Písmák Dokonalý chlap
„Ta Dvořáková vod nás z patra ani neví, jakej má doma poklad,“ prohlásila lehce prošedivělá padesátnice a usrkla si ze šálku horké kávy, který před ni postavila baculatá sousedka zhruba stejného věku. „Před chvílí se hnal domů vověšenej taškama. To ten můj pacholek kolem mě nikdy takhle neskákal. Vím, že mě má rád, snad je mi i věrnej, ale třeba zrovna na ten nákup ho samotnýho nikdy nedostanu.
Šílený vědec a jeho "chytadlo" na mouchy
Byl to tuctový vědec, jakých byste našli v podobných zařízeních devět a půl z deseti. Vyznačoval se ale zvláštní úchylkou: usmyslel si totiž, že se do dějin lidstva zapíše jako úspěšný vynálezce čehokoli.
Jednoho dne ho moje kamarádka Jiřina potkala na chodbě před laboratořemi. V levé ruce třímal krabičku s bílým práškem.
Ponurý příběh o strašlivém konci nevěrné mlynářky
Slyšte příběh hodně zádumčivý
co vám teďka tady zahraji
kdo ho nezná ten se jenom diví
vlasy z něho hrůzou vstávají
Taky paříte?
Ze všeho nejvíc miluji blbce, kteří mi zavolají s tím, že prý dělají nějakou anketu, díky které mohu vyhrát bůhvíco (lze dosadit jakoukoli hovadinu). Pokud mám čas, radostně přitakám a pasuji se dobrovolně do role naprostého debila.
Naposledy mi nějaká slečna položila otázku, zda vařím.
"Ano, pařím, zcela pravidelně," pravila jsem nadšeně.
Maruška
Před mnoha lety jsem pracovala v jedné menší firmě s Maruškou. Byla známá svým bezproblémovým přístupem k životu i k práci. Brzy jsem nabyla dojmu, že ji nevyvede z míry ani ta největší katastrofa. S ničím si nedělala vrásky.
Ivanko, dušinko
Jíra:
Ivanko, dušinko, kde jsi byla,
že jsi si brejličky zarosila.
Yfča:
Chlípný myslivec
Sólo:
Měla oči jako trnky,
k nakousnutí byla,
každé ráno za svítání
Šílený sen
Delirium už mne sžírá
zvracím tiše do housek
z lahve na mě tupě zírá
přiopilý Kalousek
P.R.D. (Poradna Radima Dlabala)
Dotaz: Husy se prý na zimu stěhují do teplých krajin. Manžel mne včera nazval husou. Znamená to, že mám taky odletět. Anežka Vomakaná, Xaverov
Odpověď: Milá Anežko, dále jste se mi svěřila, že celý život pracujete ve škole (tam hluk neklesá pod 30 debilů), přežila jste dva nálety na Berlín, tři rockové koncerty a ráda se šťouráte hřebíkem v uchu.
Návod na použití čípku
Jarmilka se na gynekologii zabydlela kvůli jakémusi zánětu. Byla to korpulentní, asi pětapadesátiletá dáma. Přestože měla kvůli cukrovce předepsanou dietu, vyplížila se každý den z pokoje a podzemními chodbami utíkala k hlavní bráně Bulovky, kde si ve stánku koupila několik dortíků, aby je během zpáteční cesty na pokoj zhltla.
Navícji trápil vysoký tlak.
Smůlovatá
U stolu dřepěla
Ivanka bledá,
propadlý hrudníček
a líčka šedá.
Je možné propít čtyřicet stravenek během jediného večera?
Kolegové mého manžela, kteří jsou na rozdíl od něho ozdobeni písmenky před křestním jménem i za příjmením, nafasovali kdysi od ústavu, v němž bádají, stravenky zpětně za dva měsíce. Jeden z doktorů vznesl po krátkém zamyšlení otázku, zda je možné oba archy propít během jediného večera v hospodě nižší cenové skupiny. Okamžitě se našlo několik dobrovolníků, kteří hodlali v rámci zajímavého výzkumného úkolu obětovat své tělo.
Jakmile skončila pracovní doba,navštívili nejbližší restaurační zařízení a začali bádat.
Když je referentka na sociálce po flámu...
