Písmák Krásné tváře v mlžné páře
Je sychravo.
Kouř z cigaret je hustý
z kanálů jde pára
a v siluetách
Klasika
Uhladil si vlasy.
Z koutků úst odstranil zbytky snídaně.
Sloupnul zaschlou zubní pastu z nehtů a
odkašlal si.
To
Když sedím
je To někde v břiše.
Chvěje se to a svírá žaludek.
Postavím se
Nevolnosti duše
Občas se mi duše zvedá
jak opilcův žaludek
stoupá hrdlem do hlavy
a s nosem přitisknutým na sklo očí
Je divný...
A křičím:
Tohle je má pravda.
A uhýbám.
Vrhl´s i ty svůj kámen.
Kolikrát
Kolikrát ještě
budu klečet s hlavou v dlaních
ve střepech a popelu
bičován neúprosnou symbolikou
Sedím tu...
Sedím tu s tebou
na krku stopu tvojí rtěnky
měl bych být klidný
tak proč klepu popel do cukřenky.
Jen
v prvotním výkřiku
v posledním vydechnutí
v smíchu a
v pláči
___
když smutek je vztek
a pláč je křik
když oči mlčí
a slovo je meč
_ _ _
vězněni panely
jak vločky v pěsti
pomalu tajeme
v rezivé slzy
Řekni
Jsem blázen
když chci vědět.
Jsem blázen
když chci mít.
Špendlík na motýla
viděl jsem tě s ním
a bylo mi líto
jeho doutnajících křídel
jak vdechoval rajský plyn
.....
Únavně krásné je
milovat se s Marností
v kostnatém náručí
kulhavé noci.
......
Ve sporech
slovem vyvolaných
zase jen slovo je ti
obhájcem.
Podzim II.
Šeď objímá hnědou
vlhkost
se sráží s vlhkostí
a chladem
Katarze 2610
Matko,
jsi ta nejkrásnější slza
Otče,
každé mé moře má půdorys tvé stopy
- - -
Viděl jsem ve snu
svou vlastní Lenost
měla tvář Mudrce
a oči Zbabělce.
..
jen se tak houpeme
v konopných smyčkách
pod klenbou vlastních slov
v zdánlivém bezčasí
....
po provaze myšlenek
přes propast pocitů
pramicí naděje
po hladině smutku
Přežeru se
přežeru se
abych zahnal prázdnotu
své hlavy
odrážející v nekonečných ozvěnách
Neptej
Neptej se mne,
proč činím to,co činím,
ani mne neodsuzuj,
již tak sám sebe dosti viním
Vědět tak
vědět tak
zda všechny ty překážky
jsou jen pověstnými trny
na pouti za štěstím