Neuvadám ...

Má milá společnicezkuste to o dům dál, prosím. Jaro na lithiu nevykvete(natožpak na několika promile)Možná pár mincí žebrákům s díky vracíma ze střepů u kapsy košilemozaiku příběhupomalu skládám. Mozaiku. Příběhu.

Nečekaný host

Pro úctu k vznešenému klavírua pro tu dámu v klávesáchpro madonu z novodobých oltářůpro včera a snad už nikdy dost . Snad dnes ochutnat tvého vínav katedrále konzumního protipólu,utíkat tam kde se neusínámilovat se jenom pro radost. pro dnešek žít, pro dnešek spolu -já vím. jsem jenom nečekaný host.

Přejde to SAMO

Díváš se na mětentokrát bez pláčesnad že to znáš:už to tu bylo tolikrát. Nešpiň si ruces tím malým flákačemdnes nejsem nica kdesi v koutětvářím se lhostejně. Čekám že to přejdeSAMOa bez práce . Naděje umírá posledníale nikdo jinýuž dnes kolem nezůstal.

Nevešel jsem se do kolonek

Za paravánem kopřivv zapomenutém koutkuBílého potokana Adama a na Evurýžovali jsme prsty u nohouto jemné písčité zlatoa těla lovila ze sluncetrochu těch vášnivých,horkých doteků. V objetí čekali jsme na přílivkterý nikdy nemohl přijít. V čase se místa lidé mění. dnes objednáváš malibuna luxusních plážích -že už tam nejsem, není div.

Kavárna pouličních lamp

Posezení nočních motýlův kavárně pouličních lampse dnes nekoná. Ne že by došla káva, jen. dnes v noci radějiuléhám ti do klína.

Vězněm i bachařem

Vzkaz zněl: jenom na chvilinku
v sedm U Jakuba na zadní lavici
přímo naproti oltáři.
Nebe ten den mělo zřejmě se mnou

Made by alchymie

Mít zase žulu místo panelu v chladivých vitrážích
zamčít navždy smůlu vrátit se s časem tam, kde ještě žije fantazie a v noci vzhlížet ke hvězdám s likérem lásky made by alchymie.

Propuštěné hráze

Jen pár tónů posmutnělýho klavíru propustilo hráze z mé přeplněné databáze bolesti ze tvé ztráty prchám pryč zavřenými vraty na slané řece vlastních hříchů běžím pryč, co nejdál k tichu a moje prsty brouzdají v černobílých klávesách.

Už jen tak ze setrvačnosti?

Plaveme světem,
náhodně seskládaná kompozice
ze zbytků života
jak na dně studny rozsypané mince

Bez zpovědi

Z mlhy na mě šáhlakostelní věž Hostýna. Kolem je mlíkomých bezdůvodných splínů -včera před probuzením nocibylas snad ještě nevinnáa teď tě vedu ke zpovědia sám sebe pro svou vinupro lásku z rychlíkupro lásku beze jmenpro vůni tvýho klínuzastavím u dveří -snad pro jednouse bez zpovědi obejdem.

Onanie

Zas sladkobolně usínáms rukou na druhé polovině postelepředstava, že tu nejsem sámprobouzí se jen pomalu a nesměleV to že se vrátíš snad už ani nedoufámje to jen moje malá utopiena trůn lásky pod peřinou usedámmá odumřelá královnodnes v noci nahradí tě onanie

Až dojedem do třetí stanice

Zítra sednu si na vlak který jsem si za ty týdny už vyhlédl bude stejně nostalgický jako vždy kopretiny zavoní mi naposled zítra, okusím svobodu. Až dojedem do třetí stanice vystoupím a zajdu si na sklenku nějakého laciného moku promnu si oči a začnu číst v knihách na které jsem nikdy neměl čas.

