Písmák Smutná písnička
Zdál se mi sen:
Utíkám lesem, za kouskem světla, co mi do obličeje svítí.
Ubývá mi sil, ale naděje na úspěch ve mně stále hoří.
Kde jsou ty andělé o kterých se mluvívá,
Dívenka
Sedí v koutku dívenka.
V srdci cítí lásku, v očích slzy má.
V hlavičce sposta otázek ukrývá.
Pokládá si je neustále a snaží se odpověď najít v každésvé myšlence a vzpomínce.
Má pohádka
Pohádko má, ztratila jsem směr cesty mé,za tebou objevené.
Dělám vše, než se má.
Plním sny jiným,nikdo však neplní ty mé.
Proč já jsem skřítek,který hlídá spánek,dovolí snít a udělá vše pro úsměv.
Zmatená cesta za štěstím
Autíčkem bloudíš po světě,
na koho narazíš, nevidíš vté tmě.
Slzy ti tečou po tvářích,
věříš ve hvězdy,
Daleko jest...
Všude se píše a říká,
„bojuj ze to, kvůli čemu Tvé srdce vzlyká,
že to potřebuješ aby mohlo dýchat. “
Ale jak bojovat, když daleko jest,vzduch mého srdce, žíla mé krve.
Pírko
Pírko tudy prolétlo,
dotklo se mého nosu,
zahřálo mé srdce,
nechalo mě se ho dotknout bríšky prstů
Láska
Dva milenci v parku, sťastně se drží za ruku.
Líbají se na uchu, ústech a krku.
Hýčkají svou lásku a plánují společnou cestu životem.
Jejich oči pro sebe jen jiskří, ostatní nevidí, pro ně jsou slepí.
Bez citu
Zas mi ubližuješ, na mé srdce těžce našlapuješ.
Podpatky do něho zabodáváš, že krvácí ti jen sílu dodává.
Nevíš, jak to bolí, nevíš, co prožívám.
Proč se mi slzy zočí koulí.
Vzpomínka
Vzpomínka tudy bloudí a na obrazy usedá.
Oči na mě koulí a slza ji zoka padá.
Spadne přímo do mé dlaně a vní vidím odraz tvé tváře.
Další kapka přilétne a vní se koukáme na sebe.
Měsíc
Jaký jsi.
Svítíš si nahoře nad námi a koukáš nám na hlavy.
Baví tě špehovat a do pokojů své paprsky posílat.
Na druhou stranu ti závidím.
Jak dál...
Cítím se zas tak, jak před lety. Kdy jsem měla pocit, že štěstí mě obchází ana lásku už nikdy nenarazím.
Potkala jsem tebe, bojovala se vším,abych už nikdy nebyla bez tebe.
Teď se to vrátilo.
Životní cesty
Není to tak, jak si člověk představuje.
Svět se jinak točí a každý si ho jinak maluje.
Nemůžu žít, vše není tak lehké, jak se dá říct.
Musím bojovat, bránit se, prát.
Záplata
Poníženě a zdrceně se cítím. Není pro mě místo v tomhle koši s šitím. Jehly do mě píchají ze všech stran, špendlíky lemují můj rám. Brzy mě na šicí stroj položí a už se nezabráním prošití.
.........
Zas je tu den, noc běhla jako vteřinová ručička.
Porč venku stále prší jen, nálada se mi nezvedá.
Škola mě ničí, vědomosti stejně žádné nemám.
Přeji si jen, abych byla už dospělá.
co to je...
Je tu zas noc, hvězdy září moc.
Měsíc jim brouká píseń, která proplouvá lesem.
My tiše ležíme v postelých a snažíme se vzpomenout na toho, komu naše srdce náleží.
Není tu s námi, vedle prázdné místo je.
Štěstí
Co je štěstí, ptáte se.
Ráda bych odpověděla, ale každý ho zná přece.
Různé podoby má a káždému jiný pocit dává.
Já šťastná jsem, příjde mi to jako sen.
Všední den
Je ráno a já se zas ospale courám do školy, do které ještě chodívám. Dlouhý den zase na mě čeká a od postele se mi těžko spěchá. Pusu mámě dám a dveře za sebou zavírám. Prázdnou hlavu mám, tak proč do školy chodívám.
Tenkrát
Koukám na hvězdy a vzpomínám, na chvíle lásky, které prožívám.
Je to tak dávno, co jsem s tebou byla a na neby z hvězd slona viděla.
Netopýrů, co kolem nás lítali, se bála, přesto se šťastně cítila.
Celou noc jsem po tvém boku byla, smála se a po tvářích hladila.