Písmák Pozvracela jsem motýla
Pozvracela jsem motýla
(promiň tvorečku, já nerada).
Mé myšlenky, které se mi draly na jazyk, mu přilepily křídla k zemi.
Ptačí lep dáveného jmelí.
Auditorium Klubu naivních pipinek (a kohoutků)
Tak naivní pipinky (a kohoutci) vítejte v klubu, kam vás všecky Nicol zajisté hned nacpe (mějte však strpení, neperte se, neškrábejte pařátky, neklovejte v záchvatech nedočkavosti Nikolku do holých lýtek ni paží (ani nikam jinam :-) ), nepředbíhejte, na všechny se dostane) (sype se tu zrní, co se jen do volátka vejde. ) :-)
Auditorium klubu Hledači literárních pokladů
Nejprve bychom si mohli upřesnit,jaká díla budeme považovat za literární poklady.
HRŮZY Z VYSAVAČE
Hrůzy zvysavače
„Neé, brácha, prosím tě, nech toho, prosím…prosím. “ Vřískot mého hlasu se láme vpláč. Vzoufalé obraně kopu kolem sebe nohama.
„Nech mě, jdi pryč.
SKAUTSKÁ HRA NA ŠEST
Vím, že jitřím stále uvnitř hnisající rány obětí. Avšak snad tahle povídka vyplaví ven něco znastřádaného hnisu ze zánětu lidských vztahů. Všechny vpovídce vylíčené příhody byly spáchány na obětech vjednotlivostech přesně tak, jak je tu popsáno:
Skautská hra na šest
„Chcípni, ty svině bolševická. “ Nenávistný řev deroucí se hned zněkolika ochraptěných pubertálních hrdel naráz prořízl odpolední ticho a vyplašil několik vrkajících hrdliček.
ZÁPOČET Z PITVY MLADÉ DÍVKY
Celičkou tu dobu, po kterou jsem vchvatu psala následující řádky, jsem se třásla, že je již pozdě, a to děvče, pro něž jsou psány, je nikdy nebude moci číst svýma očima…
ZÁPOČET ZPITVY MLADÉ DÍVKY
I.
Dopadla. Její odkrvené srdce, stažené vsystole, se neutrhlo od aorty, takže žila ještě několik dlouhých minut poté, co vjejích uších dozněl ten zvláštní zvuk praskotu lámaných kostí. Nechápavě hleděla na své pádem zpřerážené údy, ze kterých trčely, podobny kárajícímu ukazovátku přísného a nesmlouvavého učitele, ostré pahýly kostí vyhřezlé skrz svalstvo a kůži ven zjejího těla rozechvělého úchvatným letem prázdnotou.
PATERO PERUTÍ Z HAVRANČINA KŘÍDLA
PATERO PERUTÍ ZHAVRANČINA KŘÍDLA
I. Mlýnice
Havrančin havran vypráví:
Havranka Dita vracejíc se zplesu nechala zastavit kočár na rozcestí hlavní cesty. Nechtěla, jako ostatně pokaždé, aby jí zavezli až kjejímu mlýnu. Na střechu černého kočáru soprýskaným erbem jsem dosedl zrovna ve chvíli, kdy se její nožky zabořily až po kotníky do čerstvě napadaného sněhu.
Havranka Pegasovi
Havranka Pegasovi
Sněhové vločky padajíce do vlasů,
toť bělostná pírka z křídel Pegasů.
Pálivý mráz v srdce přichází,