Písmák The !!!: nightmares reloaded
a kolem je černo
kam zmizela ta zář
nejsem si jistá
ani když mě objímáš
Slunce
Slunce zářící nad námivšichni víme kde se skrývái když ho schovala pochmurná oblakazná ho každý z chvilek sněníi poutník osamělýv davech uctívače míváza sebe se neohlížínechtěj ho spoutat svými cílyi takoví už tady bylijenom si spálíš ideálypro které v žáru prostor neníslunce svítí všemne jednomu a ne jen toběnechtěj si přivlastnit ohnivý míčchladně se podíváš a bude pryčovečky jdou za vůdcemnechtěj mít co nikdy nemůžešmůžeš jen plakat si na hroběden je vteřinoua lidské životy leštilem na botys ním všechno končí a začínájá tady končím - teď začneš Ty.
-unfortunately you are-
You don´t know who I amyou don´t know where I belongso I´ve advantage once for allme at last - the time was longYou grabbed all the trumpsso "innocence and thoughtfull"You¨re holding people with your charmIt ends one dayI´m looking forward to that, go awayYou´re a thief of dreams out of my headStealing my dream for yourselfIt ends one dayI promise and I knowAnd you´ll be there where I am nowBitch. She tells herself a "witch"people are mystified by her smilesI know who is sheShe isn´t who she look likeIt ends one dayYou fall into dust, you don´t know how much I hate youYou think how is your life happyGreat people around, fantastic daysIt ends one dayYou fall to the bottomHe will leave you layed downand he´ll findhis lost dream in meI have a prerogative to live my dreamsyou´re impediment in our waysgo away from this lifego away from his headwe don´t need you anymoreIt ends one dayyou know it goodYou kill yourself by this moodYou don´t know how much I hate youYou don´t know how much I want all back
ZPRÁVA
Myšlenky mi proudí - ti co ví je přečetli už dávnoI to co se neřeklo a co jen v duši stojí psánoLži anebo víra - co mou duši v rukách svírá. Už jsem příliš hluboko, tak hledám odpovědi v soběJsem na dosah svého snu a nebo spíše nohou v hrobě. Utíkala jsem a teď už nechci, kde je moje víra. kéž to světlo nezhasíná.
Modrá
Byla jsem modrá
a běhaly po mně jiskry
slunce dávno zapadlo
a měsíc se nedíval
NEVHODNÁ CHVÍLE PRO SNY
Čokoládový večer se rozplynulv mlhách přicházíš - už dnešek smazal včerejšekco bylo shořelo a co bude nebylocestou jedinou z jedniček a nulje nevhodná chvíle - cos nechtěl se splniločas není s námi, co bylo se zhatiločas není s námi, už ukousl další dílv noci spíš aby ses ráno zas probudilkaždý den jinak a stejně už týdnů párnejsem už ničím jen zvykem Tě spoutávámřežu svý žíly o ostří realityjo, v dnešním světě se nehraje na city- ani já ani tyČas stekl z večera a vplynul do nocidnešek stal se zítřkem - a ocel peříčkemzamávám svým snivým vizímna chvíli ze světa zmizímNevysvětluj, umím přece čístjsme nazí až na fíkový listje nevhodná chvíle, když cesty se zkřížilya zhasly hvězdy, kterým jsme věřili Má cenu stát na místě, nevědět, kam se dátve snech co se chtěly zdát jednou a tisíckrátKaždý den jinak a furt stejnej závislákpod vlaky skáčeme nebo nás trefí šlaka lidi kolem jsou většinou raritytak buďme hustí a nehroťme pocity- ani já ani tyCo bylo, splynulo. Ticho a temnotaco bylo nebyla mrazivá jistotave tmě drž za ruku na světle pusť a ZDARznám spoustu vykuků chytám je na radara v očích čtu věty - svět bohužel nezměníneseš mi světlo, avšak - přišlo zatmění.