Bloudění

Obloha zčernala
dnes hvězdy necítím
na těle
zkroucení hadi

Virtuální galerie

Malý děti
maj vobrazech tváře
vrásčitý strhaný starý
duše sotva narozený

Milenci v tekutém stavu

Tajní milenci
třou se o sebe
přes stěny skel
Zlatá těla

Příliv rozsypaných slov

Hlasy tu plavou vzduchem
náhodná kompozice
nohy jsou zamčené
vdlážděné podlaze

SATANAS TE TRAHAM IN AMOREM MEI

Měsíc je bílej
jako stěna jako já
vtom odraženým světle
květy jsou vzimě zavřený

Deziluze

Kola
jsou dřevěný
a bolavý
vočích

Leknín

Hledám svůj leknín ve svým srdci
odumřel a nechal mě tu samotnýho
Chtěl jsem jen jít světem vokvětních lístcích
Ale jak,

Němej svědek

Trochu teplý víno barvy krve
a dvě těla rozpálený nejen sluncem
horečkou vzájemný nemoci
hlava je daleko teď myslíme

Takhle nějak vypadá smrt

Po těch neskutečně dlouhých nocíchticha uprostřed křičícího světazněl ten hlas tiše, tišeji než dřív. Takhle nějakvypadá smrt napadá měSlovajsou obalemco prodává na trhu myšlenek. Koupil jsem od tebejenom vzduch. Takhle nějakvypadá smrt napadá mě.

Klopýtám dál

Jak po pozvracené cestě od hospody vracím se zpátky do toho, co bylo než jsem došla tam, kde jsem teď a je mi z toho divně nechci se už vrátit, ale musím, ještě aspoň jednou abych pak mohla zkusit, jestli z toho místa nevede cesta. JINAM najednou zjišťuješ žes tudy nikdy ani neprošla jen bazar na rohu trochu ti něco připomíná a vevnitř tě nenapadne cos všechno zastavila jen tlukot srdce než se zeptáš jestli se nevracíš tak trochu pozdě radši se neptám bojím se, na co bych přišla lidi se mění, mění se místa a já nejsem si jistá jestli vrátit se dá tam, kde člověk nikdy nebyl. možná proto klopýtám dál slepá, po kamení, dávno ne čistá.

Odchody a návraty

všechno něco stojí a tak, abych se mohla vrátit musím nejdřív odejít a pak, až ublížím zkusím rány zacelit a vodou života svlažím tvoje rty rozpukané marnou touhou po návratech které jsou jak rány biče krátké, ale bolestné. a po tvém odchodu zůstanou jen osamělé dveře zívající kamsi do prázdna a tajemství pokoutně odkrývané klíčovou dírkou vyjde ven bez obojku kterým jej věznila utečem od sebe co nejdál co nejdál k sobě hluboké rány krvácí nikdy ne tolik aby člověk vykrvácel.

Zabalená kráska

zabalená kráska v kouzlu pokryteckých úsměvů do kolika slov se vleze ta troska co zůstala nám z dětských snů nasrat na život a jít zas o dům dál flaška je prázdná a tam kdesi na dně se válím já jako vždycky ve sračkách
ty ve sračkách já na vážkách a tak si to pěkně žijem sedím a píšu ty piješ až do dna, jak jinak míň to nejde, pořád máš slinu a já jen přemýšlím na koho hodit svou vinu
tak jako včera tak jako jindy sundej svý šaty, všechny ty křivdy pravdy i lži, viny i rány všechny je spálím ve svým šílenství možná že to tak chci být kurva nad kurvama a bojím se že někdo někdy řekne že mě má rád radši zas pak řeknu věty kterých bych měl litovat
na popel spálit všechny svý viny nemá to smysl napáchám jiný i křivdy a lži i rány vždyť za všechno můžem si vždycky jen sami

Jak moc tě chci

Vteřiny marně bodaly do kalného proudu řeky pod našima nohama
Slyšel jsem zdálky svoje vlastní cizí slova(tak jako ten čas) utopené v utajených lžích
A snad nebylo poznat jak moc tě chci slzy mi utekly až někdy k ránu.
Zabalil jsem je do peřin dýmu z cigaret a vůně laciného vína. Další noc půjdem lhát každý sám každý jinam.

Boží mlýny melou pomalu

Boží mlýny melou prý pomalu ale dá se jim věřit.
A ty milý příteli, bojíš se jich. Měl bys .
Možná že po tom všem se tam zase potkáme a budem oba v jednom pytli rozemletých hříšníků.

Tak řekni mi lásko

Jedna zádumčivá chvilka vnočním tichu,
stala se krkavčí matkou všem mým hříchům.
Výměna za rozkoš a její souřadnice,
dávám ti sbohem, milá zpovědnice.

Domácí úkol

Domácí úkol na dnešní noc:
najít lék na lásku, nenávist, bezmocnost .
Milenka má nade mnou se sklání,
útlý krk svírám jí svou dlaní.

Zhasněte světla !

