Podvečer
to je ta chvíle, kdy něčí láska
se odváží sestoupit až
do jeskyně slov.
to je ta chvíle, kdy řeka zamrzá od břehů
k vymazání V.
vzali jsme si s kamarádem na píchání do bytu,
v restauraci objevenou poběhlici Margitu,
každý se tisk k jedné koze v přepychové symbióze,
a pak jsme se rafli o tu její vafli .
Opuštěný ...
bezhlesý pláč nepřinášející očistu,
ale klestící cestičky zoufalství .
odcházelas´ tak lehce - samozřejmě .
- a kolem hlavy se mihotali
gymnoška
cestou podél stěn -
pokolikáté stejnou uličkou -
oči zabloudí na okraj .
neúprosná bezútěšnost dnů -
k vymazání IV.
měl jsem kdysi ženu jednu,
která prudce klesá ke dnu,
často střídá partnery a nezplácí uvěry,
navíc hulí trávu - pije a roznáší chlamidie .
Stuha
tak se otoč …
udělám ti most
a osvětlím nás
od vod vždy trochu táhne
k vymazání III.
lepší býti lesním ptákem
než-li v Praze stěhovákem .
ráno se opásají řemeny
a hýbou břemeny .
Odcházení ...
Sejit se tak jednou
v prohlubni času,
každý sám
a přece spolu .
k vymazání I.
mládí tak bez plen
a plen se tu honosí
- rádoby zvolen
ladí tu zvono kosy
k vymazání II.
uslyšel jsem z venku
sousedovic fenku
normálně na svět nebrblá
jen ráno štěká jak přiblblá
určitému bruslaři
nevím, proč mě ti dva pozvali …
ale dost akční změna pravidel
forma autentičnosti osobnosti …
lidi v dresech poslintaných
Vzpomínky ...
Jsou místa
kde zašlé vzpomínky
vztahují k člověku
bezkrevné ruce
Znovu ...
jen se tak trochu ohlédnout
za láskou
zhuštěnou v šerosvitu
umlčet podvědomé námitky
dal by ...
než vyprchá svět - skrýš
dal by oknem, ale .
studeno nesmí do pokoje
než oknem
šílený kůň
necháváš stopu na mém srdci
jak šílený kůň
na jinovatkou zšedlé louce
tak málo stačí k oteplení.
lišit se
pokleslé mravy zralých žen
i v jejich stínu dá se žít
uléhat s nimi - i víno pít -
skutečnost vnímat jako sen
otevírání
jak by ti bylo, kdyby tě koupili -
třeba za pár šupů - a nepoužili.
ležet spolu s ostatními
tak dlouho ve tmě.
k nevíře
hádala z křivek na papíře
věděla i věk a zvíře,
jež spěje k mému horoskopu
dočtla věštbu až k dračí díře,
Námořník
námořník starý, jenom v triku
na tričku pruhů má stejně jako vrásek
uložil srdce do košíku,
z nějž pak prokapává spousta lásek
k slunci zády
k slunci zády
v zeleném pažitu
s kamarády
nehybně leží tu.
nevázaní
bylo večer, bylo ráno.
a pak už pořád
srdce nožem vyřezáno
strom - neřád
půjdeme...
. půjdeme Prahou,
poslechnout si, jak šumí nábřeží
v uličkách, v sevřených uších
nebo i bez.
k lepšímu...
. tak nějak se nám rozpadají lásky,
doteky svědí na potištěném prádle
a ve schránce upomínky z bazaru srdci.
Fůrie
za chvíli tu z tůry je
moje stará - fúrie
projebala běžky
a tak přišla pěšky.
vzpomínka
hlavičku v pangejtu
na prstech lak
vzpomínku nechej tu
přejel ji vlak.
taxikář
taxikář Jirka Sehnal
dneska to fakt trochu přehnal
okradl dva cizince
chtěl dát prachy mamince
pan Opat
Kdo ti cumlá pearsing na bříšku,
kdo tě to kouše do bradavky
to když pan Opat píchá jeptišku
- vesničtí chlapci pasou kravky
z nenadání...
