Písmák Podzim
Podzim jak na koni přiklusal hbitěna zem i na lidi rozhodil sítězas jednou po roce v podzimní romanciv tom našem svědomí děláme bilanciv údivu za kamny zjistíme v smutkuže je víc listí než dobrých skutků
lavičky
Jen samá láska zočí nám hleděla
sliby jsme nožem vrývali do dřeva
zlásky a ze slibů nezbyl ni uzlíček
smutné jsou smutné paměti laviček
Jaro
Zas nové jaro neslo se éterem
dýchlo Ti do vlasů
jak stálas pod stromem
potom se lehounce zachvěla zem
Herec
Nekonečná studnice nápadů
skořápka plná emocí
srdce z něžných motýlů
i tygr v kleci běsnící.
Schody
Seděla na schodech
oči plné lásky
dívala se do krásy,
kde uprostřed stál on.
Láska ve stromech
Mám ráda stromy.
Mám ráda borovice,
jejich křivolaké kmeny.
Mám ráda modříny,
Podzimní rybník
Třpytivé stříbro vbarevných snech,
co ukrývá mrštná těla.
Promrzlý rybáři líčí své pasti.
A pomalu padá
Zima
Čistá krajina bez poskvrny,
bělostné lány vinoucí se do kopců
anebe plné zloby
pro kruté tváře zalabastru.
Beze jména
Po řasách stékají hořící slzy,
smáčejí líčka a trpké rty.
Hladí mé tváře, výčitky hrozí,těžké a bez konců jsou tyto dny.
Relativní nic
Mám deset prstů
jednu hlavu a na ní dvě oči.
Dívám se na ty prsty
…palec, malíček, ukazováček.
Beze jména I.
Polož si hlavu do mého klína,
budu ti hlídat tvoje sny.
Vnáručí mé se ti pod víčky stmívá,
sladké a bez konce jsou tyto dny.
Pozorovala jsem tě
Pozorovala jsem tě, když jsi spal.
Mámivý sen vykouzlil úsměv na tvých rtech.
Přivinula jsem se a přikryla tě závojem svého těla.
Počkej.
Pruďák
Jsem napruzená.
Prudim všechny a všechno.
A ze všeho nejvíc prudim sebe.
Prudim vsedě, prudim vleže,
Beze jména II.
Zeptal ses: „A dáš mi i sebe. “
A já slehkým úsměvem,
který jsi neviděl,
řekla do sluchátka: „Dám…“