Přemýšlení o blbostech
Někdy mám prostě chuť umřít. Najednou mě to tak přepadne. Třeba, když sedím vautobuse a přemýšlím, jestli dojedem včas. O ono to přijde.
Pro sestru
Marion se opřela o dveře a zahleděla se na Jacka. „Jestli si nepospíšíš, tak to nestihnem. “ „Neboj, času dost. A i kdyby ne.
Nitky
Déšt nepravidelně bušil na tenkou blánu, která ji dělila od cizích starostí a příběhů, které se míjely tam dole. Osudová cesta. Nejraději by skočila mezi ně a vykřičela by jim do tváře to, co si o nich myslí, ale neměla dostatek sil na to postavit se tváří vtvář něčemu, co bylo silnější než ona. Na tváři ucítila první slzy, překvapilo ji to.
Strach
Je ticho. Oddaná svému osudu se krčím v koutě. První slza mi kane po tváři a padá na mé ruce. Bezradně hledím do tmy, mlčím.
Eyrih nu Taren
Stojím na útesu, moře pode mnou bouří. Mohutné vlny narážejí na skály . Nebe se stahuje do jednoho jediného temného mraku a rudé slunce se noří do modrých vln. Vesničani za mnou netrpělivě přešlapují a probodávají mě nevěřícnými pohledy plnými strachu a zmatku…
Jsem na konci.