Písmák Satisfakce bubnující o římsy
Satisfakce bubnující o římsy
(života a smrti)
I bílé hvězdy plakalya slunce uhášelo nekonečný žárz líců Tvých tajemnýcha z barvité mandaly,co se vyjímala jako boží dar
vyšel poslední Tvůj dechI stromy těžce plakalya shazovaly krásu krás,na náměstí padalyTvoje perlyjako střípky na atlasvěčných mezikontinentálníchspojů a Tvých vábně dlouhých řasponořených do metafor zvaných čas. I chodníky plakalysinavou to šeď,spadla jsi ze skályotázko, myšlenko, lásko. a já nenaleznu odpověďJen Villon se za břicho popadá,teče mi po bradě jako mlíkoa vzápětí uvadájako květ rozumem semknutýa odepřený ze všech pikol"Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát,nebo nebudu hrát. "A já jen slepuji své ztrouchnivělé mládípropité do Anakreonových básníLáska a rozumRozum a láskajak staré novoty rozškubané do třásní.
Sonet z nocí do Tvé mysli vkradených
*Sonet z nocí do Tvé *mysli *vkradených
Noc rosí svůj dech na mých hvězdami politých zádech,když se zrovna houpu na klíně pravého poledne. A slunce své obočí jen pro Mě a proTebe významně či vášnivěpozvedne, ale já to neuvidím - budu spát. Létám si v hvězdných výšinácha nemám křídla,blouzním v letargii a ve Tvých snácha plně se přitom soustředím. Bláznem bez terapie jsem v hříšných hrácha učencem sibyl bezpochyb,prohrávám a přec Ti hrozí šach.
DERIEN
DERIEN
Až si zítra zase namažu veku Florou,budu myslet už jen na Tebea na ty vitamíny,co vytvořily silně antibiotický kornout. Třeba chcípnu - Bože, byls jediný. Skonám. Skočím do propasti.
Blues na Tvých tvářích kanoucí
####################
Blues na Tvých tvářích kanoucí
##############################
Přestávám věřit ve spásu alegorických děl,všechen jinotaj zpod cylindrů- jako pár kouzelných nadějí -do falešných iluzí nesplněných lásek uletěl,už si ani nepamatuji,kdy jsi něco opravdu chtěl- myslím něco skutečnýho,co Ti nezmizí,něco věčnýhobez dalekosáhlých iluzí- nebo někoho - třeba Mě
Střípky z loňských krás
*******************************
Střípky z loňských krás
**********************************
Z očí - růže natrhal jen pro ni
Etos mravokárce
+*++*++*++*++*++*++*++*++*++*++*+
ETOS MRAVOKÁRCE
+*+*+*+*+*+*+*+*+*+
Prázdné stránky víří vzduchem, jako my v dávných kdysi,
G-O-T-I-K-A
*******************
G-O-T-I-K-A
--------
Jinovatkou ztuhlá ústajako posetou cestu - blankytnými plátkyjako osamělý lid,co Bůh dávno opustil a zavrhl- měla -Ležela si v údolí smrtelníkůa Doba spálila jí pravou tvář,ona žila jen z odpustek a řeholníků- takovou ji neznáš,nepoznal jsia nikdy nepoznáš. Jejím koněm stal se čas. Její modlou Boží hlas. "Spaste, Pane, naše světy,naše dušea lásku - pocit prokletý"Její oř dávno vzaljí ze rtů kamennou růž,Posel boží život poslal v dála hluboko v srdcezapíchl nůž.
Střepinkový soud
Střepinkový soud
Za okny OSTROKISMUS
černě a bíle
vyhlašuje