Písmák Čajová cesta po perspektivách
Byl jeden chlápek a nikdo vlastně nevěděl, co je zač. Nedalo se pořádně rozpoznat, jestli je chudovlasá ženská, muž nebo snad medvídek koala. Roztomilému zvířátku se podobal nejvíce, i když po něm moc vlastností nepodědil.
Nosil kostnaté brýle, kterému zakrývaly skoro celou lebku a černé vlasy si česal zásadně do zadu, aby ještě více křičely postupující kouty.
Člověk s neskonalou láskou ke svému okolí
Stojí u přechodu, krok dva od silnice, celý zamyšlený. Umaštěný vlasy mu pevně svírají mozkovnu. Spodní čelist bouřlivě poletuje ze strany na stranu, nahoru a dolů. Zrcadlovky napasované až na kořen nosu vypoukle odrážejí svět kolem.
Jana přece není žádný šperk
Poté co Jana konečně usnula až při svítání, se probudila celá vyčerpaná a rozlámaná. Připadala si ošklivá. Ale hlavně si připadala jako nějaká bižutérie, kterou sama nosí na krku nebo vuších. Pěkně blbý pocit.
Inzerát na spolubydlící
Kdy že měly přijít. Dneska. Dával jsem to na třináctého, nebo čtrnáctého. Ne ne ne, takový blb jsem nemohl být, abych to dal na třináctého.
Léčitel
Před třemi roky jsem se přihlásil na výpravu pořádanou Červeným křížem. Netušil jsem, jak moc mě tato zkušenost změní.
Pravda, rozhodl jsem se znudy. Chtěl jsem změnu.
Autostop
„Opravdu nevím, co by ti to udělalo, kdybys jezdila do školy jako všichni ostatní,“ doléhá vyčítavý hlas, tlumený přivřenými dveřmi.
„Zbytečné. Jsou to dementi. Můžou si klidně přispat jako já, ale oni místo toho pospíchají na bus.
12vyprávění
Potkala jsem Martina na chodbě u svého bytu. Vypadal ospale. Skleslý, přesto upravený, jak to mívá ve zvyku: každý vlas na svém jasně daném místě, lehký odér. Pohyboval se krapet nemotorně, jako by se moc zahloubával do svých myšlenek.
Emily a pension Sladké sny
Emily tries but misunderstands, ah oohShe often inclined to borrow somebody's dreams till tomorrow
You'll lose your mind and playFree games for maySee Emily playSoon after dark Emily cries
Pink Floyd, Echoes, See Emily play
AZ. - I.
Druhá anomálie
Kavárna se utápí vtichu. Pokud bych se však rozhlédl, mé oči by narazily na neskutečný rozruch. Vím jistě, že nejsem vlokále sám. Porůznu u stolečků sedí lidé a povídají si, rozebírají problémy, drbou, ztrácí čas.
Hořkosladký
Odkdy ji znám. Nemůžu si vzpomenout. Už v dětství byla součástí naší ulice. Chodci, co k nám zavítali, se podivovali, ale nám už to nepřipadalo zvláštní.
Milenci a Mor
Smutné zmínky stojí ve všech kronikách, které se zabývají tímto pražským obdobím. Přesto tehdy naděje spolu sláskou zanechaly ve dvou srdcích vidinu lepší budoucnosti.
Psala se polovina sedmnáctého století, když se matičkou Evropou šířila zákeřná epidemie. Nevybírala si mezi chudými nebo bohatými.
Bytí v mlýně
Co se děje. Proč nezvoní budík. Už dávno měl. Zoken proudí světlo a budík jsem nastavoval na svítaní.
Jabloň
Můj otec se dlouhá léta živil jako sadař. Pěstoval různé ovocné stromy v nekonečně dlouhých řadách. Velmi si tuhle práci oblíbil a tak se stalo, že se jí začal zabývat i ve volném čase. Co si ho pamatuji nedělal nic jiného.
Povídka o zkáze
Večer jsem začal číst. Lákalo mě to, ani nevím proč. Mohl jsem si pomyslet, že není normální, když dostanu takhle neodolatelnou chuť něco číst. Tehdy mě to ale nemohlo napadnout.
Školní den
Chodím do zapadlé školy nacházející se daleko od mého domova. Každé ráno musím procházet velký kus našeho kraje. Moje studie jsou totiž ta nejlevnější v celém širém okolí. I přesto si vážím rodičů za to, že se rozhodli mi platit vzdělání.
3démoni
Od nedávné doby cítím něco podivného v našem bytě.
Už pár let žiji se svým manželem v posledním patře jednoho starého činžovního domu v Praze. Celé patro vlastníme my. A postupně ho přetváříme podle našich představ.
Životní cesta dravé duše
Jen vyslovení mého jména postačí, aby se roztřásla celá posádka zdatných a dobře připravených mužů. Jsem postrachem všech nepřátelských šiků. Moje přítomnost v bitvách postačuje k velkolepému vítězství. Pokaždé, když se o mě nepřítel dozví, vyschne mu v krku a zelenáčům se rozklepou kolena.
Andělův smutek
Probral se k životu. Cítí se naskrz ztuhlý. Nevidí ani neslyší. Nederou se mu žádné vůně do nosu a stejně tak netuší, jestli je mu chladno nebo teplo.
V mládí jsem byl antikomunistou
V roce 2020:
" Slavný socialistický soude, ano přiznávám se. V mládí jsem vyrůstal v tom neblahém kapitalismu. A slibuji, že po spravedlivém trestu několika let ve věznicích, kde budu přemýšlet nad svojí třídní podstatou, se vrátím plnohodnotný dělnické profesi. Volit budu chodit pokaždé, fronty na ovoce vystojím s úsměvem, vlaječku si za okno budu dávat hrdě a našeho velkého rudého bratra Čínu, budu blahořečit ze každoroční příděl rýže.
Idol: Stvoření
Obyčejná pěkná holka, prý až trochu tuctová. Neumí v podstatě nic. Domácím pracem neholduje, na studování ji neužije. Jenom by polehávala, chodila do kina, telefonovala s kamarádkami, bavila se a randila.
Idol: Výstřel ke hvězdám
„Posledních pár let se nám vedlo výborně. “ Začíná První a Druhý se otáčí zády. První přesto pokračuje: „ Za ty prachy co jsem vydělal, jsem si postavil perfektní barák. Přesně jak jsem si vždycky přál.
Noční drama
Kde to jsem. Jak jsem se zde ocitl.
Jenom dlouhá chodba s nejasným světlem na konci. Žádné zdi, pouze tma a v dálce to zpropadené světlo.