Korektní poezie - nové díly
Zdar, po roce sem oživil podcast Korektní poezie, budu čas od času něco točit. Poslední díl je o Ortence a Eleně Pecenové.
Díky čau
poslech tu
https://podcasters. spotify.
pohyb I.
sledovat vlky
nechat se táhnout
skály poskládány, kameny spočítány
patníky levý pravý
/ona místa/ - Svět poezie /ČRo Vltava/ 22.3. 22:45
http://www. rozhlas. cz/vltava/literatura/_zprava/pavel-zajic-ona-mista--1327808
tři bratři
On a jeho dva bratři posunují
výhybky, smějí se, dopíjejí kafe s koňakem.
Odpoledne se jejich cesty rozdělí,
ten káže místnímu kmenu,
Volks
Vykousl jsi fragment a postavil ho do rohu
kuchyně. Zanedlouho budeš mít výročí
upoutání na elektronkové křeslo, podkládáš
ruku papírem, noviny úhledně přeložíš
neděle
krajiny se vzdalují
balíky vplastu, larvě
od kozího sýru
přijmi guláš vlajkonoši
střepy
říkáme stará slova
sterilní mozky
plněné vůní pižma
konkrétní postavy
zastavit /4.doba/
tak i ty mžitky
plnily rozcestí
začíná na stejném vršku
mává
Ona místa /niterně on/
necítím samotu
žiji sní
strochou štěstí
bude tato zima
Spřízněni realitou
Spřízněni realitou.
Židle směřuje koknům – důvod kmhouření.
Světlo proniká skrze dřeva vnich.
Avšak i pohled na zastávku může vyvolat podobné
Dodatečně
A vmysli se kupí ony nesmazatelnosti…
Přirovnání kchuti dvojtečka - kyselost.
Posedlý smutkem jak za nehet malým.
Posedlý strachem – hloubka černých lesů…
Letadlo /výběrová/
Letadlo
Před rozedněním počítáš
stromů koruny.
Jsi účetní stojící
Možná sedm let /zpět/
Když bývala doba,
kdy podzim měl ještě váhu.
Setrvávaly kapky pod listy,
jak tiché dívky.
Zdál se mi sen! (kompilace)
Drazí pisálci i neumětelové,
trochu jsem přemýšlel a pak mi to došlo. Již dlouho uvažuji o krapet videoartovém dílečku a proto
hledám zájemce, kteří by se chtěli účastnit a připojit a zapojit a podpořit.
Nejlepší odkaz poskytne odkaz, na vznikající skupinu lidí, kteří chtějí být slavní a nechutně ztvárnění.
Úplná péče /červená/
jsem kategorie,
povzdechla
.
všechny neobarvené svíce
kde jsou konce? /na pokraji lesů/
všichni chtěli psát
. dřív
skrze propustě
i z lesů proudily
Jednoduchý obraz
.
oči lepící se na sousoší
poskvrněných obrazů nahoty
čnějící
konec /pravdivý příběh/
(konec)
napadlo pána u brány předlesí
kde asfalt proniká do
jehličí
zapomenutí /oni/
koukáš takyna mraky. hodilo by se dodatjak mockrát jsemchodívalpo večeříchdo hlupákovů,koneckonců sirényhovoří myslím jasněprozatím se rozplývajív lehce nugátovém přelivu/v této situaci se dá hovořit i o vlasech/-prorážení hrdla,podoba vrtáku/stále o sirénách/. už jsem myslím říkal, jak semi zdá stále ten stejný seno lucii, která je nekonečně vratkáa bez otázek nekonečně krásná,což se dá celkem obstojně spojit i s živoudívkou, ale/popis/dřevěná kavárnačerný vlasy, oči. katoličkaprostě se aniv tomhle krásném dubnuneuvidíme
Nikdy o smrti, vždy o lásce /výběrová/
novéa stejné - co dřívebývaly kompromisynadále plujíve vydutýchkostech /to jest o dívkách/posléze, kdyžsliny přetékajíjako javory v dalekých kopcích,zbarvují se, chytaj špínuněkdy jas. zkouším sepoohlížet poještě vlažnémmorku.
jak je vše možné /jaře/
Do ochoty
s psaním
celkem primitivně – vnávraty
stejně jsem pořád jen
Byl jsem prostě řekou /prostořeká/
a poté jsem se snažil dosáhnout na
dno
bez zájmu a s
jistou grácií
Dlouho jsem strávil na písmáku
I.
nedávno četl
o jazzu
jak se to psalo
...
