Voda
Milá Péééťo,
Ty si se mě kdysi ptala (asi rok a půl zpátky vlétě), proč chodí lidé do vody.
Protože si to „asi“ nemohla pochopit, když jsem ti to horečně vysvětloval už na Vranově slíbil jsem, že ti to napíšu na tuto A4, protože chceš-li si něco zapamatovat máš si to přečíst.
Tedy: lidé vlétě chodí do vody nejspíš proto, že je jim teplo a rádi by si osvěžili tělíčko. Vparném horku je to docela osvěžující.
Pohled ciziny na nás
Čistý zisk nad miliardu mělo loni už 36 firem,
o 9 více než předloni. V první stovce je 71 zahraničních,
12 se státním podílem a jen 17 firem s českým kapitálem.
Jak je to možné, že tak zaostáváme za ostatními zeměmi.
Daleko ode všeho
Jsme dva blázni na moři,
Bůh nám veslo vzal,
plamínky citů. uvnitř hoří,
silně hoří,
Nechci to tak
Slova utkvívají ve stěně a já nejsem sto nic slyšet. Opět je to hádka. beztak kvůli nějak hlouposti, bezvýznamné kravině. Ale když se ti dva hádají, chovají se, jako by měli tím jejich řvaním změnit svět a vyřešit nějaký hlavolam, od něhož má každý z nich, když to tak kolikrát poslouchám, ten správný klíč.
Nikdy to nezměním
Nebe poseté znameními ticha,
tak jako ve vedlejším pokoji,
snad alespoň květina nahlas tam dýchá,
proklínám, pláču, zažívám nejen to obojí.
Aby se přítomnost stala co nejlepsi minulostí
Aby se přítomnost stala co nejlepší minulostí.
Já píši Ti verše, snad Tvůj stesk rozradostní.
Nešťastně šťastná, cítím se s Tebou. vlastně bez Tebe.
jako citátečky
Zbytečné paličatého lenocha k něčemu přemlouvat. Jestli rozum se ho jednou dotkne, teprve pochopí, že jsi měl pravdu.
Postavme velký dřevěný sud a skládejme do něj hity, módu, módní trendy, výkřiky oděvů a zjistíme, že ten sud někdo neustále a pořád dokola obrací. Co bylo na dně, bylo v módě už několikrát.
Srdce proti rozumu
Když uvnitř mne zmatek a boj je. Srdce proti rozumu.
Zmatená duše pokoje mi nedá,
krev v srdci mém vře,
zlobí se na ně, že nemiluje,
vznikne existence....
Vymřelé její city, hledaly světlo.
Nepropustná tma,
držela je uvnitř hluboké rokle,
pouze ten nejodhodlanější,
Nebudem !
Dohořívající plamínek,
chtěli jsme o vteřinu pochopit jemně,
otráven dechem pomněnek,
snad tak nějak voní, plody země.
Sny co jsou ???
Sen mluví o našem nevědomí. Odráží psychickou a životní situaci, ve které se člověk nachází. Sny jsou často důležitou pomocí při rozhodování. Nabízejí cenné náznaky o tom kterou cestou v životě bychom měli jít.
..jsem..
Jsem sluncem, co dává duhu dešti,
když může Tě potěšit.
Jsem vítr, který není vzduchem,
jenž může tě udusit.
bude to dobré
Čekám na život, jenž mi někdo změní,
vrývají se do mě zoufalé výkřiky ticha.
Přec to vím, je to pouze na mně, nikdo takový není,
kéž mrtvé děťátko, dík mně opět dýchá.
Zamysleme se . . . čímpak to je ? :(
Ve světle nedávných případů střílení na amerických školách v Massachusetts a Kalifornii a také v souvislosti zářijové tragédie v New Yorku, Pensylvánii a Washingtonu se zamysleme nad tím, kde to všechno začalo.
Když Madeline Murray O´Hare (přední americká ateistka byla zavražděna v souvislosti s finančními mechanicemi, její tělo se našlo před nedávnem ) zažalovala školství, že si nepřeje žádné modlitby v našich školách, my jsme řekli : O. K.
Pak někdo řekl, abychom ve školách raději nečetli Písmo Svaté.
Vnímáme zvuky ...
Vnímáme zvuky okolního ticha
vzdálená duha z plných plic až sem k nám dýchá.
Snažím se na chvíli zastavit vodopád
sýkorka zkouší, snad volný pád .
mých 18 let :-)
18 let zpátky, co zahlédla jsem poprvé svět. Začalo to slůvky - papů, ham . Byla to láhev, ze které jsem strhla zátku, aniž bych si hlídala jakým způsobem a jak rychle.
Otevřela jsem si mnoho cestiček a způsobů kudy se dát plavat, klesat ke dnu.
Chtěla bych
Chtěla bych závist vymýtit,
chtěla bych nenávist zabít,
chtěla bych slova navrátit,
chtěla bych jiná, tišše, ti říct.
Úsměv :)
Proč se vlastně usmíváme . Úsměv- je to vlastně náhražka za neexistující slova.
V sobotu ráno se probudíte a přes okno na vás svítí paprsky sluníčka. Co na to říci .
Otrok ?
