Písmák špona
v realitě kořeněné všedností
předstírám radosti
s násobky žádných celých krás
vstřebávám dozvuky z otravy obyčejnem
škádlení
I.
zvedni hlavu …
po ramena muže nátěr latexový - nech klidně odemčeno –
klouček na Tatře rachotí chodbou silnice
šmejde!
jako se většině záškodníků
neboj§
ledovce vtekutém povětří nahmatal kámen
- sloupy mostní - minér si vlastní…
šplecht
odklepáván zvěděl,
že nestřílí se do stran
třeba že stálo…
- nebe - stádo zvířat
štvanec
potápník
ve volných chvílích obřadně
hladí hladinu svou vahou,
skoro až nedýchá,
ševelení
vkoutku opuštěná
taje vpaprscích
vzdáleně zpřístupní den
a vyschne v luně až z úst
šponování
nemůžu konkurovat neměnnému,
já, nejistota
života tvého
i když jsi už holka veliká
škrundání
šlapu vodu v bílém kruhu
tam styl zpátky bez
přestání měním hlty sladké
vody za kapky krve z dlaní
škvírka
libovolný čas shodný s proudem
nesvolný zná budoucí zbytí
už se množil - jistě.
. teď jen aby dožil - v místě
Šmátrání
šmátráním po stole vždy něco zvrhnu
a s flekem na zemi už mnohdy nehnu
bývá tak po ránu - oči jsou slepené -
milá má v turbanu, říká mi kreténe.
Šrám
otočí se v pramen čtyřmi jehlicemina chvíli rozpuštěný drdolje zpátky. , ale než. z deště bolavé lopatkyještě bolavější obraz sevřoujako kleštěudá rudá spodní sampakazrcadlu - prstem jedno jakým -kolik dni že byla u draka v bydlu. a propóó hlavně s kým.
Štaflíkovi žebřík
na skobách spízdá se mu o korunácho výškácho listech v okapechotisky dlaní na dřevěné kůžihořké černé šmouhy ořešnézhojené jizvy od háků košíkůspí a sní dlouhý senhrklo v čepech až staré ránykdyby mohly smolily byna střeše vozu přivezli bratrastejný otec jiná matkaštíhlejší a uhlazené tělotřpytí se v paprscích slunce mladý plný sílyvětší škála možnostítrojdílný vleze se pod ponkdo dílnydřevěníka obestřel smutek:rozpůlí se sny nebo ztratí úplně. zbudou vzpomínky, které neoživí. a dost možnábude skob třebaa rozřezaným tělem zatopíavšak cesty osudu jsou nevyzpytatelnépo čase truchlivém období štěstíhliník jen tak pohozený úpícítlačí si záda na uhlí strakatý od barev čpící fermeží doplatil na variabilituk čemu je platná ohebnost,když se nelze poškrábatna svědivých skvrnách od dehtudřevěníkovi zůstala privilegia(živý k živému, mrtvý - prd ví)zatímco jednoho dál lechtají listy větvídruhému usedá do záhybů prachjeden pro svou neskladnoststále venku dýchádruhý skladný dusí se uvnitřlíto je dřevěníkovi hliníka. tam někde u Humpolce.
Škvár
jsme topení, ne, abychom hrálinámlisovali plechy na obleknahá střeva trubekobtáčeli kolem břichanevzácné kovemnikomu drahé . ale to nevahlučná jiskra tichazářezy regulace v lebceděravým slipem oděné zadnice vystrčená do ulice očištěná párou sálá vydechuje do pokoje odkašlává do zimyjen lehce dráždí slizniceustřihli závoj halil tvářodsouvali popálená záda soupravvyčítali: plísní fleky doteky prašné,i když soudem prý seekotechnoteplocentrálně logičtější příbuzní vrnící proudem kapačky drahého blahausnesli, že soužitízas až tak strašné nebyloosamocený rodinný žárod září do aprílaměl kvapíkzahřát párek starých paprik rozhicovat podbřišek. ale těch sušených hub, křížal a rohlíků na strouhankua ještě vlažných šípkových čajů ze skleněné konvicenechtěné jdeme z domu za cenu vlastní váhyobrané o věčný plamen odlišnosti od kamen . škvár.