Již od rána atakovalo slunce svými paprsky Prahu tak usilovně, že se ve mně škvařil podkožní tuk. Přemítala jsem, zda bych si neměla na pár minut vlézt do mrazáku a pošpitat si tam s na kost zmrzlými kotletami, nebo alespoň zajet do loděnice a spáchat několik nepovedených temp v chladné Vltavě. Smysl pro zodpovědnost ale zadusil moje nezodpovědné myšlenky. Převlékla jsem se tedy za slušnou babu a vyrazila do žárem zmoženého centra, neboť jsem musela přibrzdit na správě sociálního zabezpečení, abych jednomu ze svých živitelů přihlásila nového zaměstnance.
Nudapláž
Šlápla na mne nohou bosou
divná baba s ostrou kosou
Říká "Vstávej, je čas jít
dnes tě musím zasmrtit. "
Zítra ráno v pět (takhle by to Jarek Nohaviců nikdy nezazpíval)
Až mě zítra ráno v pět k pípě postaví,
ještě si naposled dám pivo na zdraví,
dám sbohem kolchozu na kraji naší dědiny,
mám jater cirhózu a v háji ledviny.
Řekni, kde mý vlasy jsou
Řekni, kde mý vlasy jsou,
co se s nimi mohlo stát.
Řekni, kde mý vlasy jsou,
kde mohou být.
Zimní podvečer
den má křídla zraněná
ještě se však chvěje
meluzíny ozvěna
padá na závěje
Tragická událost
Spadla Madla do zdymadla
děkuji ti osude
Chřadla, vadla a pak zchladla
už mi kázat nebude
Na dálnici u Hořic
Na dálnici u Hořic
dřu v autě jak dělnice,
musím totiž odbočit
ke tchyni do Včelnice.
Bolestná
Vyčpělý duše pach
bolest se navrací
Zmrtvělá v temnotách
ztrácím se v oblacích
Samostatná zodpovědná matka
Vedoucí účetní
Než jsem se stala šéfkou, vypomáhala jsem občas při absenci finační nebo mzdové účetní, a tak jsem nevstupovala do neprobádané řeky. Mělo to jediný zápor: mé nejmladší podřízené, která si našéfovskou židli několik let brousila zuby, bylo o dvacet víc nežli mně a mzdové účetní chyběl rok do důchodu. Navícpracovali v našem nakladatelství jen dva lidé, kteří byli mladší nežli já, takže se občas stávalo, že někteří (až o dvě generace starší) kolegové usalašení ve vedoucích funkcích nesli nelibě, že jim takový cucák jako já vrací k opravě účetní doklady. Účetní minulý režim nepovažoval za důležitého pracovníka, o čemž svědčí ta skutečnost, ževedoucí účtárny nebyla zařazena mezi nomenklaturní kádry.
Tasemnice redakce
Tasemnice redakce
Tasemnice redakce, jak jsem svoji funkci překřtila, byla v podstatě taková chytřejší sekretářka, jež měla kromě běžných sekretářských prací na starosti i kontakt s autory. Nejvíc mi utkvěla v paměti soudružka vdova Gusta Fučíková, která do sebe při podpisu smlouvy na knihu Julius Fučík ve fotografii hodila sedm plzeňských dvanáctek a půlku kuřete. Také si dobře vybavuji herce Filipovského, který do nakladatelství zavítal kvůlititulu Šest dýmek Františka Filipovského. Když jsem se ho zeptala, zda si dá kávu či čaj, skromně podotkl: "Děvče, já jsem zvyklý na oslovení mistře.
Jedničkářky měly kozy jako vozy
Nápad mých rodičů prsknout mne na střední ekonomickou školu byl sice dobrý, avšak nešťastně zvolili ústav, kde jsem si měla nové dovednosti vtloukat do palice.
Vybrali totiž střední ekonomickou školu v Resslově ulici, která byla v sedmdesátých letech poměrně prestižní školou. Tomu také samozřejmě odpovídal počet hlásících se deváťáků. I když jsem přijímací zkoušky úspěšně složila, nebyla jsem pro velký počet uchazečů přijata.
Budu spisovatelkou!
Knihovnice
Jak už jsem předeslalave včerejším příspěvkuna toto téma, vrhla jsem se po svých jedenáctých narozeninách na knížky, jež jsem až doposud nepovažovala za příliš velký zdroj zábavy. Bylo to možná díky tomu, že jsem do té doby znuděně otáčela pouze stránky takzvané povinné četby.
Na rozdíl od politicky a duševně vyspělejších spolužáků jsem dobové trháky s názvy Čuk a Gek, Honzíkova cesta či Malý Bobeš nepovažovala za nic vzrušujícího. Neoslovila mne ani milá paní kněžna, ba ani bláznivá Viktorka.