for myself
Drž hubunechci tě poslouchatTvoje poraženecký řeči o tom co by mělo se státjsi tak slabá a bojácnácouváš před nataženou dlaníPřestaň brečet a utři si rozmazanej ksichtCopak nevíš že všechno je jinak. Všechno a vždycky jinaknež v růžových snechPřehlídla jsi že už jsme v realitězahoď okvětní lístky na očícha nemysli jenom na sebeNaším posláním bývalo přátelstvínaší cestou naslouchánía ty se zapomeneš v něčích očícha mně i tobě plány zhatíšByly jsme jednou bytostíkterá mívala dva různé stavya pak potkalas jeho a zbláznila sea vystoupila z mojí hlavyprotivná nesmělá Riononemám ráda tvoje měkké cityprosvítáš mnouale umřela bych kdybych byla co tya ty umíráš odsouzena k depkám a záhuběty se svým růžovým sněníma život ti ho zboříjako jiným. jako mněŽivot je moc tvrdej na to abys ho krájela na kouskya dobře víš že co tě nezabije to tě znásilnítak neulítávej v cizích rukáchneudrží tě - každý tě pustí. jednouúchylná Riononejsi běžnou bytostínejsi jen tak schizofrenníjsi sbírka divnejch zvykůProč se díváš na vlastní krevProč sníš o touze v řetězechProč spočíváš v bolestico stravuje ti duši i tělo.
Magické dny...
Vem mě za ruku a pohledem říkej, jak co cítíšvem mě za ruku, vím kde jsi, ve tmě svítíšměsíc a svíčky v očích magická je nocjá vím, že v černé chvíli přijdeš na pomoc
Držíš mě v dlaních, světlo ti proudí rukamauž se necítím tak prázdná mezi hvězdamarozsviť znovu plamen svíčky, rozsvítíš ho ve mně jemně a tajemně
Po černých týdnech přišlo světloŘekni, kdes byl tak dlouho, co tě spletlochci se znovu smát, i když mě nemáš rádláska je vedlejší - je den nálezů a ztrát
Vem mě za ruku a čti mi v očích řádkyvem mě za ruku a půjdem, nekoukám už zpátkyněkdy přijdou chvíle kouzel, jindy pominoumám se čeho držet, když tak padám tmou.
kalužina
kalužina
Utrhni si květ a rozryj zem proč nerozdrť nohou světkde si čekám bezbranněnoci s tebou zpěvsvětem teče krevrveš mý tělo duše tváří se že nevidělaUtrhni mi dena zahoď něžná slovanapíchni mě na rožeň každou noc znovanoci slzy slanýz duše rozervanýroztrhni mě pro radost svýho tělaPo dnu noc a znovazahoď něžná slovakrev ať cáká komu vadí vždyť ses nestydělaSvětem teče kreva nespraví to zpěvkrev ať cáká hřeje chladí vždyť ses nestyděla
bezejmenná...
Utíkat lesem znovajsem přece noční sovapřede mnou tmavý hvozdvždy běhám pro radosta za mnou čtyři chlapyco běhaj na etapyco všechno seběhne sev neděli ráno v leseDál mě dostáváš co ti na to říctnikoho nehledáš sezónní slevaled klouže, svině, a sviní je vícholka vožralá prý je noční sovaNoc v ráno přehoupla sea lesem letím zaseauto si leží v dířejá běžím po papířea ztrácím citů řadunechci tě cítit vzadubojím se když máš sílua sílu najdeš v sýru
k této věci pouze malý dodatek - NEJEZDĚTE STOPEM.
Slečno s číslem
Házet ksichty přes prsty to je tvojeJsi tak milá šutrem do obličejeŘekl to už Kurt a ten psal supr šrotyVrchol tvé imič je vožrat se do němoty
Přijde doba ledová a ksicht už mejkap neschováPod trikama z Kenvela je duše holá docela
Ten kdo nelže není to je přece dánoKdyž si obličej na ksicht kreslíš ránoPět vrstev navíc – neleskni se nánoDen je hnusný v shopu mají vyprodáno
A právě dojel autobus a kdo má čísla ten je kusTo my jsme jiní zahlásíš neb z magazínů všechno víš
šneček - konec něčeho...
PADAJÍ ZE MĚ ČERNÝ KOUSKY NABALENÝCH ČASŮ
A BÍLÁ TVÁŘ S ČERNÝMI KRUHY POD OČIMA
CIVÍ ZE STŘEPU KAŽDODENNÍ REALITY
NOSTE KOLEM SEBE SKLO
... a nebylo kam jít
celý život před něčím utíkám
za sebou vidinu, trnitou krajinu
v sobě se už nevyznám
klikyháky kterým se realista vysmívá
Půlnoc
Půlnoc
a už je zase zítraa umřely nám ideálykaždý den není posvíceníkaždý den jednou zmizí v dáliv noci ztrácíme zábrany a rozpínáme křídla, i když se i padábojíš se zítřka. Je nás víca kdo moc čeká, nemá nic. a je toho hodně, na co ještě nepřišla řadaVíš.