Zdá se, že nakonec i kotliny potemněly
zcela nejistě, urputně pookřály
tucty krví vbarvách
posléze byly bity
měsíce tohoto
měsíce tohoto
půl koně
čtvrt ledna
kousky očí
v devětpatnáct odjíždím
tajná léta
. z konců kolejí
ze vzpomínek nejraději:
. jen jemný obrys lžičky
posečkání
hodnoty jsou jako dříve vybarveny jemnou
zelenou
nelítají kolem pěvci
-nestěžuji si
Pro vody
Jsem prostý stejně jako vody i vlny jsou zapletené. Představy plné chudoby téměř jako modlitba téměř.
Jeníkovu
Čisté jsou okapy
Po deštích zimních
Když všichni tlí
Kapky se ztašek nesvlíkaly
o moudrosti /stejně... vole.../
vztahem, jak jablkem, jizvou a krůpějí
zametám, dveře co jsou přivřeny,
o něco často zakopneš.
pivo
Zdalipak
Zdalipak ještě hraješ shladinou
nekonečnou intimitu
když
Slzy po kohoutku střídají se v slávě
Dopis /retrospektiv/
To když nevíš, můžu psát
bílý průhledný listy
někdy se zastav na víno a svět.
Už nejsou roky bláznivých
Setkání /Stereotypní/
U rozrytého rynku na sebe pořvávají dělníci
je těsně u malého plamene, je těsně rtuti.
Na starém vinylu, měl jsem položenu
vzpomínku… jen šum je pravým džezem
O předzimí
Myslím, že sem si opět vzpomněl
O tom jak v kafi vidím mouchy
-a Tvůj odraz je působivá samozřejmost.
Pod listím je stejně, jako
Maličkost /před podzimem/
Štěká a lepší časy ztrácejí ten správný ostrý obraz,
vidím silnicí siluetu a psa.
A vkalužích před dalším deštěm neukryješ mokrou stopu,
vidím silnicí siluetu a psa.
Detox love /Tolerantní/
A snad bez nebe nad kterým
vdálce synkopy snaží se najít klid.
Počítám slunce, pýcha velí stroze odvětit
milé, co taky ráda mlčí nocí.
3. /nad riekou/
A na ulicích je taky mokro a kam jdou oni
a co sem teď já. , rozplynutím lípy
a tvary listů, tvary tváří mi už nic neříkají
nebo by neměly
Kluk stojí, čumí a kouří /korektní/
Jsem uzavřený vTobě
a nevidím dál než za cestu od dveří a zpátky
jen u náměstí skloňuj význam slova hrátky
co není jasný, nebude a není…
Needle Blues /očím od tabáku/
Začal jsem myslet
- pro Tvůj odchod něco nového
Strohého, patřičného, dostatečně němého.
Kuplety borovic jsou očím strofy múz
Borovicím /skrze i pod/
Mohli jsme se varovat
-stavět jiným věže
lámat kousky jetele,
jež pláčou jinak.
O realitě
Přijde mi patřičné děkovat
stínům a plotům, co vnich
rudě září.
Co barví pátky jinak než na
---- /inaugurační/
Černobílé lampióny,
když měla ruce od novin
podivně smuteční.
A přes sklo bylo vidět matně
O příměří /cry/
A není otázkou rozpaků
zda věříš,
či píšeš jen kocouří slova.
