Písmák Hadrová panenka s porcelánovou hlavičkou
Opět mě vykopl z pohádkového dění morfoidní sen,házím rukama ve vší zběsilosti kolem a okolo sebe,tři různobarevné vrstvy omítky vrývají se stále hloub za nehty,ztrácím se v labyrintu, nevím kde jsem. Snažím se vstát, ale přitom se dál topím v propoceném pelechu,vzduchem létají cáry tmavomodré látky se vzorem usměvavých hvězdiček,červené tečky roztočené v morbidním tempu padají na mé tváře,doprovázené zlověstným kvílením pro cizí potěchu. Jsou žíznivé pijavice deroucí se pod kůži,nemaje rozumu hnané základním instinktem. Řvu smyslů zbaven "zas tu jste, táhněte zpět do pekelné morny.
ÖMV
Tlačím auto po silnici,natankovat ke stanici.
Bolestí už křičím auuu,odbočuju k ÖMV.
Konečně jsem před stojanempro mé auto dobrý pramen.
Strkám pistol do nádrže,ta tam nějak nechce držet.
Otázky a odpovědi
Možná že už chápešjak na světě to chodía možná ve tmě tápeškdyž otázky se rodí. Náhle se ti zjevía hned se rozplynoua odpovědi nevíštak čekáš na jinou. Bývají tak krásnévšak pro svědomí zléplné hříchu, vášněa přitom neviné. Všechno má dvě stranyi mince stříbrnákterou držíš v dlanita odpověď ti dá.
Loutkové divadlo
V pravdu jsme doufalipatnáct let uteklojen sliby zůstalypravda však dalekoUž zas tam sedíjen tak mě napadlože pravda neníloutkové divadloZas na svém písečkuhrady si stavějíberou však z našehoa vůbec né potajíTahají za nitkyhrají si pánijeviště v rozkladuna loutkách šrámyJak jim jde o místohned každý z nich kašpáreka loutky lákajína pivo na párekKdo loutky povedekdo povede kterouv slibech se předhánípak na ně serouJen loutky dál hynoua nových nenívždyť dali jim svobodutak co loutky chtějí. tak milé loutkyco od pánů bychom chtěly. věřte že já. POLIBKY NA PRDELI.
Hříšná svůdnost
Jsi kus skály, kterou zdolat není vůbec snadné,Bůh mi odpusť, že to zkouším pro ty tvary vnadné. Pro ten pocit, pro tu krásu, pro ten pohled z vrcholu,Bůh ti odpusť všechny pády, když nelze padat nahoru. Tvé útesy strmé co slunce zlatem polévá,spouštějí se do propasti, kde temnota černočerná sama v sobě přežívá. Bůh jí odpusť.
Hypochondr
Jo v čekárně u doktoratam jsem fakt už jako doma,ráno vstávám z hrůzou v hlavě,čekám, co zas na mě padne. Doktor už mě vidět nechce,jemu se to řekne lehce,tvrdí stále "NIC VÁM NENÍ. "jak mi je, však vůbec neví. Na hrudníku divné děnínení možné, že nic to není,špatně se mi taky dýcha,u srdce mě při tom pícha.
Bylo, je a bude...
Zradils,stalo se,splatils,zdálo se. Nevidíš,nevnímáš,neslyšíš,ukrýváš. Utečeš,pochopíš,vrátíš se,no a co.
Volný jako pták
Stojí na okraji vysoké skálypřed paprsky zarudlého sluncedlaní cloní svůj zrakHledí do dáli a přemýšlíjaké by to bylo skočitzamávat rukama a leťet jak ptákSnad byla to náhoda, snad tušeníhlavou mu projela myšlenka a on cítíjak tělo zaplavuje euforie vzrušeníLetí, roztahuje paže a mavá jimi jako křídly. rozhled. krása. vůně vzduchu.
Touha a nesmělost
Sedm rudých růží, dvě sklenky a prázdná láhev od vína. Sladké tóny z gramofonu vzývají k tanci touhu a nesmělost. Svůdné pohledy, několik letmých doteků a žár valící se do klína,jsou němá slova touhy, kterých není nikdy dost.
Zrychlený dech a srdce bijící na poplach v záplavě vzrušení,šaty ztrácí svou podstatu, coby podzimní listí padající k zemi.
Nymfomanka
Oděna do své nahoty zas plazíš se po kolenou,dávno znám tvůj svůdný pohled s leskem v očích,žadoníš, chceš to hned tady a teď, než smysly zapomenou,ve víru chtíče tvé myšlenky se točí. Po svých lačných rtech jazykem slastně kroužíš,prsty si nestydatě zajíždíš do vlhkého klína,ukojit dnes ten svůj chtíč, už podesáte toužíš,na tohle ty nejsi zas nikdy holka líná.