Štrůdlinka
patentní tmamá hladové očia prsty hbitépro dva žemlíkynemouční seruce jak přibité.
Škubánek
létal si trkal a línal chlupáček s křídly a růžky - - srstnatě srdnatá plyšovina- než zacvakaly nůžky. medvídek odraný tklivě a dětsky si zabečel v koutku . jaká ironie, že nebyl slyšet, když varhánky z kapny zahrály po těle milostné symfonie tak znělé a předospělé .
Štěkně divadelní
kocour, kohout s mouchou pouhou s hloupou chloubou houpou nohou plovou dlouhou strouhou ouzkou chroupou oukrop s pouhou houskou.
Šelfista
stál před brodemohrnuté nohaviceboty v rucevedle skákalo se po kamenech(opičit se. . a to ne. )vylezl na stromco ohnutý měl hopřenést na druhou stranumrštěn však zpětdaleko dálnež předtím stálvrátil se potlučený -neponaučený(znovu se neopičit.
Štípance dva bleší
dětem, které zlobily,rozšlapeme mobily. děti, které nespinkají,uspím svojí pěstí - hají.
Škeble
víly svlékly podvazky ošplouchly unavené studánkou zrcadlené nečesané podvlásky krev na zraněné látce nad hlavou v rukách vzhůru, co vzdaných byly krátce - od krve manikůru.
Šťabajzna
jenom se podívala zda-li ještě vede spanilost neustálá za chvíli to jede.
Šupinačka
až vybouchnou výbušniny u mořského dna vybublá se na hladiny všechna mršina až vybouchnou výbušniny u dna naší země budeš nejvíc otrávená - ze všech - nejvíc ze mě.
Šturm
vojáci kolem vany generál voda po holení jdou do útoku - opouštějí stany, ačkoli žádná bitva není.
Šém ham fóráš
s tebou je život jak před válkou do hlavy přívod od ruky s dálkou a to je divný. a to je celý.
Šaušenk
hlavně nepilovat mříže to bolí soustavně brání nic si nedovolí než jméno na zeď pár plůtků týdnů černou žít přes šeď s bílou v nedohlednu.
Šarvátky
včera mě potkal hajný Wobora a táhlo to z něj lesem a zelenouholduje leči a léčí se na játrabarva ho prý uklidňujenápoj lehce oblbujea lov je mu osudemvlastní spoustu paroží a jedny vlastní záhumenky,které mu spravoval lesní dělník Kukačkajeho hlavu nemá vystavenou,ale mě ji ukázalvycpanou, z druhé strany štítuKukačka nosil vajíčka jeho ženě do hájovny. Wobora už si odseděl neúměrný trest za odstřel obtížného ptákaa fláká se revíremna každém posedu má v duté noze zábradlí schovanou láhevněkdy obrazí i třia někdy z posledního ani nesleze a přenocujes rozedněním se pak děly věci, vyprávěl. houbař, který nasbírané očistil,nakrájel na plátky,rozprostřel na dece,svlékl se do nahaa dobře čtvrt hodiny se v nich na ní válelpak se oblékl, ještě s plátky hub přilepenými na těle,vyklepal dekua odešelKde bral tu jistotu, že si takhle odnese domů jen ty jedlé, řekl mi,ale určitě nevěděl, zda vybíral nebo jen trpěl úchylkouvýtrusnicemi po kůži. anebo něco jiného.
Šimlik
hej, vozko. už i tenkrát malátně padaly z rukou opratědnes blízkoo kozlík hrátna plátně s krupiérkou v ruletě. radšvytři slámou valachyjsou mokří námahoustrachy, co zas potáhnouprodej sbírku chomoutůvykydej podestýlkuz koutů, než zasmrádnoutryskem poletívyržátvibrujícím pyskem,že dřevěnému koninechce se k ohni.
Šíny
zase jsem skočil kámošovi na špek, i když jsem se zařek´, že víckrát nedopustím, aby mě vypek´. vytáhl sání nadrobil brebtání do křesel na šotolině. Byla tma. kolem spěly vlaky ku Praze a v oknech kšiltovky, aby snad saze z chodbiček nevletěly do očí projela drezína nebo motorák; uvnitř seděl chlápek a četl noviny chtěl bych také vlastní koleják jezdil bych si jen tak, zastávky, stanice vzdálenosti měřil v pražcích spal na odstavných kolejích .