Zhasněte světla . třebas pak uvidískrze okenicevlastních pomíjivých chtíčůZhasněte světla . možná se probudía do tmy do ulicezas zazní bojovné hřmění klíčů.

Když obři pláčou

Na modré osnověpodmořských melodiísólo pro klavírvyprodává sál. Svět se zmenšujev čase se neukryjía čekat že přijde mír. (to bys mě rozesmál)Když obři pláčounemůžou sklonit hlavu. Vraždíme krásu.

Popelka

Poslední oříšekschováváš v dlanis nadějí pro zítřekna plese bez pozváníztratíš svůj střevíček - ale princ. Dnes není k mání. Radši se baví s nevěstkami.

Za dveřmi

V předsíni marnotratných společníkůzouvám si boty, kabát schovám do šatníku. Procházím galerií dávno mrtvých tváří,je tam i moje - vlastně to nezaráží. Vím,co mne čeká za dveřmi.

Dopisy umíraj

Zas jeden dopis na otrhaným papíruzmačkanej utopil se v odpadkovým košiobálka toužila po adrese, po známce, po brašně pošťákatěšila se, u koho skončí ve schránce. Jak byla naivní . Copak neví, že TOBĚ nikdy žádnej dopis nepošlu. Skončil jsem a skončím vždycky na prvních třech řádcích.

Továrna na život

Slasti pozemskýho životase pro mě poněkud zúžily začínám věřitvreinkarnaci vboha ve všechnoco může přijít po setkánístou divnou paníco si říká smrt a tak bych (za pár let)mohl dosáhnout osvícenía ještě budu zdravejjak rybachcíplá vodpadní stocemonopolní továrny na život.

Zase se červenám

Mluví jen ke mně střechy domů
mlčí i jinak promlouvají
vkřídlech zamčených ve větvích stromů
všechny mé myšlenky co vnic už nedoufají

Bůh nepřišel

Sedíme vzáclonách kouře ve špinavým pajzlu,
dvě unavený hlavy těžkejch rán
spivem co utrousilo první slzu
a kapky krve stíkaj zbolestivejch ran.

Zašel jsem do Špalku na kafe

Po krátkém dešti, pláči velkoměstských ran, vpluli do ulic zástupy igelitových tašek. Některé volně lehké a svobodné milované větrem. některé v okovech uzamčených rukou. Ty tašky byly plné stejně tak plné jako bylo prázdno tam kdesi nad nimi.

Modlitby nepomáhaj

Po noci ve vlasech z popelasny hoří. Přesně jaks nechtěla. Krví už se dnes neupíšem,zkouším,zdalipak ještě žijem,čekáním na chladné sluncesny nevzbudíš -modlitby nepomáhaj.

Trháš mne natřikrát

Trháš mne natřikrát. "jen klekni, pros, co bys rád. " Zlomený nastokrát: "Po střepech bos; tancovat. S tebou, jsi li můj kat vteřinou před smrtí cítit a milovatještě jednounaposledy.

Válka srdcí

Beru si ze tvých rtůzpět slova co jsou máa ve snech v soudní sínidvě duše - ticho, tma. V hledání pravdy(vlastních pokladů)ženem se do pastibojujem - - za zraduBereš mi z vlastních rtůzpět slova kradenáa všichni jsme tím vinnijen duše, duše bez jménanahá těla na nich první vráskynebojují, vždyť není pročnení zbraň silnější -než lásky.

Kdo koho vlastně zval

V srdci vichřice náhodně potkávám dlaň stejně otevřenou. Zkřehlými prsty ptám se: "zveš mě dál". déšť kolem nás tančí v extázi "Zajdeme na svařák. znám jedno místo.

Z vlaku se špatně vyskakuje

„Proč tolik chlastáš, probůh.
Proč se tak ničíš.
Změníš to, vím to, ještě je naděje…“
Uběhl měsíc…

Zastavilas mě v půli věty

Zastavilas mě v půli věty že TAKHLE se to nedělá . Z lásky nám zbyly jen dva světy a pláč smutnýho anděla ve větru nikdo neslyší. Tak oba mlčíme - to ticho nám nesluší. .

Krok do tmy

Ve tkaných nápisech z tvých zlatých nití objímám obrazy(nikdy nenamalované) s posmutnělým úsměvem se nechci ohlédnout - na naše okřídlené společníky přestávám věřit a udělám další krok dolů do tmy.

