Písmák Létavice
Nekonečná příchuť soumrakupomalu hořkne na jazykuchmury rozpouští se v šálku čajejsem létaviceco prstem si kreslí do snářeobrázky. a pak jim uvěří
Myšlenky
V závoji šedavých mlhpodzim mi šlape na patya já své zatoulané myšlenkylovím po kapsách jak poztrácené drobnéatrousím je pomalupodél cest.
Lyšaj
Prsty namočenými v meduškrábu Ti křížky do zorniček,to abys věděl,že i pelyněk se někdy tváří sladce. Lyšaji. něžně vyslovímkdyž na kůži mi usedne smrtihlava na tvá zavřená víčkabudu tajně klást utrhaná sametová křídlapotměšile. A když budu chtít, tak budu úplně maličkatáschovám se do ucha jehlybudu odtud pozorovat svět i Tebestromy jak kvetou bílea lidi co tváří se šedivějak škaredé úterýA pak pomalu po kapkáchodejdu z Tvého pokojekde žlutě voní čerstvé narcisya v květináčích za oknynavždy uslyšíš můj tichý zvonivý smích.
Třpytivý kamínek
S žiletkou mezi prstyzpívám labutí píseňa své křišťálové srdcechladné jak polární zářevyříznu ostrou břitvoua snad abych neporušila to tichodo kůže poslední sbohem napíšu těsně před rozedněnímvyndám je a bude se třpytittisíce odlesků pro ten malý kamínekkutálející se po dlani jako hrášek. cink. a skutálí se do studny zapomnění
Maková
. Snílek babího léta
s křídly z hedvábného papíru
přitisknu je těsně k tělu
aby se nepotrhaly o bodláčí.
Struna
Zrazena sama sebouschoulím ti hlavu do klína. ten pocit ve mně umírá. zabíjí. mě i tebe.
Anděl s revolverem
Hřbitov iluzí a nesplněných přánítopí se v pláči nemilovanýchjen vzpomínky šustí mezi bílými vlčkamia holá chodidla pálí. žhnou od tajícího sněhu . kráčím tichem. Jak na bílém papířezanechávám rubínovým inkoustem psanou stopuduše odkapává v temných krůpějíchna měkký koberec smutku.
Coura
Jen trochu lásky. za pětník. nic víccoura, nebo spíš běhna. se sukní vyhrnutou u pasu a rudými rty.
Panenka
Smrt jak divoká tančící víla mě zahaluje svými havraními vlásky motá mě do pavučinového roucha točím se ve víru. . to neumírá mé tělo. .
Krasosmutnění
Ach, ty osvobozující bolesti,
vysvleč mě do naha acelou noc protančíme v závoji krve. Valčík nám budou hrát andělétrny z chodidel si vyndám až k ránu
aschovám je do křišťálové skříňky krasosmutnění.
Můro...?
Sedím ve ztemělém pokoji a zároveň se soumrakem se na mě jak podzimní listí snáší osamění. Jediné světlo v pokoji vydává starožitná lampa s látkovým stínítkem. Oranžovým světlem ozařuje konečky mých prstů a vytváří podivné stíny na stěnách. Sedím, ani nedutám, už snad celou věčnost.
Střípky
Potrhaná motýlí křídla se pomalu snáší k zemi zbavena sametového prachu. Lehce krouží ve spirálách nočním vzduchem jako něžná smuteční kvítka. Dopadají na zem do kaluží a mezi promočené nedopalky, co někdo odhodil, když dokouřil svou bílou cigaretu. Dopadají na zem a jakmile se dotknou deštěm zmáčených kočičích hlav, roztříští se na tisíce kousků, jako by byly ze skla.
Ve smutku je krása
. člověka nemilujeme proto, že je krásný
člověk je krásný, protože ho milujeme.
Odcizená
Okolo každého se vlastní svět rozprostírá
nic neprotne mlčení
pomalu ve mně umírá ta síla
co nikdy už nic nezmění.
Nesmělá
Každý čeká na první krok toho druhého,
nesmělost jim čiší z očí
nestyď se,ty ,ukrytá něho,
jsi spřežení a já jeho kočí.
Naděje
Poslední loď naděje vyplula
na širé a nekončící moře,
já zůstávám zde jako skála,
voda vypláče si své hoře.