Písmák noc s petrem_panem
slovo úvodem vržené vlunu
nad očekávání. cesta se ztratila kvůli pohledu
do oblohy - - - a dech zastavený na rukopisu –
kolik je ve mne
stopované dálky
stopované dálky
uzavírají se co do jména
i skulinou proteče tolik vody
kdy čas je odpolední
místa na ticha
rozprostřít na mě dadaismus:
a doliny vstanou sospalky
na místo prošlapaných skal
mé pohnutky jsou škodolibé;
II.
otevřené zdi ve výklenku
vyhrnují sukně
a číhají
kdo se první postaví
rozcházíme se v dálce
předmluva:
vléváš mezi nás oceán,
co do tichosti ti plují slova
ve večerech mi převyšuje rodný kraj vysvlečený
stane se bouřka nocí
mrzne povětří vklíně — prst se odráží
prozatím
jen vočích
od prudkého obrazu platím zpoždění
seznámila jsem se s očima
ejhle.
pro past je křeč — na mé dušní okno
záplata; dooběhu jsou vloženy labutě
noha nahoře, ruce otevřené dokořán – můžeš vejít i podržet
slušíme si ... a také se neznáme
zastesklo se větvím o tmu (a dům poodešel)
a odřely si nárt (a ticho jako po básni hnalo se odevšad)
neviděly si do cizích zemí — kostnatých
úložnic
es
vodovod jednou
vteče řekám do úst
a až se srkavě spojí
ustoupím
vyleželá
na okošt tichem zacloumám
a zacloním barvu — jsem archivní
po hladině ještě kousek révoví
po nocích vytvoříme kruh
Setkání s němotou.
vlisovaném povídání může dopis
dospět kohybu rozhovoru
po řeči i po jazyku
malá vzdálenost
náklonnost mezi kůly
jazyk ti zpřerážel dobré vychování
nu — osudným odtáváním
padnu na kolena
přesto je zřejmé že ouzko je slovo