Písmák pohled na lidi
Já koukám ven,
ale vidím jen,
lidi chvátat,
musí makat.
Oči
V noci hvězdy svítí,
já o tobě chci sníti.
Pro tvé krásné oči,
hlava se mi točí.
srdíčko
Já srdce nemám,
takže ho ani nedám.
Míval jsem ho v hrudi,
teď na řetízku se sluní.
slovo láska
Přemýšlím nad slovy,
skládám z nich sousloví.
Téma mě přepadá,
souvislost nedává.
co vidíš?
Vidíš jak vypadám,
vidíš jak povídám,
vidíš co nosím,
vidíš jak prosím,
jablíčko...
Slunce pupen probudí,
k životu ho donutí.
Pupen roste do krásy,
začlení se do rasy.
lidské bahno
Za oknem slunce svítí,a moje tváře cítí,tlak umělého tepla, bez nehož by rasa zdechla.
My silní jsme tvoři,bujní jsou naši oři,kovem oplývají,zřídka poruchy mívají.
Hlas náš je silný,teď už i mobilní,do dáli se šíří,za signálem míří.
Peněž máme plno,a za ně bahno,táhne nás na dno,kde nám bude chladno.
Špatné svědomí
Proč zrovna dnes,
taký krutý pokles.
Bylo to tak krásné,
nad slunce jasné.