Písmák Pan Zvídavej
Prej pravil Pán, co je tvý, je mý
Tak poslouchám chutě uvnitř zamčený
Jsem zvědavej
Pan Zvídavej,
Žena
Zde leží žena obnažena
a nad ní muž
až bude touha ukojena
vyjme z pochvy nůž
Na nákupech
"Máňo, flíčky. Nevedem. "Nevím, kam dřív s pohledem. Tuhle slečnu prodavačkupod peřinu jako hračku.
Za clonou
Kdes byl těch pár let
otazníky a žádná odpověď
Nazpaměť znát svůj svět
ničím nehýbat – hmm – žádnej med
Večeře se slečnou na inzerát
Chtěl bychVám pomoci do bundy
a vrazitVám péro do kundy.
Fakt mi socani pijou kref!
Tak ONI (socani)a pán, co ho nemám rááád,bez jakýchkoli důkazůobviňují hejtmany krajů,kterým předtím alibisticky a povýšeněhodili na krk předlužené nemocnice,Z ROZKRÁDÁNÍ,když se snaží transformací na akciové společnostialespoň trochu nechat zasahovat tržní mechanismy do odvětví,ve kterém je to díky NIM téměř nemožné. Co ještě chtějí. O co jim jde. Hanba, hanba,hanba.
Vodapól
Zkrvavený špalky, barevný korálky
na nesnáz
mříže vrukou slabých, diktát duchem chudých
je to vnás, jenom vnás, jen vnás, jen vnás, v nás…
Čas růží
Obraz první
Tak. A je to tady. Nevím proč, nevím jak, ale je to tady. Přišla chvíle, kdy se mám poprat svlastním sobectvím.
Ozvěna
Řeky deště na sklech okenních
I na tvářích Fausta, když ho přešel smích
Astále doufám, že jak ozvěna
Ústy sirén skalám hozena
Tři hodiny ráno
Na stole nedopitý pivo, kolem živo,
Chci bejt Ábel a jsem Kain.
A sladký hrozny trochu zkysly, všichni myslí
Hroznej klikař a jak je mi fajn.
The Rain of Tyranny
You can be sure they’ll give you all the things you dream of
You know they‘ll throw you juicy meat into your cage
You only have to never show them that you feel low
Be silly boy and hide away your growing rage
Jasnovidci
“Věříš na osud, Radku. ”
“Cože. ”
“Ptám se, jestli věříš na osud. ”
Pražce střídaly jeden druhý a pod jejich nohama se občas líně převalil kamínek, to když jedna ze čtyřech podrážek pevných bot o nějaký zavadila.
Tunel
Jasné výstřely někde nablízku mu nedají se uklidnit. Je kořist. Kořist hnaná městem, které nezná. Kde to vlastně najednou je.
Jenom prach
Na střechách domů ležím sám
a jen se dívám ke hvězdám
a najednou to všechno bolí trochu míň.
Ty poslední, co zůstáváš, nezahyň.
Něco si přej!
Atomový houby, nebezpečnej spad,
sadistický touhy a po penězích hlad.
Vypláchnutej mozek, absolutní moc,
anonymní mezek a má probdělá noc.
Voices
It’s Sunday morning 2am
I’m sitting near the window
And in my hand
I’ve got the Book of Books
It's Always Me
You know me when you’re crying for someone else
You know me when you’re praying for someone else
We’ve lived together in paradise like that
Near to the death
Nemusím mít nebe
Do větru zamykám dým, sdneškem se nerozloučím,
ne touhle chvílí.
Věci, co toužil jsem mít, o co jsem stál pochopit
zpod tmavejch brýlí,
Procházka
Probudil se a při letmém pohledu na hodinky se skoro lekl. Spal tak dlouho. Ale výsledek byl výborný: včerejší únava byla tatam. Cítil se jako úplně nový člověk, plný energie, chuti do života.
Otevřený okno
Otevřený okno.
Sotva bych pochopil,
když našel jsem sebe, kde dá se vidět cíl.
Po chodníku choděj, nikdo nic nevidí.
Voajér
Ahoj, tak jste si mě nakonec přece jenom všimli. No, řeknu vám, je to dost. Snažím se vás na sebe upozornit už docela dlouho. Jenže vy pořád zevlujete kolem a nic.
Čvachtající podrážky
Potácím se ve zvratkách
co vyhřezly z úst
našich vztahů.
Je mi z vás zle.
Rozplývám se
Rozplývám se ve vzduchu
rozplývám se jako dým
z cigarety v popelníku
rozplývám se v duchu tím
Skupinové foto
Kdysi jsem znal jednoho pána a ten měl problém s velikostí svého nosu. Jeho rozměry byly příliš velké na to, kolik bylo schopno tolerovat jeho okolí. Ve vesnici, kde bydlel, ho nikdo neznal jeho pravým jménem, všichni říkali jen "ten s tím velkým nosem". Několikrát jsme se v rozhovorech s ním k tomu tématu dostali.
Výlet
Už čtyři hodiny čekal ve své pracovně, připraven komukoli, kdo by náhodou vstoupil, vnutit pocit, že je momentálně nejzaměstnanější člověk pod sluncem. I když, pravda, s tím sluncem to tak slavné nebylo - už jen necelá polovina ho "vykukovala" z pod mořské hladiny. Neustále se pohupující voda v moři vrhala do jeho očí tisíce odlesků, obzor nad mořem se utápěl v rudé záři červánků a zapadajícího slunce. Obloha měnila barvu od červené až po blankytně modrou.