Prezident a popelář
PREZIDENT
Do školy jsem začala chodit počátkem šedesátých let na Hradčanech. Bydleli jsme tenkrát v Úvozu, což je ulice navazující na slavnou Nerudovku. Dům U zlatého jablka, v němž jsem strávila rané dětství, tam stojí dodnes.
Pamatuji se na úzké schody, jimiž jsem stoupala do našeho půdního bytu.
Z těžce intimního deňýčku III.
Ve druhé třídě jsem se znovu zamilovala. Když jsem po prázdninách vplula do třídy, okamžitě mne zaujal jeden velkookatý blonďáček. Rázem jsem zapomněla na prekérní situaci, která mne připravila o první lásku, a začala jsem ho fixovat svým zrakem. Objekt mého zájmu se jmenoval Vedral.
Z těžce intimního deňýčku II.
Bylo mi šest let a srpen se pomalu chystal uvolnit místo v kalendáři dalšímu měsíci. Znuděně jsem se lopatičkou dloubala v písku na jednom z petřínských pískovišť, kam jsme s maminkou a s o tři roky mladší sestrou vyrážely každý den odpoledne.
Najednou kolem nás prosvištěl černovlasý hnědookatý klučina na dřevěné koloběžce.
"Nejezdi tak rychle, nebo si zase rozbiješ hubu.
Z těžce intimního deňýčku I.
První vážnější kontakt s opačným pohlavím jsem měla uprostřed žhavého červencového dne na koupališti nedaleko Prahy. Tuto (poněkud šokující) příhodu dávala moje dobrosrdečná rodička velmi ráda k dobru před mými nápadníky, které jsem si přitáhla domů o mnoho let později. Někteří mne po vyslechnutí vousaté historky s hrůzou ve tváři opouštěli, jiným chlípně zajiskřilo očko v předtuše nevšedního dobrodružství.
Když mi byly tři roky, většina mých vrstevníků již věděla o rozdílech mezi ženou a mužem mnohé, já jsem však stále žila v nevědomosti.
Abecední vyznání lásky s tragickým koncem
Až Budou Celovat Červánky Domky Ďáblic
Elektrikou Fouknu
Galánce Hladit CHloupky
I Její Krásná Líčka
Nešťastná náhoda
Muchomůrku zelenou,
v lese, v hustém křoví,
sbírala jsem s Helenou.
Obě už jsme vdovy.
V temném světle hluchých pajzlů
V temném světle hluchých pajzlů
popisuji účtenky.
Tiše křičím: "To je v hajzlu.
Hluboko je do sklenky. "
Madla ze Žižkova
Beznaděj ti svírá pěsti,
den se klátí k soumraku
Kam zmizelo tvoje štěstí,
smutný rytíř ve fraku.
Na morbidní notečku
V cole si dvě brčka plavou.
On jí řekl „Kočko. "
Pokývala plavou hlavou,
vypíchla si očko.
Líbla mě Múza
Když jsme hupsli na kanape,
řekla jsem mu: "Počkej, chlape. ",
zatímco on rozechvěle
rukou šmátral po mým těle.
Podzim
Podzim letos přišel líněusadil se ve stromech,listí leží blátu v klíně,jinovatka na domech.
Podzim letos přišel tiše,usadil se v krajině,léto příběh nedopíše,zůstane však ve víně.
Noc je nemocná nudou
Noc je nemocná nudouLežíme vedle sebeA hodiny zpívají půlnocI když mne hladíšCítím, že ty dotyky patří jinéKapky deště objímají okenní rámJako smutek moji duši
Pani, prosim vás, můžete sebrat to hovínko?
Kráčela jsem brzy dopoledne jednou z úzkých uliček za obchodním domem Kotva a přemýšlela jsem, jak se co nejrychleji dostanu po pracovní schůzce, na niž jsem spěchala, ke svému dalšímu zákazníkovi. Vtom se z protějšího chodníku ozvalo zoufalé zvolání: "Pani, prosim vás, můžete sebrat to hovínko. " Zastavila jsem se a lehkým pootočením hlavy jsem prověřila čistotu chodníku za sebou, neboť jsem si nebyla jistá, zda jsem náhodou něco nevytrousila. Nedávno mi totiž kamarádka tvrdila, že po padesátce budu ráda, když udržím moč a stolici.
