Písmák Jaro
Ne, neznám hezčí zemi,když červánky k noci se blíží,tak krásně podivně je mi,když noc se dnem se sklížíu nás někde v kraji,i když to hloupí nepoznají,žádný západ slunce není stejný;mám rád všecky kameny,co jsou za Sýkorovými mlejny. Člověk věčně krčí rameny. nevšimne si své proměny. Lisabon jaro vítá;čarodějská svitadiskutuje o etice mágůve faraonově sarkofágu.
Útěk
„V Tuzle bylo líp. Žádný voják; nikde nikdo. Člověk se ani nemusel bát, každý druhý bylod Titových partyzánů, ale tady jako by si Němci dělali manévry i v noci. Ale jinak ta krajina je nádherná, ty hory nad městem svítí do noci, v dálce je cítit moře; na člověka padají divné nálady, to z té tmy a sem tam prosvítajících paprsků nočního osvětlení, ani Rembrandt by nezvládl ten šerosvit.