Písmák Stav me dusi
Probudil se vedle jejich oci, pohledu, které zvestoval promarnenou sanci zpredposledni minuty vcerejsi noci…Prala si hezka slova, romanci se slovy, hricku nadeje, hlaseni o ztracenem kufru…Potazen unavou, bezcharakternosti situace, kanibalismu duverneho ticha, spradal a stradal a mlcel. Vrozmaru rybarskeho nadseni, na stope proroka vzupanu, splynul sjizdnim radem mych idealu, sharmonogramem svých cest a svetou na rtech, ze se ztoho zblaznim…Mel chut na topinku, hvezdicku, ci krizek…A proto cele dnesni odpoledne, hodinu co hodinu, rozkrajuji stepova jablka za trinact padesat za kilo…
Epocha
Nad prilnavosti epochy světa, uschla mi na rtech orosena veta, ze pit se ma az do dna a ze pan Buh poradek zjedna, ve vire pozdniho desatera, pritazlivosti Jupitera, na kridlech klubu Netopyra, rezonuji zachevy tve nostalgie, v prestrojeni dvorana Rudolfovy magie, ja kouzelnik, co umi usmev v zlato promenit.
Napoj co ma naboj
Stojim u baru, kde se neplati podnikovymi stravenkami, nejde tu o cas, nepredbiha se, nesedi u neho nalicene blondynky, které zamestnavaji sve prsty, aby vsem pritomnym bylo jasno, jaky je ucel jejich nastevy, stojim za barem, bez ceniku a drobnych na vraceni, bez napojovych kreaci, bez kostek ledu, bez sejkru, bez alkoholoveho opojeni, cervenych oci a přesto te chci na něco pozvat, namichat ti napoj, který Ikarovi doda kridla, jeptisky zbavi kříže, dvacetiletého programátora panictví, savlozubemu tygrovi vytrhne zub, co ma slepy naboj, kratky dolet, ocelovou hlavici, notny zaprach, silu slibu a curat se po nem nemusi. Lec slozeni a ingrediance jsou tajne, nepresne, blanicsti rytiri nepili po douscich, nemam spravny odhad, jidis se neucil na zakladni skole, recept je rozmazany, Titanik, ac byl pevny a ocelovy, se nam presto potopil, nejsem plne koncentrovany, carkam na odmernem valci nevenuji pozornost, protože dnes vecer jsi krasna…Nalivam do sklenic, zdobim parou první lokomotivy a pripadem patera Knoxe. Tak na zdravi a at slouzi…