z nenadání cinkot sklenic
a vřelý úsměv servírky
ke kouření kde nic, tu nic,
ale šustěj papírky
černobílí
Kam jsi mi zmizela
Mladá a veselá
Pospíchám za tebou, až někam k lesu
Zbyteček lásky na dlani nesu
Casanova
včera, a dneska ráno znova
našel jsem vrásky na ruce
tak starý spící Casanova
užívá si své poluce
za humny
ve tmě, v noci, v mraze,
. kdekoli .
umírají motýli .
na prsou mrtvé ženy
servírka
do výčepu jen pár schodů
chtěl si vypít svejch pár piv
pocit má, že pije vodu
servírka - all inclusive
plod krize
přepadnu pošťáka
co nosí důchody
praštím ho polenem
a hodím do vody
sochy
Plakaly sochy nad ohbím Vltavy, plakaly sochy nad vodou, že stát tam nečinně už je fakt nebaví, že k čertu - s takovou pohodou Křičely sochy nad ohbím Vltavy, a proklínaly holuby, že ráno létají kálet jim na hlavy, na oči, na nos, na zuby. Smály se sochy nad ohbím Vltavy, smály se lidem do očí, ať se prý k večeru pod nimi zastaví, pak, že je z legrace - ó, pardón - pomočí.
hrdličky
drkotám zuby o poslední schod lásky. v ramenou trhání dramatických vzlyků. další a další klepy bourají hrázdění na srdcích, do rozkvetlých stromů výsměchem drnčí. hrdličky, hrdličky, hrdličky.
vyhnanství
vinou slov zřídly skráně nad spánky žloutnou modřiny myšlenky a jeho dlaně mnou se proti viny z paměti balancují na hraně vyhnanství z domoviny s pláčem mluví trhaně měsíce týdny dny minuty vteřiny před smrti z ochablé svaloviny náhle vypad´ anděl takovej malej sráč s křídlama holim pinďourem a koulema vystrkuje na nás prdel tětivou slabosti lukem půvabu pálí šípy skutků aby soudce plamen perem něha připsal podškráb´ pod rozsudkem je odsouzena: láska bezbřehá. . co nás jednou zabí.
tajemství
utrhl slast v sadě blaženství rusý květ Neomilostnění vlk rozmilý lítý tygr rdousí i Mne rozšlapané bohatství bez harmonie v domě sebemařitelů napořád nepřeberné plameny nebeských pohledů. vytvářel tobě - neporovnatelná - básník svá tajemství.
na loutnu hrál ...
na loutnu hrál - - a omračoval pěvce, kteří tam v listoví ladili svá preludia, na loutnu hrál - - jí nedospělé děvce, která mu noc co noc masírovala tělo medem, na loutnu hrál - - a zpíval, že už nechce při každém rýmu, trpět svalovou horečkou.
chtěl bych tě ...
chtěl bych tě zase vidět nahou . a vydráždit se přeukrutně - - jako se Žižkov dráždí Prahou . tak hrozně rád - - a přece smutně . chtěl bych tě zase vidět nahou, smět si přivonět pomalu .
sám
možná mi řekneš - tak se zblázni a já pak - - co jen dělat můžu . - možná má píseň zazní - - z Bohnic - tam z oddělení mužů . možná mi řekneš - tak se zblázni . - a já to asi udělám - - v dlážděné kleci - - v skotské lázni - .
na Markétě
chceš-li mi ještě něčím býti - - tak prosím - ale pomalu, životem se smýkám s tebou na plochodrážním oválu, chceš-li mi ještě něčím býti - - tak prosím, ale v tomhle světě; já nechci zabít další lásku - - na ploché dráze - - na Markétě.
co básník nemůže...
smí s ptáky létat přes Himaláj a celý kraj - na dlani vzít může, smí lásku vdechnout do poupěte růže - - za zámek pokládat i stáj . smí vidět tmu a dýchat plyny, bezpečně přejít přes bažiny . - smí jméno vyrýt do kůže - však křísit lásku - dávno mrtvou - to nechtějte . TO nemůže .
karanténa
vždycky býval mužný, drsný a pak taky milý, sladký vždycky když ho soukal dovnitř a pak zase tahal zpátky . kloní k sobě těla, krky smutně v koutě za anténou jeden z hráčů jednoruký, druhý zesláb´ karanténou.