Teda, Karle, ty seš ale prase!
"Všechno je z papíru. Třeba peníze. Co to je. No přece papír.
Dysksichtik
Každý máme nějakou tu slabinu, pokud jde o paměť. Nikdo zkrátka není dokonalý. Například moje maminka si nepamatuje čísla. Zatímco já mám cifry ve své makovici pečlivě uložené a srovnané a díky tomu vím, kdy má kdo z příbuzných narozeniny, dovedu zarecitovat jejich rodná čísla a poznávací značky přibližovadel, stejně tak i telefonní čísla, na nichž jsou k zastižení, má moje rodička nepořádek i v ročnících narození svých nejbližších.
Andělé to nemají lehké
"Zdravím vás, kolego," řekl drobný mužíček a ztěžka dosedl na zídku, na níž odpočíval hubený obr. Čahoun měl lokty opřené o kolena, v dlaních choval prošedivělou hlavu. Na pozdrav nočního vetřelce reagoval tichým zabručením.
"Ten je váš.
Když vejdeš do dveří
Když vejdeš do dveří,
zrak se mi kalí,
jsem jako pápěří,
tuhnou mi svaly.
Jsem ideál
Recitav: Jsem něco mezi nebem a zemí. Mezi dobrem a zlem. Mezi mužem a ženou. Jsem ideál.
Tasemnice
Tasemnice ve mně slídí,
prohání mi střeva,
málokdo snad rád to vidí,
mně to ale neva.
Tchyně
Podobá se růži,
podobá se včele,
podobá se roští,
vždy vypadá skvěle.
Holubička
Přiletěla holubička na skalku,
zobákem mi odrbala fialku.
Než odletí zase někam do dáli,
určitě mi tulipány pokálí.
Až mi vlas stříbrem ztěhotní
Až mi vlas stříbremztěhotní,
myšlenky umřou nudou.
Mládí užkrásu nezhmotním,
třást se mi ruce budou.
Tajný plán
Nechám odsát vrstvy tuku,
zvednout ňadra povadlá,
svižně vpajdám na antuku
zpevnit svaly bez sádla.
Ranní vstávání
Dušepořád lehce vstává,
hned by kula neplechu,
fyzično však zaostává,
nechce se mu z pelechu.
Diskuse "Klubu věčně mladých starců a stařen"
Milí Písmáci,
máte-li již několikrát vyměněnou občanku (a důvodem nebyla její ztráta), váš dosud havraní (případně plavý) vlas prokvetl stříbrnými nitkami, občas vás zradí fyzično, a přesto si pořádmyslíte, že jstemladí duchem (i činy), pak neváhejte a vstupte do Klubu věčně mladých starců a stařen.
Programové prohlášení:
1) Živé nás stáří nedostane. 2) Stáří je ta hezčí část mládí.
Seděla jsem na posteli hanbatá
Seděla jsem na posteli hanbatá,
bránila se zoufalému vzlyku,
se mnou kdysi lehávala hrabata,
muži si tu podávali kliku.
Staroba
Vlas mi šedne, kůže vadne,
šaty nosímnenápadné.
Ňadra už mi k pupku klesla,
moč jsem ráno nedonesla.
Před zrcadlem
Moje tělo, zdá se,
lusku podobá se.
Jsem už (jak to bývá)
zelená a křivá.
Stáří
Před pár lety, koncem září, přibouchla jsem dveře stáří. Nadávat si ale mohu, že má mezi dveřmi nohu.
Povzdech padesátnice
Stáří bývá neradostné.
Ach, kde je mé mládí skvostné.
Kde je moje duše hravá.
Kde je touha nedočkavá.
Z deníčku zanedbávané manželky
Pondělí
Já jsem Květa, děva lepá,
můj manžel se zove Pepa.
K půvabům mým však je slepý
Život je pole bitevní
Život je pole bitevní,
prohrané soudní stání.
Úsečná zpráva pitevní
ukončí marné klání.
Milostné vyznání
Široká ramena,
svalnatá hruď,
přijď za mnou, miláčku,
a milý buď.
Úchyl
Byla to noc přímo krásná,
smog mi padal na šaty,
když vtom na mne zčistajasna skočil úchyl nahatý.
Jeho mužství pyšně čnělo,
Mravný konec nemravného důchodce
Důchodce nemravný
moc rád by hřešil,
proto se do lázní
velice těšil.