Nevěřím že svět je zlej

Rozverná špína za nehtydrásá ti vrásky do tváří,prolhané fráze bez soucitusotvakdy ještě uráží. Smějem se do očíNA VZÁ JEM a se zvrácenou kurážírezavé dýky v zádech - ale pořád ještě nevěřímže svět je zlej.

Všechno smaž !

Zubama vpíjíš se mi do ramene nehty hluboko do zad zatínáš; lásku - tu ale takhle nedoženem ale možná to tak nevnímáš. až tahle noc pak skončí, jen tiše prosím: VŠECHNO SMAŽ .

Přesně v nula hodin

Vím že to bylo přesně v nula hodin čekal jsem už notnou dávku (pro jednou) vyměřeného času jako loni život odplul do ticha ohluchl jsem oslepl ve tváři jen lehký dech závoje času otřel se o mne ve svých zakřivených spirálách kdy není včera není dnes slyšel jsem tichý smích. a najednou svítá.

Cíl

nástrahy života poznávám po krůčcích hlavně však jemně jeho cíl přesto mám(vím o něm dávno) je schován v JE DI NÉ ženě .

Provokace

Mým druhým jménem že prý jsou provokace Dnes v noci vidím sám sebe v hloubce tvých očírozehraná ruská ruleta dívčí rozhárané duše rozehrála svoji ironii a jako vždycky si ustřelím hlavu.

Nepatřím nikomu

S posledním úderemzvonu hrana zvoní komu . před branami domu ještě se otáčím sám a patří mi to už neutíkám nepatřím. nepatřím nikam .

Mezi řádky

V nejistém pohledu tvých poněkud zamžených očí snažíš se číst mezi řádky dnes se nebojím a tak mlčíme v pohledech. tvůj pláče, můj je lhostejný se štítem ze dna sklenice.

Hrátky s ohněm

Ne madam, nebudu vám líbat ruce neskloním zrak, když vejdu do světnice kouzelná nahota v přítmí mrtvé svíce plamen se přejmenoval na rumělce cítím váš oheň a ve mně hoří více ještě pro dnes, buďme jednotělo, duše, srdce.

Jednou se budeš umět smát...doufám

Kousky štěstí se v mihnutí tvého úsměvu po zadumané tváři mění ve sněhové vločky a tma alespoň pro jednou trochu svítí snad i hřeje Milenci beze jmen ve vlastních smutcích v utajených setkáních po nocích na rohu pod tou starou lucernou snaží se odejít z městečka bez naděje čekám pomaličku sbírám ty malé okamžiky kdy se dokážeš i smát hřeje to u srdce.

Což takhle ještě jeden polibek?

Sžíráš mnedo morku kostí od počátku krev je prach čas postrádá důstojnost a jako já vkrádá se zadním vchodem do tvých myšlenek už nejsem přesto však což takhle ještě jeden polibek.

Zase tě žádám o ruku

Něco mezi deštěm a milosrdným sněžením snáší se do havraních vlasů do těch co tolik miluju jako už tolikrát vystřídáme mlhu večera za modrý nevědomí zakouřených stěn bezejmennýho lokálu a se skleněnýma očima zase tě žádám o ruku tentokrát nepláče obloha ale jen my dva ztracení ve slepých uličkách.

Náměstí (ne)svobody

Pustina zkažená prázdná chladná jak zdechlá ryba v bahně břehu nedýchá zakrytá mlhou smogem pláčem velkoměsta s nemocným srdcem a náměstí s cestami k (ne)svobodě vedoucí od nikud do nikam už nikdy neobejmou zamilovaní poutníci kdo by se zastal do betonu zašlapaného Skácela.

Už ani kapku !

Už ani kapku alkoholu, už ani kapku . Skutečně. Proč mi to nikdo nevěří. Někdo zazvonil otvírám prokletá láhev má láhev má láhev mě vítá ve dveřích.

Žijeme v sobě

žijeme v sobě,bez jedinýho dotykudva nedostižný světyzamčení v hrobě teď není už únikudopadly první květya hrobař nabral na lopatu hlínu.

...a mnoho nocí

a mnoho nocí hořely popravčí hranice a s dalším večerem jen přibývaly další a další
ale od toho hříchy jsou poprava schovaná do svíce a víno až do dna tak jako vždy
co na tom že je z krabice naše životy jsou stejné.