tumor
kde se vzal, tu se vzal vřídek se mi podebral u lékaře přešel humor, řekl, je to zhoubný tumor.
poetograf
poetograf mi prozradil chronickou nedomykavost veršů, proto ta arytmie básní léčím se medikamenty lásky a někdy malou rýmovanou operací ráno pak chrlím krev zředěnou levným vínem.
je po deli
na rohu stolu tyčinka než se setmí bude po ní sladkosti dítě uspinká a večer čokoládou voní vždycky, když se tyčkou nacpu do lékárny zašlu fax z čoko bobů mívám zácpu dodejte mi gutalax.
psům přes ulici na řetězu
vlastně nemluvil aby vypadal že zná tajemství než naučil se mlčet a mluvit zároveň bez pře řeků řekám proti vůli vůkol splávku verbež když ještě více střílí se ryby v sudu po zvuku - bez líce bezpečná mlčení vedlejších rolí tření buchet a mákování sypánků v druhém plánu průchod změn zatím říká pak myslí si že přišel den kdy v duchu poslechne a svolí aby jazyk nepředbíhal ostrý byl i zeširoka v úzkých.
Lektor
Zmatená pře sdívkou jíž struny ladí nevěrně
než mi mezi čtyřmi prsty na há sedmi šesti-strunné
řekla důvěrně, že septakordy tlačí, i když někdy stačí i emi
vcizí zemi scizí kšandou byla mi hrou bez území
Hysterka Terka
Tereza nechtěla do starého železa. Vycházela do ulic; ústa špulíc a čelo vraštíc a učeně krabatíc. Ze své kštice, ostřené do krásy tužidlem, před zrcadlem trhala šedivé vlasy. Vžebradle zmanšestru, na švihadle přes kostru, nosila skripta nultého semestru, jimiž měnila kavární stolky na studijní spolky, rozšiřujíc si obzory.
jasný cíl
snad podzim mi rozvázal jazyk
nebo má trpělivost
tedy, těším se na první mrazík,
jaký mi předvede skvost
staromládenecké byty
každý takový má své křeslo
u stropu pavučiny
skoro vše potřebné na heslo
a fotky maminčiny
zdravice
pročíslá hřebeny hor
zima na hřbetech větrů
proudí do nížiny
zpřehází opadané
pneumatické svízele plynosiče
často neusedám, ale jediný stát
nad jediným prázdným místem.
chlápek na kraji, znaje jistě svízele úzkých uliček, trochu těžkopádně, přec ochotně poposedl ke sklu
couváme vtandemu kcíli a pravá strana nápravy, zřejmě podhuštěná, vyosila (mé) tělo
Dialog
vzájemné pohledy do očí;
první, pohodlně mocný shůry,
druhý, bezradně ukřivděný vzhůru
I.
squat
ten dům zabila voda
vyskleným očím přízemí
nasadili cihlové brýle,
ušima prorostl plevel
nervy na pochodu
obdivuji kliďasei běsy,
na křídlech jdou cestou po okraji,
což, já, se svou povahovou směsí
držím střed – nikoli potají
přeskupovač
dal jména slovům
jak cítil je
jak říkala se běžně
vyměnil partnerství druhů
něbiletčik vyhmatenec
halou seřadiště bledá tvář
pohrdavě přeměřila chrličník
ignorujíc raznice
minula dispečerské oči
rybí mola
silonová čekání
na de filé šupin
až němé modely zakotví
vtichých sítích prosévačů
podzimní kolmice
zlomený vrukách země
padám smálem vhrsti
do lože rukávů větví
vedle čajových keřů
chmelí
co pivo to báseň
volností chmelu
a čím větší žízeň
tím více jich melu
vzkaz
měl jsem vzkaz vkapuci
číslo a zavolej
výhoda klokanek
vostražité době
Mihotavé sršánění tmou aneb nezáživné téma
ventilačkou štítem polézt trámy vonně natřené, kchůzi jako stvořené
poskákat fólii sfajnovým povrchem
dole mihot neschopný nalézt čas pro pohyb vzduchem
jeden dokonce mává harmonikou čelního stínítka
Drátěný bohatýr
pašák všestsetsedmičce
našlapal tempomat
k ledničce
páděm na trojku
V tomhle vedru, mi řekl autobusák...