Svatební rekviem
Na MNV před poslancem
příšerně jsem čněla,
tehdy jsem se s Lacem Déžou
zmanželniti chtěla.
Vytrženo z deňýčku XIII.
V tramvaji, jíž jsem se vracela od jednoho ze zákazníků, dřepěla na sedadle přede mnou asi šedesátiletá babička s vnučkou předškolního věku. Holčička celou cestu komentovala zajímavosti, které viděla oknem. U tržnice se na svoji prarodičku dlouze zahleděla a změnila téma: "Babi, a až vyrostu, budu mít taky takový veliký prsa. " Babička pokrčila rameny a odvětila, že možná ano.
Vytrženo z deňýčku XII.
Kačaba vylovila z komory náš umělohmotný vánoční stromeček a pustila se do jeho zdobení. "Není to brzo. " divila jsem se, neboť do Štědrého dne zbývaly tři týdny. "Proč.
Z deníku týraného rodiče XV.
"Tatínku, kde je Austrálie. "
"Když vyvrtáš tady v tom místě díru, tak vylezeš v Austrálii. "
"Hm, a máš vrtačku. "
"Maminko, pones mě.
Bláznivý akrostich
Honza hezky Hanku hladil (Občas obdiv ocení) Nic nového neprosadil Zase zívla znuděním Amen
Krátce ke kuželkářskému klání Karlov - Kolín
Kvalitní kolektiv krásných kuželkářek kvapně kráčí krajinou Karlova ke kuželkářskému klání. Krásná končina. Koktající kamelot Karel Kabel křičí: "Katastrofální karambol kolumbijského kamiónu. Konvertibilita koruny konečně klesla.
V mé duši svítalo
Smyslnost se vylila z břehů touhy A zatopila obnaženou mapu našich těl
V níž jsme bloudili
Temná noc zjasněla trýznivým žárem A pozřela naše hříchy
Hříchy včerejšíI ty budoucí
Usychám v dešti beznaděje
Na prkně bolestných vzpomínek
Žehlím si zmačkanou duši
Zármutku ledový pramínek
Na dveře prázdnotybuší
Zavírám dveře slov
Bezbarvé myšlenky
Klovají mou duši
Beznadějnechce spát
Tíha zbytečnosti doléhá
Ukrojil sis krajíc z mé duše
Ukrojil sis krajíc z mé duše
V tom horkém dni bez slunce
Kdypotkala senaše těla
A čas umřel ve své zbytečnosti
Šalina
Štědrý šalinšofér Štefan Šimáček šouravě šinul špinavou šalinu (šestadvacítku) širokou štrekou. Šachový šampión, šíleně švindlující, špekovitý, šedovlasý šedesátník Šimon Škrkavka (šamstr šmrncovní Švorcové) šmíroval švarnou šestnáctku. "Špičkový švihák," šveholila šestice štramand. Školák Štěpán Šišule, šlechetný šesťák, šéf školní šestistovkové štafety, škádlil šprtající školačku Šafránkovou.
Z deníku týraného rodiče XIV.
Káťa se přihnala ze školy a slavnostně mi oznámila, že dostala dvojku z matematické písemky. Zamáčkla jsem slzu v očku, pohladila ji třesoucí se rukou po hlavě a přitom jsem nešetřila chválou. "Vidíš," povídám, "přestože jsi dyskalkulik, tak můžeš mít slušný známky, stačí, když se budeš učit každý den jako doposud. " Usmála se.
Z deníku týraného rodiče XIII.
Nechtělo se nám vařit, proto jsme zaskočili do Rustiky na večeři. Během čekání na jídlo jsme listovali denním tiskem. "Tati," ozvala se Káťa, "tady píšou, že sameček osmáka degu, když touží po samičce, vydrží celej den řvát. To ty taky, viď.
Vytrženo z deňýčku XI.
Nastoupila jsem do značně přeplněné čtrnáctky a propasírovala se k tyči vedle prostředních dveří. Vedle mě stál proplešatělý padesátník, na jehož břišním profilu bylo vidět, že miluje pivo. Ostatně, bylo to i cítit. Jelikož si to řidič šinul po kolejích rychlostí, za niž by se nemusel stydět ani Niki Lauda, házelo to s námi na všechny světové strany.
Z deníku týraného rodiče XII.