Po tvém odchodu

Po tvém odchodu zůstanou jen osamělé dveře zívající kamsi do prázdna a tajemství pokoutně odkrývané klíčovou dírkou vyjde ven bez obojku kterýms jej věznila utečem od sebe co nejdál co nejdál k sobě hluboké rány krvácí nikdy ne tolik aby člověk vykrvácel.

Dnes ještě kousek žijem

dnes ještě kousek žijem
milujem se, trochu pijem
ráno začnem zápas o přežití
kudla do zad – co už

Pozdě

Pozdě se milujem pozdě se známe pozdě se litujem "Je pozdě. Zavíráme. "

Z rozjezdu domů

Mlha má křídla, únavou padá s opilým andělem kryjou si záda žebravá stařena ke mně se sklání s chutí ji objímám, už nic mne nezachrání. Tak sbohem krásky z noční MHD já krví upsal se a cítím že už jde Ničím jsou hvězdy ničím je svítání svět už je bez barev a my v něm ztracení.

Čekání

Čas neúprosně klove do hodin,
říká mi:
„Tak se jen koukni, mizero,
koliks jen zrnek písku

Na dně už nic nebolí

venku teplo a kdesi v hloubi nás tuhej mráz a ty paradoxy v mrazu peklo život jako drahej špás dlouhej sráz. na dně už nic nebolí.

Kouknem se na to vědecky

Chtěl bych být matematik alespoň pro dnešek spočítat rovnici o tvé neznámé jedna plus jedna rovná se zase jedna. Chtěl bych být filozofem schovaným pro zítřek potkat tě na ulici setkání náhodné vysvětlit osudem. Pozítří promilovat - další den nebude.

Reklamace těla

Trochu míň na výškuzúžit pánevvlnité vlasy prosím . Spěchejte panejá totižsama se sebou žít musímPlatit budu hotově,můžete mi to spočítat. Ano chci to tak, tak prosím kolik. Je mi fuk, že mne zrovna takhle zrovna takhle máte rád.

Končím

u poslední zdi té nejvyššíroztřeseným dechemtak jako do skla křičímsnad uslyšívrazi - kamarádikameny uvězněné mechemústa, napořád srostlá ničímuž nezradía ze svých skrýšípomalu vchází zoufalství tak odpusť končím.

Něco je jinak

Tahle póza ti tak trochu nesluší a jednoho večera zastavíš se v šeru za tebou nebudou šeptat "ještě počkej" tak jako dřív zase chceš odejít utéct sám ze sebe překročit dimenze svázaných světů najednou to nejde tak jako dřív něco je jinak i když slupka se nemění.

Listopad

s prvními kapkami deště v hladinách moře tvých očí nastává období sucha období beze sluncí najednou nevíš kudy kam a růže bez jemnocitných rukou co by hýčkalijejí okvětní lístkyv plné kráse pomalu uvadá tak jako listí padá k zemi za oknem baru se do tmy probudil listopad.

Už nejsme nesmělí

už nejsme nesmělí když lži odlepíme z patra a ze rtů na rozloučenou ještě je ozdobíme nějakou chutnou šlehačkou za zády blýská se čepel nože ale už sotva může ublížit víc naše světy jsou globální otevřené všem tak jako duše které jsme jen tak pustily do větru.

Fotky pod sklem

Jednou zdál se mi divný sen. svět se vměstnal do dvou rozměrů, obloha byla plexisklem, a tak už kolikrát, takhle mne navždy zamčely, cizí oči, přes to sklo nepřítomně koukaly. a všechny fotky blednou.

dřív než tu jednou nebudem

dřív než tu jednou nebudem chci poznat lásku pod dubem dokud maj naše těla jarní odění chci noc promilovat k svítání všechno chci hned -už na nic nečekat tak pojď ty má Venuše pojď si chvilku hrát.

Tekuté písky

Tak jako včera dnes nejsme nic vrásčitýma rukama osudu protečem mezi prsty to jenom pro případ že v dlaních zůstalo snad zrnko naděje.

Ještě se milujem

Ještě se milujem láskou co pro nás není s náskokem hodin dnů utíká v zapomnění její stopy pomalu usínají v prachu cest co teď. půjdem dál. tak nech se vést.

Bezcitně skoupý čas

bezcitně skoupý čas na tanec čarokrásných slov hlídá si sál na konci plesové sezóny a zrnka poztrácená v nás se těší na domov spěchají zpět a někdo otočil přesýpací hodiny.