čoveče
tuším kreš
jedeš… jo
hledí si medí
Koncert zaKopaný aneb poločas dohrávaných soubojů
osvědčené housle
centrováním okopané a lehce kouslé
ladnou kličkou mezi kolíky a
přehrávkou smyčcem pravé ruky
Poustevník
nota neodpíchla takt -
melodie strnula vkruhu
vhlavě to je
ale ústa falešní
barrandovský nářez aneb plátky lidskosti
nahoru: …rakve
Rakve šplhají po vlastní krvi
Nakloněné roviny
dolů: …větve
Bajadéra aneb pět wořechů do popela
stejnějak
maniak
lidskou tváří na omak
získám si tě
Sžívám se
otisknu podrážky do jílu a
suchodílu stěny čas zpevní
nebrozdrolí
---- --
Cesty poety
vpravé poledne
stál svět na žebrech
zatímco jedny podléváš
skrz druhé pátráš po hostech
Namísto, Azore
namísto výběru vhodných doplňků
zkoumal zbarvení skutečnosti
nosil se po větru své výlučnosti
tváře bez červeni plejádou postraňků
Jenco poslední
klouby drolí kameny
polopřímky vrstevnic spějí
po rukách khorizontu
přiživit prameny závějí
Multiplikátoři
liga nemalé oblastní důležitosti
led pod nebem hostí
farmářský větrný vír i
zámořský manýry
Písmácké meruňky
vyber okem nejsladší
část neznámá
nabídne uvnitř
méně známější
Vlad Dečka
Lámu „Neflámu“ Vlajdu řadu týdnů na piwo
obavou vykrucuje se - seznamy povinností
nutných přiblblostí,
jimiž vytře zrak, tak leda sobě
Trendy wandry
Měli rádi wandry ve třech. Kamarádi vhadrech chandry, spísní na rtech. Steskem po přírodě, odpoledním vlakem do Trutnova, svakem - dál od domova. Vpravidelné periodě.
Pohanka & Malina
Otec Malina – světec i šmelina. Vduchu důvěry, vychoval patologický řezník tři dcery, aniž by potřeboval pedagogický oběžník. Vdavekchtivým dívkám doporučil muže nevznětlivé, zkůže nehořlavé. Jelikož chtěl na stará kolena už jen přikládat do krbu polena a nemít na hrbu dívčinnen věna, rozdělil veškerý majetek do čtyř hromádek.
Éra před Vykoplem
Srabi.
Bytů je méně než lidí, tak proč právě já – bezbranná - hromosvodím něčí vztek, vykopnutá lidskou přesilou.
Pána mého - jistě spokojeného - měsíce nerušeně naloženého ve vaně, navštívily postavy.
Nejdříve nesmělé, tmavě modré, po nich svorně: bílé a červené, až jej pochmurně černé,
Odéééér
Jestli to necítíš
Je to divné
Protože jsem člověk
Zmasa a kostí
Elektroživná melasa
elektroživná melasa
když potká pes pětipsa
vznikají potyčky.
srovnávají zástrčky
Zpověď Gigola na zapřenou
Byl jsem velký kluk a občas ke mně chodily ženy. Bylo mi fuk, že řvaly, vždyť přeci zvuk, to je pořád tuze příjemný. …a sousedi nepřišli – nenadali mi. Nevím proč.
Vodník vod Rokytky
Jsem manuálně nezručný. Sice chodící slovník naučný, ale levej jako šavle. Můj počítač začal přehlušovat sousedovu cirkulárku a uzrál pro kompletní generálku. Po netu nakoupit díly a hybaj do Davle, za jedním šikulou zČVUT.
Každej měsíc vo litr lehčí...
Potkávám ji každý večer na mostě. Šlapka co dřív dělala na poště. Růžová minisukně, až nevkusně vykasaná. Zlakovaných bot na obřích podrážkách, ční jako hrot špičatý, rudě nalakovaný nehet.
Vrátný z domu smutku
Vrátný v domě smutku
Hlídám si váhu a nahoře se hubne - na duchu. Herec tragédií, pohádek a komických pásem, trápí plasty - snad špásem, snad ze msty. Klepat lahví PET o koberec ráno vPĚT. Mít přes třicet a ještě nedospět.