Písmák Osudné znamení
Procházím se na vrcholu hory,
bloudím, bloudím vmyšlenkách
sem a tam, sem a tam
a připadám mi, že padám.
Osudné znamení
Procházím se na vrcholu hory,
bloudím, bloudím vmyšlenkách
sem a tam, sem a tam
a připadám mi, že padám.
Vietnamská válka
Ovzduší pro nás začínalo být opravdu dusné, když kolem nás padaly bomby. Nedělalo mi dobře, když jsem slyšel zoufalý křik mých přátel.
Vtomto roce 1968 - tady ve Vietnamu ve válce to nebylo lehké. Dokážete si představit, když místo pohodlné postele máte pod sebou bahno a špínu .
Všeho moc škodí
Jmenuji se Lucie Pokorná a je mi 22 let a právě umírám. Doktoři mi řekli, že mi zbývá posledních 48 hodin života. Ptáte se proč .
Odpověď je jednoduchá : všeho moc škodí – DROGY.
Proč ???
Říkám si - proč tu jsme .
Abychom někomu pomohli . Nebo aby se naše zeměkoule obyvatelstvem zvětšila .
Život je v rukou osudu, jak se říká a já musím říct, že je to pravda .
Trn
Láska bolí, jako když trn píchne do prstu,
růže na první pohled vypadá velmi krásně,
ale když se jí dotkneme a půjdeme více do nitra,
tak nám způsobí jen a jen bolest .
Cesty
Cestičky životem různě se klikatí,setkání s osudem nikdy se nevrátí. Jen stále za sluncem, kupředu jdeme,cestičku zpět už nikdy nenajdeme. Na cestách prožijeme celý svůj život,mnohdy to znamená bolest i pád. Nikdy se nedá jít stále jen přímo,tak jako nenajdeš nikdy jen klad.
Tajemství
Čekám na tebe. Tolik let už tě znám. Schody do nebe kloužou jak led. Ruku ti dám.
Sedí dívka na skále
Dívka seděla na skálea přemýšlela nad životem. A už už měla na mále,když motýl zatočil jí světem. Sedl jí na ruce,ona svírala ho v dlania uviděla minulost. Že konečně nic není.
Proč tě ztrácím ???
Jen mráz a chlad a moje srdce bije.
Jen sny a touha, fantazie
a sluncem někam uniká,
zůstávám sám.
Peklo
Procházím se tmou
nevím kde
opravdu nevím kde jsem
vidím jen temné stěny
Žij život
Přesvědčujeme sami sebe, že život bude lepší, až se jednou provdáme a nebo oženíme, budeme mít děti atd.
Pak jsme otrávení, že naše děti nejsou dost velké a že vše bude lepší, až budou starší.
Pak jsem otrávení, že už jsou v pubertě a musíme s nimi vycházet. Určitě budeme šťastnější, až z ní vyrostou.