Večírek každodenních lží

Před brankou domova ještě zatahám tě za košilku "no tak má lásko, zůstaň tu se mnou, zůstaň ještě chvilku" Jakoby nazí a rty jsou z olova podzim nachystal nám podestýlku a s jednou chladnou kráskou utíkám mlhou co zbyla po večírku našich malých každodenních lží.

Nechtěné rande

Mlčení slov když oči osiřely bez pláště nahý déšť slz i hořkých nahrávek odumřelých dějů všechno to stéká z prázdných nádob když už ses rozhodl dnes neznamená nic čas se nikdy nesetkal s tvými kroky a smrt. dala si s tebou rande a možná o něj nestojíš.

Do dlaní otáčím dnem vzhůru

Do dlaní otáčím dnem vzhůru tvou sklenku ještě spíš poloplnou tu kterou po nocích tajně jsme upíjeli v tichu po posledních polibku čekám na tříštení posledních kapek před obdobím sucha Pod nehty zarývám si kúru z života stránku ještě nepopsanou ta nepoznala co je hřích mlčky jsme zabíjeli a pohřeb bez nejmenšího náhrobku co bylo dnes už není poslední řádek je napsán celý z ticha.

V noci jsem slepý

Propadám se do tvých studní do sítí pavučin a z tvých dlaní upíjím zas jeden poslední den snad posté skláníš hlavu v noci jsem slepý cítíme se navzájem z tanečních kroků vzájemně propletených těl.

Já radši Mars

Já radši Mars anebo Venuši Zemi mám také rád jen lidi vůbec jí nesluší a tak bych ji rád zas viděl v rouše evině mí lidé. já vím. vy jste v tom nevinně.

Svět mi dneska zase připomněl

Svět mi dneska zase připomněl že on je tu pán dneska to nejsem já kdo stojí ve frontě u kanclu s nápisem ztráty a nálezy bolí to stejně ani se nesnažím říct tam už se nenajdeš šels jinam.

Vrakoviště

Zas přede mnou smějou se tuny železa, chabě osvětlené vrakoviště, místo aut tam občas nacházím, mé soukromé pohřebiště dávno mrtvých chvil, i těch nedávno zesnulých - každý den přihazuju další. Možná už v nic nedoufám, možná ze čekám až si tam lehnu sám . studená kovová troska bez citu, dnes ani není čím zapít, prokletou ztěžklou samotu.

Dětský poklady

kdysi jsme v těchhle krabicích my kluci schovávali svoje poklady matně si vzpomínám co všechno se tam kdysi vešlo a ty malý kousky snů byly jeden velkej krásnej svět se svým jedinečným tajemstvím v noci pak sleduju poslední cestu dokouřené cigarety poslední ladný let vzduchem než se dole roztříská o popelnici tak jako tenkrát všechna ta krása světa zůstanou jenom rezavý krabice co už se hýbou jenom ze zvyku.

Láska se dala na pochod

v půlnočním tichu poslední noci chladná je tvoje kůže a něha uzamčená v kleci už nic nám nepomůže propadliště do bezmoci bloudíme v poušti vlastních duší už jen prosebný šepot ale probůh, i ten už ruší láska se dala na pochod ta moje na západ ta tvoje na východ.

Svařák a skořice

v bělobě noci pozdního prosince je tvá tvář chladná jak krása měsíce a s koncem roku snílci v nás umírají osamělé dny krutě mi počítají mé vlastní účty včerejších pochybení má dáti dal "jen chvilku, slitování. " Ne. čas už nepočká jen lampa na konci ulice divá se na mne už mne zná mrzne tu sama, samotná mě hřeje svařák a skořice nic víc mi nezbylo.

ve hvězdách počítám

ve hvězdách počítám svý kroky ve tři ráno padnu na zem ve sněhu vyvolám obraz anděla a snad mi odpoví tak jako tolikrát ale mnohem častěji zase mě nechá ve štychu vyšlu mu svoje kouřový signály vrátím se do tepla na kafe.

Láska na příděl

Po kapkách po dešti v šedivém závoji na chvostu komety sbírají naději tuláci bez cíle v uzavřené pokladnici čekají na ráno - důvěrně známí trosečníci bez tváří beze jmen, básníci čaroději v tom domě bez kamen zmoklí se nezahřejí domov je proklíná navěky cizinci sprcha je studená další den v blázinci zkřivených zrcadel úsměv jen na předpis a láska na příděl.