Káťa mi ráno oznámila, že se dnes konečně pustí do mytí nádobí. Až do odpoledne jsem pobíhala mezi svými zákazníky. Když jsem konečně dorazila domů, zarazilo mne, že je prázdný dřez, kuchyňská linka i sporák. Jindy by mě to samozřejmě nepřekvapilo, ovšem nádobí by muselo být uklizené ve skříňkách.
Banální bajka
Baculatý benešovský brusič Bohumír Barták (bezúhonný bibliofil) bumbal bezkonkurenční božkovskou borovičku. Brrrr. Báječný bliják. Borovička bortí bariéry, bezprostředně burcuje buňky, bystří bulvy, bičuje bakterie.
Pepanova padesátka
Prťavý, pihovatý, podprůměrný, pohotový policajt, podpraporčík Pepan Panáček přesmutně plakal. Plným právem. Předevčírem prožil padesátku, počátek protivných poruch. Předminulý pátek přestal ponocovat, pobývat po půlnoci po pochybných pohostinstvích.
Z deníku týraného rodiče XI.
Máme nového podnájemníka. Káťa totiž přitáhla strašilku. "Proč nosíš domů takový potvory. " zamračila jsem se.
Z deníku týraného rodiče X.
Káťa si odpoledne nanesla na nehty tyrkysově modrý lak, což mírně šokovalo moji maminku, která přijela ze Struhařova. "Proboha, takhle zmalovaná chodíš i do školy. " zeptala se udiveně. "Ne," odvětila Kačaba, "do školy nosím většinou rudou barvu.
Z deníku týraného rodiče IX.
Dneska se Káťa přihnala ze školy, svalila se do křesla, tašku s učením poslala pomocí lehkého kopance pod stůl a poté pravila, že se v pondělí nechá přezkoušet z dějepisu. "Víš, mami, já to mám mezi jedničkou a dvojkou a na vízo bych ráda dostala jedničku, tak úču poprosím, aby mě vyvolala," vysvětlovala. Pochválila jsem ji, přičemž jsem pozitivně zhodnotila radostnou skutečnost, že v ní konečně doutná zájem o studium. "Co se teď vlastně učíte.
Mord
Míjel mrazivý měsíc máj. Mocně mrholilo, mírný mistrál mlátil malými, mšicemi mučenými muškáty. Malé myšky mrzly mrazem. Málomluvný masér mírně masíroval Magdu, macatou milenku ministra Mertlíka.
Z deníku týraného rodiče VIII.
"Kateřino, byla bych moc ráda, kdybys alespoň jednou týdně umyla nádobí," řekla jsem dopoledne své líné dceři, "já si musím něco dodělat na počítači a navíc chci ještě s tátou probrat pár věcí. " Kačaba nahodila těžce znuděný výraz a odkráčela do kuchyně. "Konečně sami," pravil Jíra a jal se mi činit nemravné návrhy. Za tím účelem mne po chvíli zatáhl zpátky do ložnice.
Hanebná hospodská Hroudová
Hubená hodonínská holička Hermenegilda Hanousková horlivě holila holohlavého horníka Honzu Hopíka (holá hlava = hrozný hancidap). Hrozně hudrovala: "Hanousek holduje hospodě. Hojně hltá hektolitry hopsinky, hraje hazardní hry, hulí havana, hmatem hledá hrudník huhlavé, hrabivé hospodské Hroudové. Hnusák hnusnej.
Z deníku týraného rodiče VII.
V pět ráno mířil rozespalý Jíra na záchod. Když otevřel dveře, vyrazil proti němu křeček, podupal mu prsty u nohou a zamířil do kuchyně. Jelikož Jirka dobře věděl, že nemá šanci mrňouse zpacifikovat, probudil Káťu, aby svého miláčka odchytila a vrátila do akvária. Než odešla do školy, nakázala jsem jí, aby vršek křečkova obydlí řádně uzavřela.
Z deníku týraného rodiče VI.
Káťa přišla ze školy s ohromující zprávou. "Mami, docela mě začíná bavit matika," vyhrkla. Překvapením jsem polkla. "To myslíš vážně.
Z deníku týraného rodiče V.
"Mami, jsme chudý. " zeptala se mne odpoledne Káťa a na čele jí vyrostla hluboká vráska. Zamumlala jsem, že duchem určitě ano. "Já se neptám na tebe," řeklo moje pubertální dítě drze.
Z deníku týraného rodiče IV.