Soustavně prodáván a po limonádových
Spring lullaby /vzletná/
Když myslel jsem na J.
Jak létaly bypřes nos barevné kousky
molů.
Padla do rtů těžká chvíle,
Interview /promoklá/
Rozumíš - vnádražním světle palem
dávno zdvořilých
…. do očí květy
Jak sedíš kafe Etage
Fennesz a Philip Jeck V Arše
Fennesz (AT), Philip Jeck (UK)Support: Birds Build Nests Underground(CZ), Kora et le mechanix (CZ) a Mateřídouška (CZ)čtvrtek 13. dubna 19:30 | Divadlo Archa
Jedná se o zakončení mimoproudového festivalu Stimul, nejsem zasvěceným vypravěčem tak jen přidám odkaz.
http://www. stimul-festival.
La fiesta /promarněná/
A tady na tomhle náměstí,
kde si Tě nespletou sblbcem
uzavřený jak poklopec
na vlas přesně odpočítáváš den bez poplachu.
Na hladinách
Po nábřeží, jak by nebylo lesklé
poslední optimistické vlny štěstí.
Kčemu je mi milostný argot, když za tebe
mluví papír.
V klíně
A sukně co hřála kolena spatřila v okně pavučinu. Někdy připomínáš mi s leskem,jak neposkvrněná štiplavým pachemuniverzit kličkuješ mezi stoly a jejich ctiteli. Někdy mi to nahrává do karet,to pak kocourovitiše pletu oprátku.
Někdy poslouchám hudbu dlouho do noci.
Polemic love
Maluj po mě křídou
ty estéte posvěcenejch dob,
ať třeba zapomenu na nová
světla, na u silnic ty víš jak
Když listí
Tak mi zas řekla
jak tiše se choulí ve spaní
jak okrádá zbloudilé noty
balí si tabák do malých žilek
Serial
Pod lampou, tam u obchodu
s pitralonem jsem Tě nedávno viděl
obcházet.
Jindy zas v modrým dýmu zahleděná
Jen zimě
Stojím v zimě
kocouři nespí v klínech
boty se rozvazují na doby
kostky se pod stolem nesčítají
Blues kyniatrik
Na schodech po mě hodili účet
a já si ani nestihl přepočítat drobný.
Běžel jsem po dlouhém fialovém chodníku
nade mnou mraky dávaly se do sporu,
SKA Klub
Věřím, že tento styl má i vliterárních kruzích spoustu příznivců—pravda, díla stouto tématikou se objevují velice zřídka, pokusím se tedy alespoň shromáždit všechny přátelé: druhé doby, kouření zakázaných látek, barevných šatů, sluníčka…)))
Dopis
Napíšu Ti za uši sazemi,
ať to vlasy smaží,
jak vpodělaným černým světě
sněží jenom někdy.
Na třídě Míru
Můžeš usnout vpůlce letu
zaspat vlastní lásky.
Včísle popisném dvacetdva
se vysmát světu,
Podzemní
Leda bych plakal nad
obrazem svýho života…
Leda bych uzřel
anděla.
Když se rozední - takže "teďková"
Když mi soumrak ranní
vzpomene na všechny
paní, slečny rozlitý, srdce zatracený
- pálí mě do očí
Lehká
Dělám tlusté čáry,
Tvé vlasy
jsou malá leporela…
Až tužka dopíše -vyrostu…
Kávová
Vylil jsem kávu
zrovna když ve výloze
prodávali radost.
Byl vtom vztek a malichernost
Když
Zavřel jsem včera brány,
šerem se proháněli
pastevci.
Bláznili vhorečce
Pouťová
Kolotočář vysamátej
se mnou
vbanálním světě.
Povídal máš pěknou holku
Celá žlutá
Rozpačitě
jak bych prstem hledal
mapu.
Zapaluju cigaretu a
Zapadaná
Louky se stíní studeným peřím
A ty si peřina…
Ty si moje potěšení.