...až do dna

Tvůj kalich hořkosti zaliju bolestí smrt je neoblomná. jen chlastej - a až do dna.

Všechno je náhoda

Prošel jsem bránou nesplněných snů, vysněnej Olymp tam nahoře se mně škodolibě smál, tak jako anděl, co jsem mu zlámal křídla - tak jako anděl, co mně pak zlomil vaz. Světla jsou jak utržený ze řetězu - říkám si chabě všechno je náhoda.

Za pět minut dvanáct

Ruce jsou utržené bez pohybu, za nehty špína z noční směny, mozoly už se nikdy nezahojí. rozhlédneš se, abys jich vedle sebe našel desítky možná stovky . a kdosi opodál rozbil o stěnu ty svoje hodiny. .

O kus dál

Kolik nocí už jsem takhle proseděl, to neví ani noc sama, řekl bych. Hvězdy už mne znají, zdraví mne jako starýho známýho. Nic víc. Jen zdraví.

Atentát

Co jsme si vysnili
co jsme si vylhali
s úsměvem zabijem
sledujem zpovzdálí

Spřízněná duše

spřízněná duše
na prahu pokoje
asi se bojí
možná jen plachá je

Co zůstane z kouzla romantických básníků

Co zůstane z kouzla romantických básníků když si mě se zájmem prohlížíš trochu změna, žádnej básník (natož romantik) - ožralý hnusný prase,) k tomu mám často blíž Od porážky od jatek zachrání mne jen má podoba jan kost a kůže, jinak nic, poloprázdná nádoba dno pomalu praská

Souřadnice

Zase mi dneska ryješ samotou ticha do těla ze vzpomínek neprodejná veteš rukopis falešnýho anděla Jen kost a kůže několik pomatených tetování odkazy mrtvých včerejšků marný a zoufalý milování Rozkoš se vměstnala do prázdných polštářů další noc rozbijem snům zbytek pilířů modlit se není v co doufat už nejde v nic z diářů mažeme kouzla svých souřadnic.

Dokud se zpívá...

popelník pro dnešek hlásí už vyprodáno
a láhev na stole. Všechno jest dokonáno
tam na dně údajně pravda se skrývá
zase lež jako vždy, ještě mi zbývá

O kouzelném jednorožci

Ten příběh je starý. Strašně starý, snad jako lidstvo samo. Ten příběh je ještě zdob, kdy lidé rozuměli přírodě, zvířatům a žili snimi vharmonii, příroda dovedla naslouchat jejich potřebám a lidé jejím…
Stromy ještě putovaly po krajích a mezi jejich těly tančily víly, skřítkové budovali své štoly, kameny ukrývaly moudrost země, hadi neměli rozeklané jazyky a kouzelné háje patřily vznešeným jednorožcům, neméně kouzelným.
Draci vznešeně střežili hvězdnou oblohu a pohádky ještě pro sebe neznaly ten název.

Jednoduchá matematika

Jak vypadá dech ve zlomku
kousek zduše lomeno dvěma
jedna a jedna plíce
a vyjde zase jedna

BÁSNÍŘKA BEZ CITU

Píšu tu báseň pro jednu dívku zPrahy
leží má duše na východ od Oravy
tam jsem Tě poznal
básnířko bez citu

Snová volenka

do nocí vkrádá se
pomalu spánek
sny ve své bezetvaré kráse
tančí i bez pozvánek

Křídla

uklidnění
vmořském příboji
slunce pálí
vobjetí

Svoboda

byl jsem maličkej
nic mi to neříkalo
červená vlajka
krvavý prostěradlo

Poprava

Zmizely stromy
a ulice je úplně holá
obnažená
bodají do ní

Zkřížený cesty

Našel jsem tě
na fotce ze školního almanachu
už trochu zašlé
ten tvůj úsměv

Pomalu...

Pomalu…
…jen pomalu a mlčky vezmi si můj čas
ať se koně nesplaší: někdo rozsvítil a všechno skončilo.

Podivný hlasy

Ve snech co vdešti usínaj
vplížil se podzim pod mý nohy
andělé se mně zase vyhýbaj
tam dole je tma strašně to bolí

Kde prodávají smrt

Vnemocných listech pozdního léta
schovávám svou tvář a slzy znebe padaj
kolikrát pláču za všechny hříchy světa
nechci je vidět ke mně se vkrádaj

Koalice