Písmák Popokatepetl
Pomalu, málo, pomálu mouky na zem sypu si; uzemni se; do tvaru hory Popokatepetl. Vůně dálek mě oblétla z okna ven; z domu, kde se zavírám před krásným dnem (nebo snem. )… Nebem prosvitly drobné nitky velkého kotouče, než mě pes pokouše, raději se zde schovám; nejsem jak kočky chodící po střeše… Drobné kamarádky hledající si to své nejlepší místo na slunci. Na střeše jako na molu chodily.
Hagia..
věnováno tomu, co by mělo, ale není řečeno.
nahoře, dole,
vpředu, vzadu.
z euforie do deprese,
Nandali jsme si toho ranec
psát lze, Pane na kopci.
o růžích i tmavých mracích,
pohupovat se pak, jak nazí raci,
„ale hlavně mládí vpřed. “ (stále více miluji zeleň, klid . „Klid, prosím.
Deprese
jak sem ti mohl tak dlouho utíkat,
teď naříkám, spráskaný jak pes,
schoulený u radiátorů
jako vmládí
Ranní doušek silné kávy.
Je ve mně hodně zlosti
(a teď ji píšu)
- dopis -
slovo ohrané, obehrané, olhané
Pootevři
Zaschlé nápady, od předešlé
noci – co jsme snili o pojmenování
hvězdy, co se usmívá i za dne,
kdy není vidět.
Depo
u stavení,
kolem mnoho mraků,
po zvážení mnoha kroků,
zastavil se.
pracovní název Spolubydlící
"To víno má zemitou chuť",
řekla,
napila se,
pohlédla bez okolků k nebi,
V procesu
jsme básníky vběžném životě
nezapomínáme,
a pak sis přihnul…
zapomněl
Podzimní
Když šípky praskají a stromům slzy stékají,
když ptáci si peří střádají,
pak říkám si: . Jenom.
Proč nepřiletíte bratři a sestry dálných výšek.
Balada o nenapsaném..
Slzy duše, pláču tiše.
Lidmi rozjemnělý.
Křičím, koukám, ptám se, schovávám – Popletený.
A při tom tolik energie.
Nevědomost
Házím kamenem po stínech vepředu,
zmítám se v jejich viru…
Je to dynamicky.
jsem pozorovatel bláznovství světa,
Andělé
Vmilosti plyne svět,
polaskám se sním,
andělé zpívají vdešti mnoho vět,
mír, lásku za šeď vyměním; neteskním.
Jasné oči
. a zjevili se, všichni jásali. Přicházeli stále noví. Začali je nenávidět…
Navlíkám tvé přetržené korálky,
můj potkan ti je v poloze rozevřené datle překousal.
Zrezivělá
Kruh uzavřený,
„Normálním“ se zmatkem,
červená na okraji,
vše pod povrchem.
Noční zpověď
Cením si lásky a přízně okolí,
cením si samoty a útěků
…útěků pryč. pryč od lidí.
Prosím anděly o strpení.
Vínová
rána je dar jen v bolesti když klečím podlomen zpocen a okopán poznávám sebe sama. špínou se myju, okolí prosím o stín, Žiji. jak to jde . tak piju, večer pak hýčká mě splín.
Postmoderna
Je mi líto, když pláčou bílé mraky, je mi líto, když pláčeš taky, je mi líto, když se snažíš držet normy, je mi líto, když soudíš dle vzhledu, když do těsta tiskneš jakékoliv formy… . Lidskou zbraní jsou pudy, spojuje nás násilí a strach, nekoukej co koluje o tobě za bludy, klidně si vystrč tu svou prdel, stejně po tobě zbude jen prach… . Nevadí. Zbav se pocitu zatracení.
Most
Most
Je dobré být mostem nad řekou života.
Chůze stejných lidí snad už po sté,
pár zšedlých a zbarvených lidí - jejich a tvoje nahota.
Tři krátké písně o jarním tání..
První jarní:
V piánu hledej hlas svých prstů,
řetězy a provazy jsi svázán jako ovce,
mouchy ti budou dělat svatozář,
Nula. Nic. Smrt.
Probudil se a věděl, že dnes prožije (tedy to slovo moc neznal) den.
Už pro ten pocit lásky se prohlédl v zrcadle. Jediný, kdo mu ji mohl dát, bylo to zrcadlo špíny. Ta svině si brala padesát procent za zprostředkování.
Touha
„Zkoušel jsem prostoupit zdí. Zkoušel jsem ji přeskočit i přeplavat. Nic. Prostě to nejde“, řekl pan Tmavošedý ze svého invalidního vozíku.
Pomněnka
Pochyby.
Dnes si už nehrát,
dráhu slunci vypít,
pak z pýchy se kát.
Nesmysl
5:30 Nesmysl je darem raním.
.
6:00 Pak´s vhozen do modrého oběhu.
Pomeranč
Šla jedna stará babka na trh a jelikož byla stará a byla to bába, tak prodávala pomeranče.
„Kupte si pomeranče, ať nevyschnete, jako já“,
„Kupte si pomeranče, ať nemáte vředy, jako já“,
„Kupte si pomeranče, ať nemáte hnusně v krku, jako já“,
Pu-erh
Modrá se přelila ve zlatavou,
šedá se zvedla jak slon,
Agáta má nálada těkavou,
a všude zas pitomej shon.
Mantra věrnosti
„Ahoj“, řekl a doufal, že se na něj usměje (miloval přátelské vztahy).
„Ahoj“. (neusmála se).
„J .
Démon hlaveň
Nejtemnější z temných lesů je zdrojem mého žití,
popros a možná ušetřím tvou duši,
pros a kleč, plaz se, sténej pro zlámané kvítí,
že tys utrhl, pro co žít se sluší.
Co já vím..
Srdce neznatelně hřeje,
asi sedím v oceánu slz,
. cizích i mých.
píšou se lidské epopeje.
Měsíc
Za šedé noci prosvitl Měsíc až ke mně,
. a svěřil mi své povinnosti u lidí,
hlava se mi zatočila od strastí a tíhy téhle té země,
to nejde všechno zvládnout, to májový svět není.
Hláska
Jedu ve vlaku s plačící panenkou,
slzy plynou po tváři dokonalosti,
mobil,
slzy s ťukavou modlitbou,
Připojen
Připojen ksíti co znamená svět,
„Je to nutné. “, ptá se můj děd. – starý kmet, co ačkoliv už řekl hodně vět, neví co znamená lidmi opěvovaný svět.
V zelené jsem se utopil
Jak princezna všatech znaděje.
Jak princezna svlasy prostoty jenž voní lesem.
Jak princezna stojící nad dějem.
Jak princezna provoněla mi plesem.
Balada o trnité cestě
Středem mezi středy,
malinkými zlatavými body,
nic není jedno, co mě . vlastně. ktomu vedlo.
mezi růžemi chtěl bych mít jasno.
Modrý cigarety,
Modrý cigarety,
s šedým týdnem,
skrz na skrz černým dýmem,
všude samý zvláštní tmavý tapety,
Jablko plodu
No to zas bylo trapno,
Ve svém bytí udělal sem si jasno,
Blbej den blbýmu rýmu,
Jen slunce tady svítí,