Moje jedenáctiapůlletá dcera stojí na prahu dospívání. Sotva tetka Puberta nesměle zaťukala na dveře jejího duševna a fyzična, začali jsme s Jiříkem trpět. Doba, kterou Káťa tráví před jediným zrcadlem naší skromné domácnosti, se značně prodloužila, prudce stoupla i četnost jejích verbálních projevů. Po pečlivém prostudování silně ohmatané knížky o přeměně dítěte v dospěláka (publikaci jí neprozřetelně zapůjčila spolužačka), se začíná trápit nedostatečným vývinem své ženskosti.
Z deníku týraného rodiče III.
Blíží se závěrečná klasifikační konference. Káťa zmnohonásobila svoje úsilí a přinesla dnes v žákovské tři sardele. Než jsem omdlela, seznámila mne se svým rozhodnutím, že se od šesté třídy začne víc snažit a známky si konečně vylepší. Potom pravila, že doufá, že ji nebudeme nutit ke studiu na střední škole, protože jí vzdělávací proces nic neříká.
Vytrženo z deňýčku X.
Odpoledne upoutaly moje stářím znavené oko plakáty, které kdosi nechal vylepit na dveře soupravy metra, jíž jsem cestovala. Autor akce chtěl pravděpodobně probudit v nezodpovědných rodičích zodpovědnost vůči vlastním dětem a navíc i pozitivně rozjitřit jejich city. Na jednom z plakátů se vyjímal obří nápis, jenž hlásal, že "NEVĚNOVAT SE DÍTĚTI JE TÝRÁNÍ", což ve mně okamžitě vyvolalo hlodavý pocit provinění. Moji duši zaplavila nejistota, zda o Kačabu v jejích dvanácti letech pečuji vskutku dostatečně.
Z deníku týraného rodiče II.
Mému synovci Robertovi je osmnáct a kus a jestli vše dobře dopadne, měl by se brzy živit jako automechanik. Káťa ho od malička šíleně miluje a nedá na něho dopustit. Jde o oboustrannou náklonnost, přestože si navzájem vyvádějí různé zlomyslnosti. Po obědě jsme u babičky zaskočili do jedné z místních osvěžoven na žejdlík rezavého moku.
Vytrženo z deňýčku IX.
Když se navečer Jirka vrátil z práce, zapáchal. Před barákem totiž pohladil podrážkou psí hromádku. V nejbližších dnech proto vyhlásím majitelům němých tváří válku. Začnu v naší ulici nenápadně klást svoje bobky.
Konečně sami (lehce erotické drama)
"Konečně sami. " zvolal Josef radostně, sotva zaklaply vchodové dveře, za nimiž zmizela matka jeho ženy. (Právě si odvedla na celé dva dny malého Pepíčka. ) Za pár vteřin bylo slyšet, jak zdviž loudavě klesá do přízemí.
Vytrženo z deňýčku VIII.
Když jsem v Tusarce hodlala opustit tramvaj, rvala se proti proudu vystupujících sveřepá stařena neurčitého věku a zápachu. V levé ruce držela naditou nákupní tašku a v pravé třímala hůl, jíž si prorážela cestu davem. Dav jsem bohužel tvořila i já. Sotva moje noha spočinula na prvním schůdku, praštila mě zlá babizna holí do šimpánu a přede mnou prchajícího mladíka dokonce počastovala přesným úderem do oblasti plodidel.
Z deníku týraného rodiče I.
Ráno jsem opět musela zvýšit svůj jemný hlásek. Káťa se totiž na můj vkus až moc dlouho vypravovala do školy. Když odbilo půl osmé a ona ještě nestála v předsíni v pozoru, křikla jsem na ni, ať sebou hodí. Zamumlala si pro sebe "Buď zticha.
Vytrženo z deňýčku VII.
Po dlouhé době jsem potkala Belzebubku. Slušně jsem pozdravila a přidala do kroku, anébrž jsem pospíchala. "Jé, pani," vykřikla nadšeně a chytila mě za rukáv, "vás jsem dlouho neviděla. " Připustila jsem, že se nepotkáváme zrovna každý den.
Vytrženo z deňýčku VI.
Ráno jsem musela naštívit jednoho ze svých zákazníků. Rozhodla jsem se, že nepojedu autem ale tramvají, což se ukázalo jako vynikající nápad, neboť jsem byla svědkem neopakovatelného dialogu asi tříletého kloučka a jeho mírně nervózního otce. Stáli ve druhém voze na zadní plošině a dívali se ven. V jednu chvíli se na kolejích za tramvají objevil servisní náklaďák Dopravník podniků.
