Podzimní
Kapky deště rozmazávají mi oči,
ty pomalu černají . červenají
od slz, které solí mé tělo.
Jsem slaná . hořká jak mandle
4. 6. 2005
Kde leží Nikaragua.
Hele, na těch dveřích SEM MAT.
Marijána sedí, kouří a nepřítomně čučí.
Na, Terezko.
Jsem vina
Cítím vinu za předešlé noci.
Cítím vinu za tvé nepřítomné oči.
Cítím vinu za nicotu v tvém podzemí.
JSEM VINA.
ON
Ztracena v temnotě jeho vlasů,
hledám světlo na konci tunelu.
Topím se v hlubině jeho očí,
beznadějně lapám po dechu.
Tak jak to dle mě je....
Zahaleni peřím pyšného páva,
dřímeme v nejistotě bytí,
konáme špatnosti na sobě samých,
nevnímáme pošetilost mocných,
Touha byla větší
Perseus dnešní doby vklouzl do mépostele.
Já byla v sedmém nebi, cítila tep světa.
Pohltila jsem ho a nechtěla hopustit z méhosevření.
Bylo toho na něj moc, začal do mě plakat a mně bylo zima.
Rozpínání nekonečna...
Rozpínání nekonečna…
Výbuchy emocí…
Lidská vzplanutí…
Nikdo to nevnímá, nechápe…
Začátek konce
Začátek konce,
konec začátku,
nežhnoucí slunce,
vše jde pozpátku.
Marie-Terezie
Ruce jsou sepnuty ve tvaru kříže,
žiletka zoceli leží vedle mě,
volání o pomoc nikomu nepomůže.
Marie-Terezie kouká na mě zvrchu,