Šialm
zase mě chtěj vylejt z kroužku, mami, a zase ty samý, ten co bejval u volantu, ale dělal se mu proužek na tričkusice krásně vyšíval, ale cvrnkal si do gatí a po nás vatu z ušíprej přivez nítě - originál cizina - a jehly pozlacený, takže je zpátkyjo a říkaj tomu teď skupina, seděj v kruhu na židlíchmusej si říkat, kdo kde bydlí, kolik ukrad bonbónů je prostě vo ničemještě žes mi poslala toho čoklíka, co si porád dokola honí vocásek,protože je tak rychlej, že mu nikdo nestačía taky toho krajináře, kterej vobčas vyleze z koutaa píchne do cizího jehelníčkujednou jsem přinesl zrcadlo - na intru nebyl čas ho vyleštit -všichni se předháněli v pulírování až ho rozbili - debiline zemi pak slepili a vrátili i s vyříznutou podlahouod té doby mi to nesluší a místo chlupů v nose stříhám si řasytaky díky za holky, kterejms řekla, kam chodím venčit,některý uměj tak báječně zapošívat, že je je jee škoda u plotnypřestal jsem pít, protože moc chodim, furt vo tom mluvim a už mě nebaví lízt si na nervyje tu taky hodně novejch, vlastně to jsou rutinéři,ale spálili všechny svý kanavy - asi protest nebo nevim- nemám nato školyminulej tejden se stalo něco zvláštníhov přístěnku, kam jsme nikdo nechodilipohnula se hromada látek,)takový ty rychle spíchnutý,stehy do křížku a na konci uzle,jak když chceš zašívat pytle(vyhrabal se chlápek, protáhl se, jako by roky spal,řekl, brzy, jazyk, vozydlo,vysmrkal se do vlasů a vyskočil z okna,ale neboj, nic se mu nestalo,protože vyšíval ty svý nesmysly tak dlouho a v izolaci,že netušil nic o mřížíchteď šijou jeho a dlouho ještě budou, protože si překusuje stehy,že prej ho svazují, ale už mu snad dali na krk takovej ten trychtýřrány se sice hojí, ale zase je víc slyšetvčera jsem se na něj byl kouknouta ukazoval mi, jakou má stabilitu při stoji na hlavěbudu muset končit, protože z chodby je slyšet zvukkutálející se obří špulky, takže budu muset převíjet.
Malá, ale dobrá...
Chce se mi…
Když pracuji s vodou
Ten den nic nelezlo do hlavy A s vedrem skrz okny zdálavy Pronikaly hlasy
Skotačící dětské masy Školky mateřské
Nebližním jejich
smutní kladli květy na hroby;
výrostci ze zálohy –
zhlav výrůstky, snad rohy –
tanec ve svíčkách, jako hobby
Móris la Kroá
(z)lomí se polední výheň přes koruny, drahocenná Dracéna jí(za)mává oddenky
a pracholovka duhová spořádá tuny básníka,
jemuž duše přetnula ztracené domněnky
na přeludná vesnická náměstí, na návsi čtvrtí (stejných do mrtí)
Ozvěna
Ozvěna neoplácí
Hlasu věrnost
Rozlehlá
Rozverná
Nástroje - plnobarevné palety
Hádka kovu a dřeva
za kov Händel a Strauss
za dřevoHurník a Bachtíková
Ač trestem – oheň a rez
Martýrium
Byl liduprázdný podvečer a nohy již pociťovaly čtyř kilometrovou zátěž, když se zkřoví za zatáčkou vynořil kynologický skvost a posadil se uprostřed cesty. Německý Ovčák bez vodítka a bez pána ho poněkud znervózňoval, ale působil klidně. Beno věděl, že nesmí zpanikařit a jakkoli změnit směr, i když byl jediným pohyblivým bodem v okolí. Vpodobných případech mu protřelí běžci radili, že je nejlepší, psisko vběhu – přesně a silně - nakopnout do čenichu.
Pokladna
Zmizela pokladna
I zámek visací
Dvě sta osm a dvacet popsaných stránek
Nutí
Šípkové menu
zapomenu paralyzující
zraňující menu tebe
pudová licitátorko
nejsi jediná.