BRÁNA DO PEKLA
BRÁNA DO PEKLA
Martin zvolna procitl, snad ho probudily nějaké hlasy. Šíleně ho bolela hlava a cítil nepříjemné mravenčení po celém těle. Pokusil se otevřít oči, ale viděl jen rozmazané siluety v bílém pokoji. Všechno bylo přikryto šedým závojem mlhy.
ROZCESTÍ aneb Láska je kurva
ROZCESTÍ aneb Láska je kurva
Odpolední dopravní špička. Trolejbus, narvaný k prasknutí. Cestující byli v trajfu namačkaní jako herinci, jeden nalepený na druhého. Rozžhavený odpolední vzduch by se dal krájet.
BESTIE
BESTIE
Možná jste slyšeli o "Trstenické stezce", která spojovala naši dávnou vlast nejen s Moravou, ale i s Pobaltím, dalekým východem a s bohatým a vzdělaným Orientem. Po celá staletí po ní putoval nejrůznější tovar, ale zboží i nad jiné vzácnější - vzdělanost. Není proto divu, že poutala a stále poutá k sobě pozornost historiků. Zahledíme-li se do šera dávnověku, spatříme mírné návrší, u jehož paty teče Divoká Orlice.
Daň za život
Daň za život…
Měl jsem to ráno volné, a tak jsem byl s manželkou na pravidelné kontrole u jejího ambulantního psychiatra. A bylo to věru zapotřebí - už se rozjížděl nezastavitelný vlak ataky nemoci, který zase pojede do cílové stanice Psychiatrická klinika, jako už tolikrát předtím, ach jo… Už tři dny jsem skoro nespal, jaký dělala po bytě bengál. Co víc ještě ten psychiatr chtěl. Spokojil se pouze s utlumující injekcí a s několika hustě popsanými recepty nás vypoklonkoval z ven ambulance.
Překvapení
Překvapení
Pozorně se dívám na displej počítače a uznale pokyvuji hlavou. Oukej, dobrým důvodem ke spokojenosti je fakt, že slíbené piraně do jednoho z mých zahradních jezírek jsou už na cestě. Usměju se při pomyšlení, že ty tam jsou dávno časy, kdy jako špatný dostihový kůň, jsem šel od porážky k porážce. Na pracovním stole přede mnou leží další vítězství - banka mi oznamuje, že na mé konto přibyly další čtyři miliony.
Pařížský Montmartre - Mekka malířů
Pařížský Montmartre - Mekka malířů
Byl to německý spisovatel Erich Maria Remarque, kdo mne ve své knize "Vítězný oblouk" pozval do Paříže. Je to už nějaký čas, co jsem si splnil jeden ze svých životních snů. Vylézt na Eiffelovku, uvidět na vlastní oči Mona Lisu a dýchat atmosféru mistrů štětce na vrcholku Montmartre. Nakouknout do pověstných uliček lásky kolem věhlasného Moulin Rouge, posedět nad šálkem kávy před bistrem, vidět polonahého polykače ohně i pouliční divadlo - to všechno neoddělitelně patří k dennímu koloritu, kterým dýchá celá Paříž.
Moje bábinky
Moje bábinky
Jsem Franta a svý jméno nosím po babičce, kterou jsem měl nejraději…
Jedna babička sromantickým jménem Julie bydlela v Žabinách vkopci. Babička Julie i její jméno mi voněly po italské Veroně… Jako kluk jsem se u ní stavoval vždycky cestou od školního zubaře, co sídlil ve škole pod Kauničkama. Bábinka měla doma naklizeno a všechno to tam vonělo. Když kolem baráku zaduněla projíždějící šalina, zkredence se ozvala zvonkohra, jak tam cinkaly všecky nádherný starý skleničky, co pamatovaly ještě první republiku.
LEMPL, aneb Když sem šél z Hradišťa k požehnání
LEMPL, aneb Když sem šél z Hradišťa k požehnání S Uherským Hradištěm mě pojí pár hezkejch dětskejch vzpomínek. Byl jsem docela malej, pětiletej špócl. Pamatuju si na Boží tělo, kdy ulice kolem náměstí byly pocukrovaný tisíci květů, který svátečně nastrojený holčičky elegantně sypaly z košíčků jako rozsévačky na francouzskejch známkách. A muzika vyhrávala a dospělí lidi ve slováckejch krojích se vesele smáli.
Jablko nepadá daleko od stromu
Jablko nepadá daleko od stromu
1. Jezdil jsem ten den „výtah“, službu s bezpočtem kol. Dvacetkrát za šichtu nahoru a dolů… Vyslov před brněnským trolejbusákem slovo „výtah“ a on hned ví, která bije. Je to kraťoučká linka, vedoucí ze středu města nahoru do Jiráskovy čtvrti, které se odjakživa říká čtvrt milionářů.
OHEŇ A HVĚZDY
OHEŇ A HVĚZDY
K zapadajícímu slunci se stmívajícím Brnem jako korálky kutálejí světla tisíců aut, stovek tramvají, autobusů a trolejbusů. Jako mohutný tok rozvodněné řeky tečou všechna ta světla širokým čtyřproudým silničním přivaděčem od města k přehradě. Tam se jako nitky pavučiny sbíhají i vozovky ze širokého okolí velkoměsta. Zlatou muškou, na kterou mají všichni políčeno, budou dnes gejzíry ohňostroje, tryskající k dychtivě otevřené náruči noční oblohy.
Dvě rakve a láhev Fernetu
Dost možná mému povídání neporozumíš, protože pochopí to jenom ten, kdo se s něčím podobným setkal na vlastní kůži. Lidé, co proklouzávají serpentinami života snáze, nic nechápou nebo nechtějí a spíše inklinují k soucitu. A přitom soucit a politování jsou tím posledním, co člověk potřebuje. Většina lidí dnes bere své životy tak lehkomyslně a samozřejmě, až kolikrát žasnu.
VÍTÁNÍ JARA
Tak tiše zima za sebou zavřela stříbrná vrátka, pokrytá posledními něžnými vzdechy třpytivého jíní… A dychtivě, jak dívčí ústa, otevřelo se nám jaro. Už pár dní předtím to zvěstovaly bílé vykřičníky prvních sněženek. Připadám si věčně mladý a věčně zamilovaný, jinak bych snad ani nedokázal být šťastný. Letošní první jarní den jsem přivítal se svou milou.
SMRT KRÁLŮ
Je to právě dvacet let. Bylo 15. dubna 1986. Měl deset dní po svatbě a jeho druhá žena byla v pátém měsíci těhotenství.