Natáhnu se pro noviny na podlaze
Lednová
Ve staniolu přinesena
proskleným dačickým zrdcadlem
zasněžena
záře….
Skoronoční
Na vlastním zápěstí
slastí inkriminuji
si radost.
Potkávám se slidma
Přivřená
Na věžích bijí
přebíhám po náměstí
ktabákovému domku…
A pak zase hnědé oči
...Zasněně
Chorály krášlí vzduch
- jen zasněně.
Přistoupím ktvé ruce,
není co zjišťovat…
Klaune, klaune!
Nač máš šašku automobil.
nebydlíš snad vmanéži.
-Vmanéži. – jak velký omyl
na tu už mám averzi.
Tak si klidně vem
No co, tak du ulicí
(zase)
čumí, omočí rty…ptá se.
Zírá, blokuje mi slova …
.....Mezi řádky.....
Říkám jí a nevěří
na řece trouchnivý most
Polopravdy, polozimy.
Být ten třetí
Tak křič...
Tak tohle jsou slova
jsou to rozlámaná srdce…
Chlápci ve frontách do sebe vráží
jiskřivě krouží očkama po dámách bez sukní…
Za pár slov
Záclony jsou dlouhé
a dotýkají se radiátorové romance…
Rozházené lahve – dyť to znáš.
Legalizaci se meze nekladou
Jen na tebe
Vpravdě svůdné amoresky
tratí se mi znenadání
vnapůl modré barvě světa…
Bez příčiny a bez bytí
Skvělý svět
Říkáš Skvělý svět sholou prdelí
zjizvený Erik Truffaz
podsví(cenné) doby…
Nemuselo pršet- je to tak, že.
Mámivá
Hrozně dlouho jsem čekal
odpovědi jsou jen chromí starci.
Vztekal jsem sestrašlivou chutí
Ptáci vtu dobu létali nízko
Prvoplánové a tak
Když se rozlomím vkole
často pletu si hlavu
ty vole- takhle se mnou nemluv
umu žádného si nevážím
Neladící,Uzavřená ve slokách
Říkal jsem si
až tuhle hudbu dokážu někde vsrdci
pojmenovat-stanu se opravdovým muzikantem
ne polenem, chci být třískou
Malá vodní hudba s ní
Není tanečnicí
třeba tancuje SAMA vkoupelně
a strachy ani nedutá
jen voda tekoucí fortelně…
Jak jsem ti to chtěl říct
Sama víš,
když nebe pláče saze
Jak nelíbí se ti kýčovité
fráze
Kouky,kouky
Víš mám Tě rád,
mám rád tebe.
Nechci být tvůj kamarád,
máš oči jako nebe.
Tak trochu FILMOVÁ maličkost
Ne,já vůbec nelituji středečních večerů
posezení při dobrých scénách
a lehkých douškách upřímně hořké kávy.
Vůbec mi nepřijde zvláštní křičet svojí radost po ulici
Tak trochu JAZZOVÁ maličkost
Jak se linou tóny omamný
ožívají ve mně staré písně i roky
kterým sem věřil…
Naleštěné účesy mi už dávno neříkají pane
Na cestě
Zima pálí do rukou
a my sedláme poslední
zlegalizovanou středu.
Vlaky jsou moc teplý
A venku praská listí
Když sněžilo
sníh se chytal
na promrzlé hlavy ospalců,
tak trochu bojujících o sametový závan jara.
Večer,jen co se setmí
Večer jen,co se setmí.
Rozkoušu si prstya udusím se zlostípozpátku putuju ke kořenůmstávám se ratoL(e)stlíboty brousíš o spadaný listípozpátku ytsil ýnadaps o šísuorb ytobjednou se ti kroky noční vymstí
Paříž II
Mezi dvěma kostkami
dvěma flaškami
postonávám
Tak jak jsem si ji představoval stála
Paříž
Paříž
Poměrně stylová vesnice stisíci světy
poměrně olbřímí věž
Poměrně lesklá