Vytrženo z deňýčku V.
Každé město, čtvrť a někdy i ulice má svoji svéráznou osobičku. U nás v Holešovicích je to jedna důchodkyně, která vypadá jako sestra Belzebuba. Ostré větry, které vanou od nedaleké Vltavy, v její tváři vykreslily hluboké brázdy, avšak vousů ji nezbavily. Rozčepýřené šedivé vlasy nosí sepnuté do culíku, jenž je pevně svázán černou tkaničkou na boty a na špičce nosu se jí pohupují obroučky nízké cenové skupiny.
Vytrženo z deňýčku IV.
Nejen Londýn má své mlhy. I Praha se dnes ráno ztrácela v mléčném oparu, hlavně kolem Vltavy bylo vidět na pár kroků. V takových okamžicích je nejlepší zůstat doma v teploučkém objetí sedací soupravy. Nebloudíte, nemusíte čichat smog, jste prostě v bezpečí.
Vytrženo z deňýčku III.
Kolegyně Dáša byla hysterka. Když to na ni přišlo, začala ječet a vykřikovat nesmysly. Potom zmodrala a flákla sebou na koberec, kde se mrskala jako čerstvě vytažený kapr. Bylo mi tehdy devatenáct, o psychičnu jsem toho moc nevěděla, proto mne její první představení, jehož jsem se stala svědkem, vyděsilo.
Vytrženo z deňýčku II.
Bylo mi patnáct a rodiče svízelně spláceli půjčku na nové embéčko, proto jsme penězi zrovna neoplývali. Šetřilo se, kde se dalo, hlavně na oblečení. Jelikož jsem rostla rychleji než prašivka v lese, neměla jsem s příchodem zimy co na sebe. "Heleno, nic nekupuj, stejně nemáte prachy.
Vytrženo z deňýčku I.
Mnohé z nás tu a tam napadne zajímavá myšlenka, o níž se domníváme, že by měla být zapsána a případně i převedena do nějakého literárního útvaru. I mne občas poceluje múza. Někdy je to polibek zuřivý, který mne vytrhne ze sna, jindy se múza jenom lehce dotkne mého tvůrčího pera a zase zmizí (raději bych měla napsat klávesnice, protože poslední dobou tužku a papír téměř nepoužívám). Před mnoha a mnoha lety jsem s sebou neustále nosila notýsek, do něhož jsem si pečlivě zapisovala myšlenky, z nichž se mi občas podařilo vykouzlit dílko povedené i méně zdařilé.
Stroj času
Bylo deset večer, čtvrtek 24. června 1999. Stál jsem před Eviným domem a v kapse lovil klíče. V pondělí jsem musel na několik dní služebně mimo naše město.
Dělej!
"Proboha, dělej. " křičela matka na porodním sále, když jsem se po devíti měsících dral z jejího lůna na svět. "Tak dělej, pij," pobízela mne o pár dní později a do úst mi strkala bradavku. "Proboha, dělej, do školy musíš chodit včas.
Cigareta
Svět je plný smogu a špíny
nostalgií mě halí
duší táhnou divný stíny
cigaretu balím
Kašel
John sedící v hlubokém plyšovém křesle se opět rozkašlal. Jeho suchý, praskavý kašel okamžitě zaplnil celou místnost. Vnikl do každé skulinky, vyplnil i tu poslední spáru. Merry nervózně sáhla po dálkovém ovládání, aby zesílila zvuk televizoru na maximum.
Se svým strádáním se svěř Sally
Seznamte se se senzačním sdělením slovenského sexuologa, sira Stana Slnka: “Sexuální styky stupňují sebevědomí sportovců. ” (Sympatický Stano Slnko sepsal spoustu spisů: Smějeme se sebeukájení, Sám sobě sexuálním společníkem, Soulož snožmo, Souborné shrnutí skupinového sexu, Svízelný sex sedmdesátníků, Stařecká sexualita, Strašák sedmnáctého století - syfilis, Strašák současných silnic - syfilis, Snižování sexappealu strašným strojením, Sexuální soužití se surovou semetrikou, Stručný slovník sprostých slov spojených se sexem, Sexuální samorost Sade, Stresové sexuální situace, Symptomy sexuální sklerózy, Sexuální soužití slabozrakých, Sexuální slídilství. ) Sally: Souhlasíte se slovy: Síla sportovce stoupá solidním sexuálním soužitím. Slnko: Samozřejmě.