Řeknete si. Jo to je ten negr, co tam dře a maká. Vězeň zase, to my zde ve vězení jsme jak otroci. atd.
Chybíš mi
Chybí mi úsměv tvůj jediný,
chybí mi tvé rty-rty marnivý.
Chybí midech tvůj hlasitý,
chybí mi tvý tělo energií nabitý.
Lektvar lásky
Nachystám pohárek pro nespočet kapiček,
v hlubině očí odrazy nesmrtelných jiskřiček.
Dvě pevné lžičky přátelství pravého,
spánek už vkráčí do těla znaveného.
Zvolání do nebe
Otče všech na zemi,
Plameni božské lásky v nás,
Jiskro našich duší,
Ty Učiteli dnes naslouchej.
Nic z toho
Nejtěžší je dělat něco z donucení, něco, k čemuž necítíme žádnou náklonnost. A netáhne nás k tomu ani nejmenší pouto. Ne a ne najít k té činnosti chuť.
Takže za celou dobu snahy.
Čti a prosím předej.....
Čti a prosím předej. Naslouchal jsi někdy padajícím slzám. Sledoval jsi někdy letícího motýla. Nebo pozoroval západ slunce.
Jak to je se mnou
Chci stále dávat i brát,
mám v úmyslu žít jak se dá,
to že mám i chvíle teskné,
k tomu já se těžko kdy přiznám.
Smrt....bojim bojim
Smrt si již naslinila prsty,
vnímám jí čím dál silněji,
nenápadně dotýká se znaveného těla,
proč už se nikdy nezasměji,
Čas !
ČAS.
Co je to za přítele,všichni se ohlížejí na něj,
On-milovník sám sebe, si však nevšímá nikoho.
Nenechá se chytit, žalujme na něj .
Radost dělající láska :-)
Cítím ty napjatý pocity,
ty-jenž mám pouze já a pouze ty.
Tisíce motýlků v břiše,
když do sluchátka vyprávíš mi tiše.
Za týden zemřete...
Kdybych se zničehonic dozvěděla,
že za týden je konec, všeho, ať už jen se mnou,
nebo s celým světem.
Co bych asi těch 7 dní dělala.
Bůh !?
Bůh . Je to skutečné skutečno .
Tak kdo mi to poví .
Dobrá stvořil člověka k obrazu svému.
Kostky jsou vrženy
Mrtvého nevzbudím,
výdech už nevdechnu,
jedinou naprosto stejnou
vteřinu, jakou jsem už jednou
Šeptání
Hlas převezme zvuky ticha,
mírně se po něm opičí,
v klidu i lampička dýchá,
tikot hodin na šepot útočí.
Přáníčko
To každý z nás ukrývá,
jedno, jiný zase padesát,
den ode dne o krůček k němu ubývá,
ale náročné je k němu všechny ledy prosekat.
Člověče zlob se !!!
Tentokrát ulev si,
nedrž to v sobě,
hulákej na lesy,
otoč se v hrobě.
Nastane čas
Tak jako hodiny tikají, nastane čas je natáhnout.
I v životě je tomu stejně, nastane čas, kdy je potřeba dobýt energie.
Člověče nezlob se !!!
Nebe se mračí,
smolný den začíná,
kapsy jsou prázdný,
okolí nevnímá.
Jsi pro mě vším
Jsi pro mě start a jsi pro mě cíl,
já jako magnet, co se při startu k tobě přilepil.
Jsi pro mě začátek a konec,
mnohdy mi připadáš jak sobec.
Sníh
Vločka k vločce sedá,
mrak neví, zda plakat má či se smát,
tak pošle k nám vločku dolů,
nechce jít sama , chce s ostatními si hrát.
Nic není bez konce
Každý začátek se někdy rychle, jindy zase pomale chýlí ke KONCI.
Všechno jednou skončí, proto je tolik důležité
neohlížet se a momenty které zrovna
probíhají vychutnávat a vysávat z nich co nejvíce šťávy a vkládat co nejvíce energie.
Bez ní je to těžké
V rodinném albu vázaném v kůži,
sfouknu z něj závoj z pavučin,
na přaplněných stránkách desítek portrétů
se vyjímá portrét maminčin.
Zimní čas
Spí včelí úl,
spí bílá zahrada,
spí světa půl,
mráz řeku opřádá.
Dobro a zlo
Dobro a zlo-dvě rozdílná slůvka to jsou.
Někdo ale tvrdí, že je to totéž,
jen jedněm dobrem a druhým zlem.
Nemoc je pro nemocného zlem,
Ukaž mi cestu k tobě
Hej děvče .
Čekal jsem na tebe tak dlouho.
Ukaž mi cestu k tvému srdci -má lásko.
Až se tam dostanu,
Pocity
Jsi slovo, jenž pohladí mě po duši,
vítr, co šeptá mi do uší,
slunce, které kyždý den vychází,
princ, který si pro mě přichází.
Když je nuda !?
Já postavím se na hlavu,
já chodit budu pozadu,
já ráno půjdu spát,
všech na všechno se budu ptát.
Slova v písku
Ta slova v písku,
dřívkem vyrytá,
kdy ten komu jsou psaná,
k nim konečně zavítá .